PROCESS OF GUILT je dalším příkladem kapely, která se nespokojila se svou původní podobou. Na některých serverech je neustále uváděna jako death/doomová, což už dávno není pravda. Se smrtkou v zádech bychom mohli o těchto Portugalcích hovořit prakticky jen v souvislosti s debutem „Renounce“. Už druhá deska „Erosion“ totiž naznačila, že původní stylová chodbička bude pro kapelu příliš úzká, spíš bych řekl rovnou slepá. To, co se tak dalo předvídat, je rázem skutečností, neboť aktuální album "Fæmin" je opravdu úplně jinde. Najednou jsme až příliš blízko odkazu Neurosis, kteří se prostě musí zmínit, jakkoli jsou jejich otisky poslední dobou zavádějící a neznamenající nutnou kvalitu. PROCESS OF GUILT ovšem stojí pevně na zemi.
Způsob, jakým se ke svému momentálnímu stavu kapela dostala, je naprosto logický. Tam, kde skončilo „ne tak úplně tradiční“ druhé album, pokračuje novinka, i když krok do sludge metalové roviny byl možná až příliš důrazný. Pětice písní na „Fæmin“ se prezentuje zvláštní variací na eventuální apokalyptickou mučírnu pocitů. Ta totiž není zdaleka tak předvídatelná, jak by se mohlo zdát. PROCESS OF GUILT rozbíhají svou ztlumenou verzi negativních vibrací po svém. Jejich styl hraní není tak hlasitý jak by asi měl být, není vystavený prvnímu dojmu a už vůbec nehraje podle cizích, většinově interpretovaných otáček. Máme tu album, jehož atmosféra je především rozvážná. Kapela se válí mezi zbytky sludge, drone a post hardcore vykřičníky, které jednou rukou zvýrazňuje a druhou háže zpět do bordelu na zemi s tázavým výrazem ve tváři.
Ano, PROCESS OF GUILT jsou sice typickým případem kapely, která těží z očekávaných postupů, ale zároveň je překrucuje k obrazu svému. I když jsem zprvu nechtěl připomínat další kapely působící na Pyrenejském poloostrově, nedá mi to. Nebo vám Orthodox, Horn Of The Rhino (obě mají recenze na Mortem zinu) nebo Monkeypriest připadají jako klasické ve svém žánru? Mně ani náhodou, jakkoli je jejich vzájemnost zavádějící. PROCESS OF GUILT působí jako kapela, které se povedlo najít svou identitu, umí jí vtisknout jistou dávku neotřelosti, ale také zanechává dojem, že to šlo ještě důsledněji.
Nejsem si jist, že poslouchám, co jsem ještě neslyšel, ale mám pocit, že slyším mnohé odlišnosti a chuť si dělat věci po svém. A to mi v této fázi připadá důležitější, než jen úplně nerozplést vše, čeho je kapela schopna. Pokud si hovíte v odkrývání bahna sludge metalu, máte společně s PROCESS OF GUILT možnost dělat to hodně „na sucho“. Přesně takhle na mě jejich hudba působí. Suchá, ohlodaná, ale také atmosférická a svým způsobem zajímavá.
