První říjnový víkend byl doslova nabitý hudebními akcemi. Každý si mohl vybrat to svoje. Já společně s kolegyní fotografkou Renhulí v doprovodu našich protějšků jsme z daleké Moravy vyrazili do Plzně, kde na nás čekal třetí redakční kolega Darkangel. V této (nesvaté) trojici jsme si pro vás připravili report o šestých plzeňských fantomech. Nebudu se zaobírat postřehy z cesty, vybavování ubytování v místní ubytovně a podobnými perličkami a raději rovnou přeskočím k hlavnímu vstupu restaurace Pod kopcem, které následující dva dny měl hostit prozatím nejsilnější a nejzajímavější line-up v historii PHANTOMS OF PILSEN.
Dorazili jsme asi půl hodiny před prvním vystoupením, ve chvíli kdy restaurace začínala pozvolna plnit. Organizátoři netrpělivě pobíhali a zajišťovali, aby vše bylo tip ťop. Na jejich tvářích však byla znát nejistota a možná i trošičku strach. Není se čemu divit. Na jejich bedrech toho bylo více než dost. Okolo půl páté mohlo být v sále odhadem tak 70 lidí, kteří dorazili, aby viděli první vystupující dvojici.
GORGONEA PRIMA začala načas a to úplně běžné není, tedy na většině festivalů, no v Plzni na to měli tentokrát jiný názor, a tak úderem 17:30 započal dvoudenní maraton. Na vyznavače scientagramu nemám vyhraněný názor, poslední desku jsem neslyšel, ale popravdě jsem tušil, oč půjde, protože GP jsem měl tu čest potkat už na Blacklights, pravda v jiné sestavě a bez dnes už nutných sci-fi propriet. Ale vraťme se zpátky k pátečnímu setu. Pro mě bylo vystoupení dvojice Hogath a R poměrně zklamáním. Pánové se popravdě snažili a předvedli minimalistickou show, jenomže technika v podobně laděném metalu hraje podstatnou roli a ta jaksi selhávala. Nemyslím techniku hráčskou, ale tu zvukovou. V podstatě se mi díky ní stala nemilá příhoda, kdy mi velmi dobře zněla skladba první, a zbytek mi přišel stejný jak přes kopírák, protože jsem se utápěl v hlukové kouli. I tak jsem ale vydržel poslouchat celý set. Jen si myslím, že lidí pod pódium mohlo přijít víc, ale odpovědi organizátorů ve smyslu „co chceš, vždyť je to první kapela“ mě hodily do klidu. Občas si tak přemýšlím, jestli není trochu škoda, že kapely české obstarávají úvod a nedostanou úplně tolik prostoru, kolik by asi potřebovaly ony samy i jejich stoupenci. GORGONEA PRIMA je přesně takovou kapelou, za kterou jde jen určitá část spektra fanoušků. Mně tentokrát tahle hudba nesedla.
Záměrně jsem tentokrát přenechal GP kolegovi, ať se pořád dokola neopakují názory „fanouška z daného spektra“. Jen tedy přihodím, že až na jeden technický problém a několik (nebylo jich moc) chybiček však šlo o zatím jedno z nejlepších vystoupení GP. Zvuk měli po celou dobu velice povedený, Hogath i R do toho dávali, co mohli. Pokud tedy patříte k fanouškům, jistě jste nemohli odejít zklamaní.
Protože se zvukově nedařilo a první kapela na to doplatila, měl jsem mírné obavy, co se stane, až nastoupí první „náhradníci“ FDK, kteří naskočili na místo odřeknuvších Němců Ahnengrab. Obavy z nekvalitního zvuku se však vůbec nenaplnily. Naštěstí. Ač ne úplně znalý tvorby téhle pětice, přesto jsem byl okouzlen a unášen hudbou tak, jak jsem si ani nepředstavoval. Buď byl zvuk stoprocentní, anebo je možné, že jsem ho tak chtěl prostě vnímat. Na vystoupení FDK tvořeného z obsahu „Earthlinked“ a „Borderline“ jsem snad neshledal jedinou skulinku, jediný špatný tón a ani na minutku jsem neměl pocit, že bych se nudil a hlavně… vůbec jsem nechtěl přestat pařit… i když trochu s otevřenou hubou… Tohle vystoupení se zařadí mezi ty nezapomenutelné a i kamarád Tomaso si bude pamatovat, že v FDK zpívá hlavní vokál klávesista Babb a zpěvák skutečně není nikde schován, ale křepčí na pódiu. Inu taková úsměvná historka, která mi vždycky připomene vynikající práci odvedenou FDK v Plzni, zvlášť když si uvědomím, že kapela naskočila do své role „náhradníků“ na poslední chvíli. Na můj vkus hodně netradiční a výborné! Rád někdy zavítám na samostatný koncert.
I u tuzemských FKD si neodpustím koment. I přesto, že jsem FDK viděl několikrát, tento set se mi zdál zatím nejlepší, co jsem měl tu čest vidět a slyšet. Super zvuk, skvělý výběr skladeb, perfektní performance. Kluci, díky za to!
Po nezbytných úpravách pódia se na něm objevuje první zahraniční akvizice, srbští KOZELJNIK, projekt to pojmenovaný po zakladateli, kytaristovi The Stone. Mám takový pocit, že v Srbsku je deset hudebníků, kteří hrají ve sto kapelách – tohle se kdysi hanlivě tvrdívalo o Norsku, nyní je to Srbsko. Na druhou stranu je Srbsko ale studnicí, ze které vycházejí klenoty a sotva člověk rozdýchá předchozí vystoupení, už ho strhává do víru svých kouzel to další. Přesně to se totiž stalo v případě KOZELJNIK a ani zde netřeba litovat jediné vteřiny strávené v kotli. Neporuším „tradici“ a ani tady nedokážu čtenářům vyjmenovat tracklist, přestože hádám, že většina vystoupení stála na aktuální desce „Deeper the Fall“ a vystoupení to bylo vpravdě živé a energické. Na pódiu i pod ním se vše hýbalo, tedy skoro všechno… kytarista, který stál přede mnou, z pohledu fandů úplně vpravo, byl prakticky mrtvý, nasadil „the stone ksicht“ a mohl jsem si hlavu rozmlátit, tisíckrát napodobovat jeho hru a on, i když mě musel vidět, nehnul brvou. Nevadí, budu se tedy soustředit na zbytek tělesa a nehledat v tom nějaký zádrhel, což se mi jednoznačně vyplácí a jsem za to odměněn výkonem kapely. Budu si muset lehce odpočinout, k čemuž by mohli být vhodní následující DDD, popis jejich vystoupení hodím na bedra kolegovi Dufaqovi, letos bude Rumunsko na něm.
Než se vrhnu na „tři dé“, ještě si dovolím poznámku k vystoupení KOZELJNIK. V průběhu setu totiž vzdali hold kapele Dødheimsgard, kterou mám tolik rád, a střihli si cover verzi jedné velmi velmi staré skladby. Nemusím snad popisovat, jakou radost mně tím udělali. A to nebyl poslední cover, který přišel tak nečekaně a tak moc mě potěšil.
Musím se přiznat, že toto bude mé první pořádné setkání s kapelou DORDEDUH. Po všech těch nešvarech, pomluvách a komplikacích okolo kapely Negură Bunget, jsem nějak dění okolo Hupogrammose přestal sledovat. Říkal jsem si, že po „Om“ už stejně nic lepšího nevznikne. Byl jsem tedy zvědav, s jakou se DORDEDUH předvedou. Bude to jen nemastné neslané pokračování NB? Nebo se pokusí jít svou cestou a strhnou mě tak, jak se jim to několikrát v minulosti povedlo? Na koncerty v Ostravě či Bratislavě před několika lety dodnes vzpomínám. Chvíli po půl osmé se tedy rozeznívají první táhlé tóny rohu a DDD rozjíždí svůj set. Vynechám své dojmy po čas setu a přeskočím až na samotný závěr k zhodnocení. I přesto, že DORDEDUH dali do setu vše, co mohli, mě nijak výrazně nezasáhli a nevyvrátili mou úvodní myšlenku. Vystoupení to bylo po všech směrech kvalitní a kapela se samozřejmě dočkala i zasloužilého aplausu. Ale i tak na mě set působil dojmem, že kapela nemá skutečně nabídnout nic víc, než jen ošuntělou kopii předešlé tvorby. Respektive nikdy nedorovnají, natož aby předčili to, co se jim kdysi dařilo, když si říkali ještě Negură Bunget. Husí kůže po celém těle a mrazení jsem se nedočkal. Nerad bych nařknul fanoušky DORDEDUH ani kapelu samotnou. Ať si hrají, co je baví, ale ona podobnost a pocit, že se neustále přebíjejí s aktuální Negurou Bunget o to, kdo je aktuálně lepší a zajímavější, ve mně zanechává jakýsi neblahý dojem.
A je to tady zas, zas nevím co přesně napsat. Na vystoupení německých SECRETS OF THE MOON, kteří mají na kontě letošní desku „Seven Bells“, jsem se těšil nesmírně a prakticky dostal to, co jsem očekával. Možná to bude znít dost fádně, ale SotM naplnili má očekávání měrou vrchovatou a jsem za to rád, protože jsem si byl jistý, že zklamat nemohou. I stalo se, tedy vlastně nestalo. Nezklamali a jejich hodinka uběhla snad až příliš rychle. Inu, co už nadělám, všechny kapely měly svůj vyhrazený čas a harmonogram se dodržoval, takže na přídavky se nehrálo, a přitom na Naamah Ash s basovou kytarou se tak příjemně koukalo, že bych to vydržel mnohem déle nejen proto, že je to žena, ale proto, že měla nástroj zmáknutý více než dobře po technické stránce. Kombinace křehké krásy a hudebního kumštu tak byla opravdu zážitkem. Bez legrace.
K SotM si samozřejmě neodpustím koment. Stejně jako naposledy v Brně mě kapela srazila téměř do kolen. Sličnou LSK vystřídala na basovém postu ještě sličnější Naamah Ash, jak už zmínil kolega, ale to nebylo to jediné, co by stálo za řeč. Hrálo se hlavně z aktuální nahrávky „Seven Bells“ (zazněly skladby jako „Blood Into Wine“, „Serpent Messiah“, „Nyx“, „The Three Beggars“, atd.), ale samozřejmě se šáhlo i do minulosti („Antithesis“). Set se nesl v pochmurných a pomalejších tempech, což mělo stejně jako v Brně za následek, že mnoho přihlížejících v půlce setu odešlo. Není to prostě hudba pro každého. Kdo čekal pařbu a kotel, byl zklamaný. Ti, kdo však čekali na dávku intenzivních a gradujících momentů, si přišli na své. Musím tedy SotM vychválit stejně, jako jsem to udělal naposled. Tato kapela neztrácí na své zajímavosti a já doufám, že mě nepřekvapili naposledy.
Chvíli po desáté večerní se na pódium restaurace Pod kopcem chystá pravděpodobně největší lákadlo pátku (pro mnohé včetně mě i celého festivalu), legendární němečtí BETHLEHEM. Přiznám se, že nejsem nějaký extra fanoušek jejich tvorby, ale toto vystoupení jsem si prostě nemohl nechat ujít. Vždyť kdy můžete mít tu čest tuhle bandu zas vidět živě? Kapelou za její existenci prošlo velké množství hudebníků a vokalistů a v současnosti je jediným původním členem baskytarista Jürgen Bártech, ale ani to kapele na jejím živém vystoupení nic neubralo. Velice zvědavý jsem byl hlavně na to, jak se Rogier Droog, kterého můžete znát třeba z aktuálního působení ve Weltbrand, popere s vokály, které patří k jedněm z těch nejšílenějších na scéně. Od první chvíle jsem byl doslova šokovaný, jakého plného, čistého a prdel nakopávajícího zvuku se povedlo dosáhnout za pomocí jedné kytary a basy. Po prvních dvou skladbách, kdy Rogier své hlasivky moc nenamáhal, však přichází konečně jedna ze skladeb s agonickými taháky až z paty. Rogier se do toho opírá s neskutečnou vervou a sálem se táhne agónie až k hlavnímu vstupu. BETHLEHEM pro set vybrali skladby více kytarové a dalo by se říct, že i ty „rockovější“ dupačky. Jak jsem už zmínil, set měl naprosto perfektní zvuk. Hned jsem si vzpomněl na Shining a jejich vždy perfekcionistická vystoupení. Je však více než zřejmé, odkud Kvarforth částečně bere inspiraci. O Silencerech a podobných uskupeních ani netřeba mluvit. S naprosto čistým svědomím musím říct, že BETHLEHEM předvedli nejlepší vystoupení pátečního večera (alespoň pro mě tedy – kolega Darkangel třeba nesdílí nadšení jako já) a vzato celkově pro mě byli i hvězdou celého festivalu. Jsem velice rád, že se Honzovi povedlo sem tuto kapelu dostat a má za to velké díky.
Tečkou na konec páteční noci byli výborní ET MORIEMUR. Tuhle kapelu jsem poznala teprve před rokem a od té doby si nenechám ujít žádné vystoupení, které mám poblíž. I tentokrát mě kluci mile překvapili. I když se sál značně vyprázdnil a mnoho fanoušků uteklo domů nebo k baru pro něco ostřejšího, aby prodebatovali Bethlehem (smích), pár skalních zůstalo a atmosféra se dala doslova krájet. Zvuk byl špičkový a ET MORIEMUR mě vyhecovali do takových krajností (za což určitě mohlo i mnoho panáku božkovské zelené před nimi) ke skandování zkomoleného Et MorieRUM, Et MorieRUM (smích). Pokud si správně vzpomínám, zazněly songy jako „Tradiral“ či skvělá „The Last Poem,“ a i když bych sama za sebe ET MORIEMUR na závěr nevybrala, na Phantomech nenechali nikoho na pochybách, že tato kapelka nenechá nikoho usnout.
Čas se neúprosně přehoupl přes půlnoc a sál se začíná pomalu uklízet a připravovat na následující den. Páteční den se vyvedl na výbornou. Žádné razantní problémy či časové prodlevy. Z organizačního hlediska bylo vše profesionálně zmáknuté. Je vidět, že pořadatelé už vědí, co a jak. Jedinou ránou pátečního dne byla návštěvnost, která ani zdaleka nedosáhla toho, co jsem vzhledem k line-upu očekával. Nervozita šla vidět i na vyčerpaných očích pořadatelů, kteří byli tímto faktem taktéž zaskočení. Nezbylo než doufat, že v sobotu dorazí příval dalších návštěvníků, které lákala sobotní sestava. My se plně hudebně uspokojeni vracíme do plzeňské ubytovny načerpat síly na sobotu, kterou vám přiblížíme v druhé části reportu.
Text kurzívou: Darkangel
Et MorieRUM: Renhule
