Po dlouhých čtyřech letech jsme se dočkali nástupce debutu „Tiamtü“ švédských okultistů OFERMOD. Ona ta prodleva není zas tak dlouhá, když vezmeme v potaz předchozí aktivitu kapely, která má od vzniku v roce 1996 do onoho debutu na kontě jen jedno EP, singl a demo. Hlavní persona Michayah Belfagor (Mika Hakola) si ve svém mládí dosti užíval a následně drahný čas trávil ve vězení. Dle svých slov má tohle temperamentní období za sebou a vedle svého působení v dračím kultu a bádání v hlubinách magie se plně věnuje svojí muzice. Vedle domovských OFERMOD jsou to ještě hordy Nefandus, Serpent Noir, které zaměstnávají jeho tvůrčí mozek. Nesmíme zapomenout na jeho působení v koncertní sestavě stoner doomových okultistů Saturnalia Temple.
V OFERMOD nebyla nikdy trvalá sestava a členové přicházeli a odcházeli. Nyní vedle Belfagora figuruje další multiinstrumentalista Tehôm (Mortuus). Před lety v OFERMOD hrál na baskytaru a teď se na "Thaumiel" se podílí jako zpěvák a kytarista. Sestavu doplňují coby hosté, taktéž multiinstrumentalista Christian Larsson (Shining, Svart, Livsnekad, Reciprocity) na basu a Niklas Kvarfoth, který si zapěl v „Undead Moon“.
Lyricky se nadále pohybujeme po stezkách levé ruky, avšak tentokrát již na desátém a jedenáctém stupni Drakonické magie. Dostaneme se zde už hodně daleko do nedozírných dálav věčnosti, vesmíru, univerza… Belfagor jakožto chaosmagik, kabalista a znalec starozákonních liturgií dosahuje (soudě alespoň dle textů) hlubokého poznání a vědění. Když si uvědomíme relativně nízký věk řečeného, nezbývá než smeknout před pílí a úsilím, které jsou třeba vynaložit k tomu, aby se smrtelník dostal až sem a nezemřel, či se neztratil hlubinách šílenství.
Album otevírá hrdelní alikvotní zpěvy. „Sestry uchvácení a moru“ vás zavedou do sfér eschatologie, tedy konečné cesty věřícího, který věří, že bude uchvácen v oblacích vzhůru k Pánu. Jenže zde je vše zvrácené a ohavné. Hudebně se jedná o pomalejší otevírák, který ke konci graduje, neustále ozvláštňován hrdelními tóny tibetských mnichů. Tehôm je pro „Thaumiel“ výhrou. Jeho rejstřík je postupem času čím dál proměnlivější a zajímavější. V „Black Gate“ nátlak pozvolna zesiluje, přidávají se melodie, na které jsme dřív nebyli zvyklí. „Calling of Setnacht: Twofold Triunity” je již vcelku rychlý a melodický black s abrahamickou lyrikou a odkazy na starý Egypt. Místy si připomeneme také Bathory. Zejména pak čistým polozpěvem v refrénu a pěkně vymyšlenou sólovou kytarou. Ve čtvrté „Undead Moon“ si na epické Bathory vzpomeneme znovu. Povedené chorály navozují heroické dávné časy. Kvarfoth si zde zapěl svým nedokonalým čistým zpěvem, ale nijak mi nevadí. Znovu se objeví hrdelní tóny šamana v tranzu. Tento song jakoby tvořil předěl mezi náladou před a po něm. Již „Prayers Unto Warped Eternities“ zvyšuje rychlost, která v „Chôshekh Ên Sôf” se mění v obzvláště silný vítr, prokreslována atmosférou Necronomiconu.
Neskutečná síla se ukrývá v závěru desky. Předposlední „Chained to Redemption“ v nářezovém, krásně švédsky black metalovém, odění neustává s nápady. Z desky vyčnívá svojí krutostí a přímočarostí. „Via Noctis: Veil of Gargophias“ s nádhernými melodiemi, tolik netypickými pro dávnou tvář OFERMOD, nepropadá lacinému kouzlu chytlavých pasáží. Vždy jakoby odcupitá do bahna močálu. Závoj třinácté cesty Shadow tarotu s odkazem k bestii 777 je osudový. Závěrečný song pln hlubin, evokací entit a zatmění luny je jak onen stínový strážce se vzpřímeným mečem za zvuků strunných nástrojů a s okem na každé straně čepele. S konečným AMEN „Thaumiel“ zdánlivě končí…
Devizou alba je esoterický dopad, díky kterému se vnímavý posluchač může nejen mnohé dozvědět, ale také naučit, či posunout se. Také nebývale silné kytary s melodiemi jsou povahou muchomůrky červené. Tedy krásné a pobízející vás k ochutnání. Avšak ihned po pozření zjistíte, že není cesty zpět a vy ve smrtelných křečích umíráte a znovu se rodíte.
