Dlouhých pět let trvalo mariborským SOMRAK, než dali do kupy tak akorát materiálu pro své další dlouhohrající album a mohli přijít s následovníkem debutového „The Abhorred Blessings“. Co se nepočítá, je dvě léta starý split „Covenant of the Undivine“ sdílený s třemi dalšími výkvěty slovinského undergroundu, na který SOMRAK přispěli paličskou „Hear the Prayers Scorn“. Ta je ostatně zařazena i na aktuální řadovou dvojku. Pět let musí být pro sotva odrostlou blackovou kapelu dost dlouho na to, aby si pořádně promysleli, s čím dalším vyjdou ven. Pokud zrovna protažená odmlka není výrazem beznadějného tvůrčího ztroskotání.
„The Abhorred Blessings“ mě před časem fanatizovalo svým blackovým nášvihem a vydřel jsem jej v přehrávači do mrtě a do posledního tónu. Album mě vytrvale drtilo z reprobeden jak břemeno křížové cesty a přibíjelo hlavou dolů několikrát v živém střetu, to když si SOMRAK k nám přijeli zahrát. Jen v čem kruci byl ten vtip, že se našlápnnutá kapela zasekla na stopce u debutu?
„The Blackwinged Serpent Crowned“ je konečně venku a v jednom je jasněji. Totiž že SOMRAK pořád umí hrát black metal z ortodoxního podzemí, jen jsou dnes jiní, než jak se ukázali na své debutové desce. Nové skladby při prvním poslechu uzemňují zdánlivou kompoziční monotónností. SOMRAK přijdou s riffem, párkrát se v něm potetelí, navážou dalším riffem, a do toho kombinují porůznu vygradované bicí rychlopaly. Bez památky na škopkovanou blackeřinu v rytmu první druhá, která toho tolik narozjížděla na „The Abhorred Blessings“. Ukázkovým příkladem je celá úvodní dvanáctiminutovka „The Altars of Beneath“, která dokáže svým podáním odzbrojit až do úplné letargie.
K posluchačskému souznění s „The Blackwinged Serpent Crowned“ je třeba přistoupit na to, že nové peklo z Mariboru je více o esoterii smrákání, atmo rituálech a odosobněném zaříkávání a méně o vykalení black metalových mařen. K tomu trochu trpělivosti a ze sekvencí nejrůznějšího riffování se začnou vylupovat zábavnější rytmická zauzlení. Z mrákot opakovaných kytarových přehrávek dostávají album do výšin rafinované průklepy bicích a zvukově vytažené baskytarové podloží. A tehdy dokážou noví SOMRAK zaujmout. Nové nahrávce hodně pomáhá i jinak děsný pódiový ignorant Jure, který, dnes opět jako dříve, pouští z hrdla svinsky vypelešený bestiář.
Přes výrazovou podobnost skladeb si troufnu vybrat jednu z nich k větší chvále. Je jí již zmíněná „Hear the Prayers Scorn“, která se objevila už na předchozím slovinském splitku. V její koncertní choreografii dochází k bezohlednému pálení listů svatých evangelií a neúcta k zvěstované spáse z ní jde cítit i na desce. Kytarové vzorování paličského opusu tolik neubíjí, je snadno zapamatovatelné a bezděčně se vybavuje i v delších chvílích po poslechu desky. Austhavior za bicími vespod opět bezcitně zazdívá a k tomu si ručně pohrává ve vzdušných rytmických finesách. Ze zpěvu o prokletí Knihy knih vane temno. „Hear the Prayers Scorn“ je vyčerpávající charakterovou sondou k současným SOMRAK a přímým úvodem do jejich černé liturgie.
Kdo čekal, že SOMRAK po pěti letech přijdou s nahrávkou v kotelním živlu prvotiny, rituální black metal „The Blackwinged Serpent Crowned“ asi hned tak nepobere. SOMRAK se uzavřeli před božím světem do smyček své obskurní eucharistie a nedostane se k nim ten, kdo je bez vůle. Radím užívat k poslechu v kadidlem vykouřených místech, za soumraku, se sepjatýma rukama a pouze vnitřně!
