1. Ahoj Ondro. Začnime udalosťami najčerstvejšími a tými je nenútená pauza. Skúste priblížiť čitateľom niečo viac. Čo sa vlastne stalo? Táto informácia je stará už pomaly pol roka, zmenilo sa odvtedy niečo?

Ahoj. Informace je stará k dnešnímu dni téměř přesně 4 měsíce. Od té doby nezkoušíme a nehrajeme. Tím hlavním důvodem je to, že jednoho z nás dostihly osobní problémy, které už delší dobu vrhaly stín na naše vztahy a tím pádem i na kapelu. Promiň, ale nebudu konkrétnější, je to osobní věc.

2. „Straight Edge se nerodíš, ke sXe se musíš propít,” možno je to naozaj tak. Podľa tejto vety si zrejme aspoň môžme domyslieť, čo sa zhruba stalo. Takže momentálne nevidíš nádejne žiadne obnovenie činnosti v dohľadnej dobe, máme to chápať ako pauzu večnú?

Asi teď nedokáži říci, co bude za rok nebo za dva. V současné době to ale nevypadá tak, že bychom jen tak obnovili činnost v původní sestavě. Rádi bychom ještě nahráli poslední materiál, který byl skládán v sestavě, kde byli tři kytaristé. Co bude dál, teď netušíme. Vím jen, že většině z nás chybí být spolu, chybí nám tvoření, zkušebna, nástroje, skládání a koncerty… Čas ukáže, co bude dál.

3. Tak to sú pomerne pozitívne správy. A práve si mi nahral na otázku ohľadne tretieho gitaristu, ktorého som zhliadol na nejakých záberoch z vašeho posledného koncertu na Fluff Festu. Ako sa vám hralo v takejto pomerne netradičnej zostave. Čo prináša tretí nástroj do celkového zvuku kapely a ako ste „použili” tretiu gitaru v starých skladbách?

V sestavě s Tomášem se hrálo skvěle. Zvuk byl o něco mohutnější a dalo se více kombinovat. A ačkoliv to asi nebude na nových skladbách moc znát, tak jedna z Tomášových nejoblíbenějších kapel jsou SLAYER. Umí snad celou jejich diskografii přehrát tam i zpátky. Po technické stránce je to parádní instrumentalista. Já jsem člověk, který se k hardcore a punku dostal z extrémní metalový scény, takže mě tato konstelace vyhovovala velmi. Ve starých skladbách si Tomáš vymyslel svoje nové linky, které obohacovaly stávající aranže, nebo hrál na klávesy tam, kde byl Honzík plně zaměstnán bicí soupravou. Vozili jsme s sebou na koncerty dvoje klávesy, jedny byly za bicími a druhé u třetí kytary. Nové skladby, které jsme skládali s Tomášem, byly hodně i o jeho nápadech, takže to posunovalo jak zvuk, tak aranžérskou stránku hudby.

4. Koľko koncertov ste takto spolu odohrali? Zahŕňalo to aj nejake turné? Ako sa ti hralo na špecifickom BRN festivale, kde ste hrali v podstate na ulici a prezentovali tak hudbu, ktorá je viac vhodná do nejakých klubov a pod.

V sestavě se třemi kytarami jsme odehráli jen devět koncertů, ale turné žádné. Poslední turné jsme jeli na Balkáně (Slovinsko - Chorvatsko - Bosna - Srbsko - Maďarsko) a tam jsme ještě byli jen ve čtyřech.

BRN festival je jedna z nejsilnějších akcí, na kterých jsem kdy byl. Přímo na ulici se mi hrálo skvěle, je velká škoda, že něco podobného neexistuje i u nás. Festival je akce k výročí sjednocení západoněmecké a východoněmecké marky. Celá jedna obrovská historická čtvrť Drážďan se uzavře pro auta a na každém metru se něco děje. U punkové hospody je alkopunková scéna, o kus dál vyhrávají celý den balkánské dechovky u řecké restaurace, ujdete jen pár metrů a zaujme vás jazzová kapela, která hraje z oken bytu ve třetím patře - bubeník přitom sedí na balkóně, zase pár kroků a na ulici se tančí tango u obchodu s pánskou a dámskou konfekcí a vedle je gay klub, takže si tam křepčí s DJem kluci s klukama a holky s holkama, o kus dál hopsá dvě stě lidí pod velkým balkónem, který je obložený repráky a rapujou na něm dva týpci. Je tam toho nepočítaně.

Hráli jsme tam dvakrát a nikdy se mi nepodařilo projít ten festival úplně celý. Vlastně se mi nepodařilo ani dojít z jednoho konce na druhý. Jsou tam všichni. Staří, mladí, černý, bílý, tlustý, tenký … Má to neuvěřitelně uvolněnou specifickou atmosféru. Doporučuji všem, aby se zajeli podívat!

5. Veľmi sa mi páčili tvoje denníky z Pobaltského tour a z Ukrajinského tour. Ako dopadlo to tour po Balkáne? Viem, že by to bolo možno aj na samostatné tri články, ale skús vypichnúť nejaké top momenty.

Díky. Samotného mě velmi baví podobné články číst. Oproti Pobaltí, Ukrajině a dalším dlouhodobým výjezdům, které jsme absolvovali, bylo Balkánské turné klidnější. Hodně hluboko se mi zaryl společný koncert s výbornými australskými post-rockery SLEEPMAKESWAVES ve slovinské Lublani, kde jsme již podruhé hráli v alternativní squatersky-umělecké čtvrti Metelkova. To je velmi zajímavé místo. Pokud pojedeš do Lublaně, určitě stojí za to se tam minimálně podívat, nebo lépe večer vyrazit do undergroundových klubů, kterých je tam nahňácáno na sobě velké množství.

Parádní byl i koncert v Bosně a Hercegovině, kde jsme hráli ve vysokoškolském klubu v Sarajevu a i prosté odpočívací zastávky na srbském venkově měly své kouzlo. Celý deník z turné teď vyšel v magazínu Spark a nyní začíná vycházet elektronicky, včetně videí z cesty, v magazínu the-aardvark.cz. (http://the-aardvark.cz/esazlesa-smashed-face-balkan-tour-13-skoro-vrahy)

6. Keď už si načrtol nejaké budúce plány, poďme sa im ešte zľahka povenovať a potom sa vrhneme na veci staršie. Koľko nových skladieb chystáte a na akom formáte to chcete vydať? Čo nás na nich čaká?

Vlastně ještě nevím kolik jich bude, ani jestli si je nahrajeme jen pro sebe nebo je budeme i vydávat. O tom jsme ještě nemluvili. Já ty skladby dokonce na počátku nechtěl ani nahrávat, protože k nim mám trochu specifický vztah díky tomu, že se s velkou pravděpodobností nebudou hrát živě. Na všech písničkách jsme již dělali v tříkytarové sestavě a myslím, že je to tam dost znát. Může to skončit i tak, že je nakonec nenahrajeme. Jak jsem již předeslal. Teď jsme v období, kdy nic není jisté a necháváme tomu tak trochu volný průběh.

7. Dobre, poďme sa teraz povenovať vašim doterajším počinom. Skús v skratke predstaviť vašu diskografiu, čo pre teba ktorý album znamená a ako sa na neho pozeráš s odstupom času a následne prejdeme k najnovšej doske.

Tak zatím to jsou tři zářezy. Jsme moc rádi, že se podařilo vše vydat na vinylu. První EP „Vyhlídky a konce” vyšlo na desetipalci a nahrávalo se to právě v době, kdy jsem já přišel do kapely. Bylo to rozhodně nejpunkovější nahrávání, celá deska se dělala přímo u nás ve zkušebně. Nahrávala celá kapela dohromady a celý proces netrval ani hodinu. S odstupem času si nejvíce všímám toho, že všechny písničky na koncertech hrajeme mnohem rychleji. Vlastně jsme před nedávnem přemýšleli i o tom, že celé EP „Vyhlídky a konce” nahrajeme a vydáme znovu v novém kabátě. Bylo by to o dost rychlejší a s crustovějším zvukem. Důvodem bylo i to, že vinyly tohoto desetipalce jsou už téměř vyprodané. Nakonec z toho nápadu sešlo.

Druhá etapa naší diskografie nese název „Chtěl bych vidět svět dětskýma očima” a jedná se o sedmipalec. Poprvé jsme s Esama šli do studia, konkrétně do Jámoru k Ondrovi Ježkovi a spolupráce byla parádní. Vše se stihlo během jednoho dne. Bezprostředně po nahrání jsme si celý materiál v Jámoru poslechli a byli jsme trochu rozmrzelí, Ondřej nás tehdy poslal na dvě hodiny na pivo. Přišli jsme po dvou hodinách a najednou to hrálo. Najednou to znělo perfektně. Ten člověk je prostě čaroděj.

Třetí deska je dvanáctipalec, který jsme dělali společně s našimi kamarády z FIVE SECONDS TO LEAVE. Odehráli jsme spolu spoustu koncertů a jedno hodně divoké turné v sibiřských podmínkách pobaltských států, které utužilo naše přátelství, a máme i díky tomu k sobě z českých kapel velmi blízko. Splitko bylo vydáno na průhledném dvanáctipalcovém vinylu a nahrávalo se celé ve zkušebně FIVE SECONDS TO LEAVE. O zvuk se postaral Hromy - baskytarista 5STL. Při nahrávání jsme si mnohokrát vzpomněli na koncerty v Estonsku, protože v té době bylo více jak mínus dvacet i v Čechách. Několikrát nám při nahrávání stejně jako na pobaltském turné zamrzla dodávka.

8. Páči sa mi, ako ste si našli „tvár” v dizajnovej stránke kapely a ako to perfektne ladí s muzikou. Takisto, keď som prvý krát držal novú platňu v ruke. Typicky esovské. Ako riešite dizajn? Ako vznikla tá fotka stromu, ktorá sa prakticky dá považovať za vaše logo? Ako ste pristupovali k dizajnu na poslednom splitku a ako si 5STL adaptovali váš dizajn? A koho nápad bol priesvitný vinyl?

Vizuální složku se snažíme řešit si sami. Krom případů, že nějaký kamarád natočí třeba klip nebo něco v tom smyslu. Ale pokud jde o obrázky na trika nebo vinyly, jsou to vždy naše autorské obrázky. V případě vinylů šlo vždy o fotky, které dělal náš bubeník Honzík.

Fotku stromu udělal konkrétně také Honza. Je to místo u Chebu, kam rád chodí. Několikrát nás napadlo, že první čtyři nahrávky budou vždy s tím stromem, jen bude vždy vyfocen v jiné roční době - taková hudební tetralogie „jaro, léto, podzim, zima”.

S obrázkem na splitko to bylo trochu trnitější. Sešlo se mnoho nápadů, ale bylo nutné, aby se na nich shodly dvě kapely. Lívancům se třeba moc nelíbil ručně kreslený obrázek naší kamarádky, který jsem osobně považoval za nejlepší. Průsvitný vinyl byl nápad náš a vlastně si ani nepamatuji, koho to napadlo prvního. Asi Honzíka. Tentokrát jsme si to chtěli nechat udělat co nejhezčí.

9. Jednou z ďalších vecí, čo sa mi veľmi pozdávala je vaše praktické riešenie, ako platňu napchať do mp3 prehrávača.

Pokud myslíš download code, tak to je snad dnes už poměrně rozšířené a standardní řešení většiny nahrávek.

10. Prejdime k textom na novinke. „Průměrný děti historie” obsahujú tebou rozpravaný monológ. Ako vás ho napadlo použiť a ako sa ti páči v úlohe „rozprávača”? Zdeněk v piesni „Zdenku” je Zdeněk z vašej kapely, alebo len fiktívna postava?

Ten monolog je volně vypůjčený a volně přeložený z filmu Fight Club. Líbil se nám, už jsme o něm spolu mluvili dřív a teď konečně přišla písničk a místo, kam se hodil. Vzniklo to celkem spontánně, těsně před finálním nahráváním. Kluci hned další koncerty po studiu chtěli, abych to říkal naživo, stávalo, že jsem před tím byl nervózní, jak už jsem dlouhá léta nebyl. Několikrát mi ten text při koncertě vypadl hned na začátku. Navíc ten monolog nejde jen stroze odříkat. Bylo a vlastně i stále je pro mě těžký to říci tak, abych byl s výsledkem spokojenej. Na druhou stranu, pokud bychom již nikdy neměli hrát, právě u této písničky mě to bude mrzet nejvíce, že ji nemůžu koncertně prožít znovu. Byla pro mě výzvou a hozenou rukavicí. Mám rád na koncertě pocit, že jsme s lidmi propojeni. Když z nás proudí energie k nim a od nich zase k nám. Poslední koncerty jsem toto spojení nejintenzivněji cítil právě v „Průměrných dětech historie”.

Zdenda z písničky „Zdenku” je opravdu náš Zdenda. V našich textech nejsou fiktivní postavy, snažíme se psát o tom, co je kolem nás, co prožijeme, co nás štve. Vždy to má ale reálný, nikoliv fiktivní základ.

11. Ešte jedna klišé otázka, ale zaujíma ma to. Ako skladáte a ako vznikol materiál na nové album? Kto píše texty?

Skládá se většinou tak, že se ve zkušebně jamujeme na nějaký nápad. Hodně toho nosí Zdenda. Ale každý k tomu přidává vlastní díl. Honza a já fungujeme při tvorbě jako největší rejpalové. Hlavně Honza. Má čich na to oddělit dobré nápady a odpad. To on nejčastěji říká „tak takhle by to nešlo” nebo naopak upozorní na nápad, kterého bychom se měli držet a který bychom měli rozvinout. Hraje jak na bicí, tak na klavír a je přirozeně velmi muzikální člověk, svede zahrát na všelicos. Pokud si pustíš „Průměrný děti historie”, tak v té části, kde mluvím je takový zvuk připomínající foukací harmoniku. Vzniklo to přímo při nahrávání tak, že Honza někde ve zkušebně FIVE SECONDS TO LEAVE vyštrachal takovou zašlou plastovou foukací hračku. Párkrát do ní fouknul před mikrofonem a už se to tak nechalo.

Texty se snažíme psát všichni. Někdo s něčím přijde, ale nakonec je to téměř vždy týmová práce.

12. Je ešte niečo, čo by si chcel doplniť? Niečo odkázať?

„Straight Edge se nerodíš, ke sXe se musíš propít”