Snad jste si povšimli, že putovní festival SAMHAIN FEST měl na českém území čtyři zastávky. V Plzni, Praze, Brně a Ostravě. Obě české zastávky se nám žel podařilo minout a tak vám přinášíme alespoň reporty z Brna a Ostravy, kde vystoupili CRUADALACH, ILLUMINANDI, VIRASZTÓK, DARKEST ERA, plus jako headlineři tuzemští SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY a ruská ARKONA. Sestavu brněnského gigu navíc obohatili maďarští folk metalisti DALRIADA.
Brněnskou zastávku putovního festivalu „SAMHAIN fest“, který se konal v útulném klubu Favál, jsem si nemohl nechat ujít. Sestava slibovala super akci plnou dobré muziky a příjemně stráveného pátečního večera. Lístky na festival byly beznadějně vyprodány a do klubu už pořadatelé pouštěli pouze návštěvníky s lístky z předprodeje. Ostatní měli smůlu. Nijak mě to ale nepřekvapilo, protože návštěvnost SSOGE je v Brně vždy nadprůměrná. ARKONA je zde zrovna tak populární a tak se daly davy dychtící slyšet a vidět tato seskupení očekávat.
Ostravský večer otevírali krátce po šesté CRUADALACH. Crua jsem viděl za poslední dva roky již potřetí a byť kapela hrála pouze s jednou kytarou, tak bych toto vystoupení označil za to nejlepší. Zatímco kdysi na Beltine festu, jsem si ve spojitosti s kapelou pomyslel něco o kočkopsu, nyní CRUADALACH působili podstatně jistěji a hlavně sehraněji. Důkazem budiž i slušný hlouček fanoušků pod pódiem, kteří více než aktivně reagovali na Radalfovo křepčení a hecování. Nedostatek kytarových nástrojů skvěle nahradilo dobře nazvučené cello a dříve, než jsem začal znuděně pošlapávat na místě, CRUADALACH pomalu končili s „Pramenem Epony“ a již klasickým coverem „Zlatovlásky“. Kapela rovněž představila jednu nebo dvě nové skladby, z nichž „Pan Satyros“ (nejsem si jist názvem) na mě působila o něco silnějším dojmem než zbytek playlistu.
Bohužel jsem se nemohl dostavit včas a tak mi utekl CRUADALACH. Tuto smečku vídám docela často, a tak jsem zas tak nelitoval. Věřím, že publikum dostatečně rozdováděli, jak už je jejich dobrým zvykem.
Přišel jsem, právě když se chystali maďarští VIRRASZTÓK. Název kapely mi nic neříkal, a tak jsem zvědavě čekal, jaké to bude. A musím přiznat, že pánové a dáma dokázali publikum zaujmout. Zejména frontman, který se svojí ďábelskou image a pódiovou show zaslouží pozornost. Při zpěvu ještě hrál na lidový nástroj hurdy gurdy! Jen hlasově mě vůbec nezaujal. Ukřičený, v jedné rovině se nesoucí, ovšem dominantní, nepříjemně zabarvený zpěv se zarýval do uší a kazil zajímavou, dusavou, až do deathu brouzdající pohanskou muziku. Zpěvačka mi přišla nevýrazná, a tak jsem se raději zaměřil na občasný parádní growling houslisty. Z playbacku pouštěné efekty a ruchy obohacovaly už tak zajímavý pagan a působily neotřele a neokoukaně s lehce industriálním nádechem. Na začátek příjemně nažhaven jsem se šel svlažit k baru, kde mě pobavila cedule hlásající - KONEČNĚ MÁME CHLAST!!! Nabídku jsem nechal bez povšimnutí, přece jen jsem chtěl kapely vidět do konce. Jak jsem si ale všiml, tak nebylo mnoho těch, kteří by se vrhali na rizikové pitíčko.
Polští ILLUMINANDI se představili s metalem, který mi chvilkami nepřišel příliš vzdálený třeba takovým Amorphis, hlavně díky kombinaci ostrého growlu a (fakt skvělého) čistého vokálu. Hudebně se ovšem Illuminandi pohybovali spíše ve folkovějších vodách, kdy housle dostaly obrovský prostor a po téměř celý set neumlkly. Kdyby ILLUMINANDI zajížděli mimo metalovou sféru o něco častěji (a to nejen rytmicky), případně kdyby jejich set byl o něco kratší, dost možná bych je hodnotil jako jednu z nejlepších kapel večera. Musím ale přiznat, že po 20-30 minutách se mi už začala kombinace čistého vokálu a houslí zajídat a skladby začaly znít stejně. Každopádně ILLUMINANDI chválili „pána“, pěli o spasení a zpočátku překvapili nejen mě samotného. Mimochodem s drobnou houslistkou se pak chtěl vyfotit snad každý druhý chlap v sále, haha.
V sále Faválu se už chystali křesťané z Polska ILLUMINANDI. Chystali se dost dlouho, a tak jejich set trval něco málo přes půl hodinky. Škoda. Oproti minulosti byli bez zpěvačky, ale vůbec mi to nevadilo. Model kráska a zvíře byl nahrazen VYNIKAJÍCÍM duetem dvou mužských zpěvů. Kytarista s pěkně vyzpívaným barytonem měl mnohem víc prostoru nežli sólový growler, který často jen tančil a nadšeně se usmíval na početné publikum. Jeho hlas byl ale ukrutný, a když dostal prostor, ILLUMINANDI dostali úplně jinou tvář. Stylově se točili kolem optimistického gothic metalu se smyčci. Éterická drobná hráčka na housle se trefovala do druhých smyčců, hrajících z playbacku. Ne vždy to vyšlo, ale nebudu zas takový hnidopich, abych se nad tím nějak pozastavoval. Občas mi připomněli staré SSOGE a místy jsem si zavzpomínal i na německé PYOGENESIS, ještě v jejich doomovém období. Udělali mi velkou radost.
Titul nejzvláštnější kapely večera si definitivně zajistili maďarští VIRRASZTÓK. Při prvním pohledu na zmalovaného vokalistu jsem si okamžitě vzpomněl na legendární výjev s(va)jetého Capricornuse (viz zde) a můj dojem z image zbytku kapely byl také poněkud rozpačitý. A to nemluvím o silně teatrálním vystupováním většiny členů, které by strčilo do kapsy i staré Cradle of Filth (z dob, kdy se dali brát ještě vážně), či zelených lístcích ovinutých okolo stojanu na mikrofon . Každopádně vzhled nebylo to jediné, čím byli VIRRASZTÓK netypičtí. Jejich hudba byla zvláštní směskou doomu, elektroniky a folku. Žel dle mého názoru nebyla podobná kombinace dvakrát vyvedená. Našel jsem si prvky, které mě zaujaly, jako například vokály, kdy se nešetřilo alikvotními zpěvy a během přednesu zpěvačky jsem si dokonce vzpomněl na projev Lisy Gerrard. Každopádně z hudby jako celku jsem měl spíše rozpačitý, až negativní dojem… Három, három.
Po přestávce, během které se chystali dosti nemocní SSOGE, se sál narval k prasknutí. Bylo vidět, na koho dnes většina lidí přišla. Hrnec, který dělal i takového jakoby konferenciéra festu, byl absolutně unavený, ale přesto sršel energií a vtipem. Zbytek působil opravdu, ale opravdu unaveným dojmem, což nám potvrdila sama Hanka Hajdová, která i popisovala postupné onemocnění všech vyjma samotného principála Radka. Nemoc a nevyspání se naštěstí na výkonu nijak nepodepsalo. Hned úvodní pecka „Look“ z předešlého alba „Relic Dances“ přesvědčila všechny zúčastněné, že se máme na co těšit. Největší pozornost byla dána na dosud čerstvou desku „Návaz“, kterou já moc nemusím, ale vzhledem k ohlasu zpívajícího publika byla ona pozornost oprávněná. Nezapomněli samozřejmě ani staré vály, a tak jsem si s chutí zařval při „Wizard“ ze skvostné desky „Behind the Shadows“, či „Winter Queen“ z „Themes“. Tolik ze staňkovského období. Vzhledem k omezenému času nezaznělo vše, co by si fanoušek jen přál, ale samozřejmostí byly hity jako „Slava“, „I Would Dance“ či „Skryj hlavu do dlaní“.
Chuť jsem si konečně spravil se SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY. Pro mě trochu překvapivě se na „Sajlenty“ přišlo do Barráku podívat nejvíce lidí večera. I vzadu u zvukaře, kde bylo na Arkonu téměř pusto, postávalo slušné množství lidí a to nikoliv za cenu, že by mezi pódiem a lidmi byla dvoumetrová mezera. Někdy v půlce setu mě napadlo slovo, které vystoupení SSOGE perfektně vystihlo a to: Strhující. V prvé řadě hlavně brutálním, avšak perfektně čitelným zvukem. Když to do lidí začaly synchronizovaně prát kytary, cello a kopák, tak se mi z toho ukrutného spodku chvělo triko, haha. Kapela strhla snad všechny přítomné; ti tančili, házeli vlasy a vystoupení jednoduše žrali. Novinkový „Návaz“ se připomněl myslím jen jednou nebo dvěma skladbami, po zbytek setu se čerpalo hlavně ze starší tvorby, a to nejen z „profláklých“ „Relic Dances“, ale i třeba z „Behind the Shadows“. No a končilo se pochopitelně s „I Would Dance“. SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY byli pro mě kapelou večera.
Btw, pořvávání „Staněk, Staněk“ si někteří mohli odpustit.
Bylo cca 11 večer a na pódium se před podstatně prořídlé ostravské publikum chystali irští DARKEST ERA. Dámy na pódiu bylo možno vidět již dříve, a to většinou s houslemi, píšťalami a dalšími „nemetalovými“ instrumenty, tentokrát se ale dvě slečny chopily kytary a bicích paliček. DARKEST ERA byli svým způsobem nejmetalovější kapelou večera. Jejich epický heavy/pagan metal mi nejednou připomněl Primordial či Iron Maiden, avšak po několika skladbách jsem si musel trochu přiznat, že se jednalo jen o slabý odvar obou zmíněných kapel.
Po SSOGE jsem byl přesvědčený, že nic lepšího ten večer už nezazní. Jak jsem se ale mýlil. Maďarští DALRIADA přesvědčili brněnské publikum, že si zaslouží euforický potlesk za každou písní. Kapela v bílém odění, s malou vlasatou dračicí v černém uprostřed, zápalem jen sršela. Malou Doro Pesch doprovázeli kytarista se svým expresivním výrazem a trio doplnil i klávesák s parádním barytonem. Jejich sbory byly absolutně dokonalé a dostali snad všechny v sále. Zaměřili se na propagaci nového alba „Napisten Hava“, ale projeli i starší diskografii, zejména pak z loňského peckoidního „Ígéret“ zazněli hity jako titulní „Ígéret“, „Leszek a Hold“, či „Hajdútánc“. Opravdu mě rozveselilo, když Brňáky hecovali – „Hej, hej Brno, tancujte, v Ostravě taky tancovali“. Na to se rozběsnil kotel, ke kterému nebylo radno se přibližovat.
Na rozdíl od ostatních kapel, které měly skvěle nazvučeno po 20 minutách, si dávala ARKONA pěkně na čas. Asi 40 minut trvalo, než bedňáci nazvučili a vykartáčovali Máše lišku (kecám), ale něco málo po půlnoci již bylo vše připraveno. Pod pódium se natlačili všichni přítomní a za zvuku intra se mohlo začít. Těžko říci, zda více energie sálalo z pódia, nebo z početného pitu. Po úvodních několika skladbách, kdy k mému neskutečnému pobavení zazněla i „Goi, Rode, Goi“, jsem se načas přesunul blíž k pódiu a cca dvacet minut se nechal válcovat lidmi a divokou hudbou. Žel, za chvíli už mě napadaly blbosti typu, kdy začne Máša vyřvávat „Váňo, Váňo, Ivané“, případně kolikrát již zazněla hláška „raz, dva, tri, ej komón bratjá slovaní“. Vrchol kolotočářství nastal hlavně na závěr setu s hitovkami jako „Maslenitsa“, „Yarilo“ nebo „Stenka na Stenku“, kdy nechyběla ani nápodoba wall of death. Dělám si z ARKONY legraci, avšak z objektivního hlediska mi nezbývá nic jiného, než před kapelou smeknout. ARKONA totiž svým nasazením a vystupováním udělala ze všech předchozích kapel totální amatéry a doteď nechápu, jak je Masha schopná to všechno zpívání a kalení udýchat. ARKONA zavelela a ostravské publikum jim žralo z ruky. Byť se fanouškem kapely nikdy nestanu, tohle klubové vystoupení ve mně zanechalo solidní dojem.
Zpoždění se protahovalo čím dál víc, čemuž ARKONA napomohla nekonečným chystáním zvukařské party. Než všechno bylo cajk, opili se i ti, kteří se do té doby drželi.
Poznámka vedle stojícího kluka, že se chystají, jako by byli Dream Theater, byla trefná. Ostatní kapely si vše chystaly samy. Ale co už. Čekání se vyplatilo a pohani v čele s vůdkyní Mashou vtrhli na plac jako starověcí válečníci, kteří přišli plenit křesťanská doupata a pálit jejich kostely. Už jsem nevnímal, co z které desky zaznělo, ale nehrálo se jen ze „Slova“, ale i z „Goi Rode, Goi“ či průlomového „Od Serdca k nebu“. Ohlas publika byl frenetický a bylo znát, že je ARKONA opravdu v Brně oblíbená a jejich fans je velký houf. Pro mne osobně bylo jejich vystoupení lehkým zklamáním. V minulosti se mi jejich pohanský nářez líbil víc. Což je možné připsat i únavě mojí i kapely, ale i podle reakcí některých fanoušků to nebylo to pravé ono.
Po ulepené podlaze Faválu se už nedalo skoro chodit a div, že jsem tam nenechal boty. V sále to už páchlo jako ve chlívě, a tak jsem se chodil nadýchat na čerstvý vzduch.
Poslední kapela večera DARKEST ERA přijela až ze Severního Irska a byla tak jediným keltským zástupcem na předčasné oslavě keltského Nového roku.
Jejich debut „The Last Caress Of Light” se mi docela líbí. Když pominu jalový heavy metalový zpěv frontmana Kruma, jejich pagan metal, ne moc vzdálený slavnějším legendárním kolegům Primordial s odkazem na dávné Bathory, je vcelku povedený a do budoucna slibný. To se ale ještě ukáže. Po pár písních jsem ale usínal, a tak jsem raději odkráčel na noční rozjezd směrem k domovu.
Za největší plus čtvrtečního večera v Barráku hodnotím konečně zvuk. Svou roli možná sehrálo to, že jsem zase po nějaké době nedělal jen bordel pod pódiem, avšak zvuk všech účinkujících byl buď dobrý, nebo (jako tomu bylo v případě ARKONY a SSOGE) naprosto perfektní. Jelikož nejsem fanoušek pagan/folkových záležitostí, tak bych osobně asi ocenil kratší sety všech kapel (s výjimkou SSOGE), ale jsem si jistý, že fandové chrochtali blahem. Snad jediným negativem v mých očích bylo, že na koncert dorazilo x lidí, kteří se svým chováním jevili, jako by byli na metalovém koncertu poprvé. Rovněž šlo poznat, že skončila prohibice a na Barráku objevili pár lahví s něčím ostřejším. Tolik alkoholem zmožených mrtvolek jsem už dlouho neviděl, haha. Každopádně Samhain fest hodnotím po všech stránkách jako vyvedený. A co Brno?
Suprová akce s široce zaměřeným publikem. Zajímavé bylo hledět pohromadě na statné skiny zdobenými Thorovými kladivy, klasické metalisty, veselé folkaře a rozjařené náctileté dívky, které pařily a řvaly víc než staří chlapi. To vše prosím bez nějaké mely. I zvuk byl až na pár hrozných míst, kdy mikrofony pískaly či nebylo slyšet to či ono, slušný. Pořadatelsky vše klapalo, a tak není co dodat. Těším se na další ročník.
Normální text: Dalihrob
Text kurzívou: Garmfrost
Fotografie do reportu poskytl spřátelený web Xichty.cz
Fotogalerie ze Samhain Festu - Brno
