1. Zdravím tě A.K., je pro mě čest s tebou udělat rozhovor. Takže začnu obvyklou otázkou. Jak se poslední dobou máš a co právě děláš?

Mám se vcelku dobře, díky! Jsem velice nadšený z vydání „Inhibition“!

2. Tvůj nový projekt DECLINE OF THE I je zahalen tajemnem. Nikde o něm není moc informací. Vím jen pár faktů, které jsem vyčetl z PR textu od Agonia Records. Takže mohl bys být tak hodný a odhalit něco víc o historii tohoto projektu?

Stvořil jsem tento projekt před pár lety, jako jakési pokračování mého předchozího sólo projektu Love Lies Bleeding, který byl však spíše Symfonickým Black Metalem. Poslední snahy byly udělat nějaké experimenty, ale chtěl jsem něco jiného, potřeboval jsem to. Tak jsem se rozhodl stvořit DECLINE OF THE I (malá historka: na posledním albu Love Lies Bleedeing je skladba, která se jmenuje „Decline of the I“). To jsou veškeré důležité informace, co musíte znát.

3. Jelikož hraješ ve spoustě rozdílných black metalových kapelách, takže předpokládám, že jsi chtěl zkusit něco vlastního. Něco, co vyjádří tvé vnitřní pocity. Je to tak? Nebo jsi měl jiné důvody?

DOTI není důsledkem frustrace, kterou mohu mít z ostatních mých kapel. Vždy jsem dělal sólo projekty, dokonce i před Love Lies Bleeding…
Takže z mé strany je nejdůležitější věcí se dostat do hudební formy, která mě pohání, která mě ovlivňuje. Nacházím slova a témata příliš slabá k přenesení, takže využívám hudby. DOTI se nevztahuje k žádnému jednotlivému žánru. Věci přicházejí přirozeně, řekl bych. Jediná věc, která je jistá je, že POTŘEBUJI vyjádřit co cítím. Pak jsem vybral prostředky, které mohou být srovnatelné s mou vnitřní vůlí.

4. Zaujala mě věta z PR textu, která říká: „mix mezi Burzum, Neurosis a Code“. Musím říct, že toto krátké vysvětlení tvé hudby je zajímavé, ale také lehce zavádějící, protože nyní, po několika posleších se mi tvá hudba jeví velmi rozdílná od zmíněných kapel. Vytvořil jsi něco jiného, něco nového. Byly tvé původní představy odlišné od toho co můžeme nyní slyšet? A pokud ano, co se stalo?

Ve skutečnosti ano. Je těžké popsat tento druh projektu… takže, jsme prostě zkusili pár jmen, aby si to člověk nějak poskládal. Ale víš jak, je to jen marketing… Není to ta nejzajímavější část „práce“! Co jsme chtěli vyjádřit je něco fascinujícího, hutného, avantgardního, temného. A tyto zdání můžete najít v těchto kapelách. Ale máš pravdu, že to na 100% nesedí. A myslím, že je to dobře, že se má hudba dá těžko popsat. Nesmí být jednoduše zaškatulkována…

5. Tuším, že psaní skladeb, všech nástrojů a textů je tvoje práce. Nebo ti s nahráváním pomohli i najatí hráči?

Ano. Pracuji s dalšími dvěma zpěváky. Mezi nimi je to G. z Eibon a Browning. A bubeník hrával v Merrimack. Vše ostatní jsem udělal já.

6. Jaký druh vybavení jsi použil během nahrávání? Zvuk „Inhibition“ je velice hluboký a znepokojující. Máš nějaký tajný recept pro vytvoření tak hrůzostrašného zvuku?

Náš zvukový inženýr se nezabývá jen metalem. A to hodně pomohlo k vytvoření tohoto velmi organického zvuku. Měli jsme spoustu sezení ve studiu, jen abychom upravili zvuk. Chtěl jsem něco hodně dusivého zároveň plného energie. A pro vytvoření takové atmosféry využívám počítač, klávesy a podobně. Strávil jsem hodiny a hodiny zkoušením nových zvuků, nových efektů a mixováním všeho dohromady. Občas něco jen tak nahraju na ulici a nakonec z toho je hluk, zvuk. Vše je hudba.

7. Mohl bys nám vysvětlit textové pozadí „Inhibition“?

Vztahuje se k celému biologickému konceptu inhibice, avšak skrze rozdílné metafory, příběhy a názory.

8. Taktéž vizuální stránka „Inhibition“ je vskutku skvělá. Kdo je autorem fotografií? A jsi to ty ona postava, krčící se na podlaze? Zajímalo by mě, zda vizuální stránka má taky nějaký koncept jako má album samotné.

Ano, postava na podlaze na promo fotkách jsem já. A v rohu je dívka. Za artwork je zodpovědný Abrakadabra (můžete si ho najít na Facebooku). Jsou to umělci, kteří nespolupracují jen s metalovými kapelami. Přišli se svěžím vzduchem do plachet grafického konformismu.
První album je o probíhající inhibici. Chtěl jsem ukázat někoho uvězněného ve svém vlastním těle. Neschopného k pohybu, dechu, udělat krok kupředu, aby zachránil svůj život, svou strukturu. Grafika je počátek vnitřního pádu do apatie a neurastenie.

9. Pokud se nepletu, „Inhibition“ je první část trilogie. Řekni nám něco víc o konceptu jednotlivých alb a celé trilogie.

Vycházím z teorie Henriho Laborita. Udělal velice zajímavý pokus s krysami a já chtěl vytvořit album pro každou z reakcí:

Dejte krysu do klece. Pípnutí varuje, že klec bude elektrifikována. V kleci je místo, které není elektrifikované. Po chvíli to krysa pochopí a jakmile uslyší signál, poběží na bezpečné místo. Měříme její zdraví: žádný problém, je v pořádku. Takže tady je první reakce na agresi: útěk.

Druhý pokus: stejná situace jako v předchozím případě, jen v kleci není žádné bezpečné místo. Takže krysa nemá kam utéct a musí dostat elektrický šok. Její zdraví po chvíli klesne, brzy chcípne… Druhá reakce: probíhající inhibice

Třetí pokus: stejné jako v druhém případě, ale do klece přidáme druhou krysu. Když je klec pod elektřinou, krysy spolu budou bojovat. Nic se nemění na počtu šoků, které obdrží. Stejně jako v druhém pokusu. Ale, co je zajímavé: po chvíli, jejich zdraví je stále dobré! Třetí reakce: násilí.

Faktem je, že to co v druhém pokusu krysu zabilo není elektrický šok, ale nemožnost cokoliv udělat: nemůže jednat. A v třetím pokusu, i když akce 2 krys jsou k ničemu, nevracejí svou energii proti sobě, protože něco dělají. Nejhorší věc v životě je být zaseknutý v bytí.

A my všichni jsme na mnoha stupních zaseknutí v našem každodenním životě: sociálně, morálně, nábožensky, v rodině a tak dále. Všechny tyto struktury mohou být naší elektrickou klecí s žádnou možností úniku, kromě šílenosti… nebo umění.

10. A co živé hraní? Máte nějaké plány co se hraní živě týče?

Na to je příliš brzy. Hlavně, já nechci hrát živě. Ale možná si to časem rozmyslím. Ale pokud se tak stane, s jistotou nepůjde o klasický koncert.

11. To byla má poslední otázka k DECLINE OF THE I a desce „Inhibition“. A teď pár všeobecných otázek. Posloucháš vůbec současnou black metalovou scénu? Máš nějaké favority v rámci Francie a jinde?

Ano, stále jsem fanouškem BM, i přes to, že vím, že je velmi těžké znovu cítit to samé, co jsme cítili, když jsme poprvé objevovali klasiky. Ve Francii sleduji třeba Blacklodge, DSO, Temple of Baal, Dispsiquir, Necroblaspheme, Aosoth a další.

12. Existuje spousta kapek, které dělají BM svým způsobem. Ve stylu, který je na míle vzdálený originální ideji BM. Jaký je tvůj názor na „novou vlnu BM“? A cítíš se nějak součástí toto nové vlny?

Nikdy jsem nepřemýšlel nad tím, že bych byl nebo nebyl součástí něčeho. Nebo možná, jak by řekl Deleuze. Snažím se ohnout mé tělo, když čelím vlně, v mém životě. Chci ji zničit, ale snažím se také se v ní neutopit. Jakýmsi způsobem po ní surfuji.
Takže myslím, že se nikdy necítíte být součástí něčeho jako je tohle. Sjednocení přichází zvenčí. Pokud jste opravdu součástí, nemůžete mít správný odstup abyste řekni, zda patříte do specifického hnutí nebo ne...
A abych byl upřímný, je mi to jedno…

13. Živíš se hudbou nebo máš vedle kapel ještě normální práci? A jak trávíš svůj volný čas? Co děláš, když chceš mít pauzu o hudby?

Samozřejmě že ne, moje hudba mi účty nezaplatí. A vlastně pro mě není problém udržet to čisté, myslím. Prostě dělám co potřebuji dělat, svým vlastním způsobem a nepotřebuji k tomu prodávat tuny CD. Snažím se jen nepřicházet o peníze nebo dělat ztrátu labelu, který vydává mé věci. Vedle toho hodně čtu, hlavně francouzskou literaturu a filozofii. Chodím na koncerty a taky hodně piju.

14. Nechci tě utrápit náporem otázek, takže mockrát děkuji za tvůj čas a odpovědi. Posílám pozdravy a poslední slova jsou jen tvá.

Díky za rozhovor! Následujte pokles na facebooku: facebook.com/declineofthei