O švýcarské kapele, či spíše projektu, BORGNE jsme již měli možnost si zde něco málo přečíst. Ovšem od vydání alba „IV“ se jí zde jaksi přestala věnovat pozornost, což by mohlo být mylně pochopeno jako důsledek nečinnosti kapely nebo naprostého propadu její následné tvorby. Naštěstí tomu tak není. Slovíčko naštěstí jsem zde nepoužila jen tak nazdařbůh. BORGNE (tedy Ormenos) se totiž po tříletém tápání a hledání svébytného hudebního vyjádření konečně rozhodl pro změnu. Lépe řečeno pro drobný, ale přesto důležitý posun ve své tvorbě, neboť styl se nijak radikálně nezměnil. A onen zdánlivě nedůležitý krok kupředu však nakonec změnil tvář BORGNE možná více, než by kdo čekal.
Především už po těch letech uznal, že názvy alb v podobě číslic nejsou již moc originální, a tak se v roce 2010 odhodlal vydat desku nazvanou „Entraves de l'Âme“. Změna názvu s sebou zřejmě přinesla i nový elán, který výrazně napomohl formovat jasnější a více osobitý charakter díla BORGNE. Jednotlivé skladby jako by ožily a nabyly na přesvědčivosti, když jim byl přidělen skutečný název a texty dle vlastní fantazie.
A teď tedy po dvou letech přichází BORGNE s novým albem. Průlomový nápad nazývat desky jménem se osvědčil, novinka byla nazvána „Royaume des ombres“ a nabízí nám bezmála hodinový poslech. Název desky, který v překladu zní „Království stínů“, celkem trefně vystihuje její atmosféru. Království totiž v člověku vyvolává představu něčeho majestátního, velkolepého, co svůj původ a uspořádání odvozuje od nezpochybnitelného božského řádu přesahujícího všechny lidské bytosti. Tak i hudba „Royaume des ombres“ působí, či chce působit, poněkud okázalým dojmem a vzhlíží k temným nedosažitelným nebeským výšinám. A člověka tak staví do role nicotného tvora, jenž může nadpozemskou říši nekonečného království obdivovat a uctívat, ale nikdy k ní nepronikne a nepochopí její tíživou nádheru a posvátná tajemství. Člověku jakožto tvoru smrtelnému je souzeno žít a zemřít v pochmurné krajině pozemského bytí, která je pouze nepatrným vybledlým odleskem neuchopitelné krásy vznešené kosmické říše nesmrtelných. Náhodně zrozeni bloudíme našimi mizernými životy, plížíme se bezcílně mezi šedí lidské zbytečnosti v našem bezcenném království stínů…
Působivá dramatická atmosféra se tedy nové nahrávce BORGNE rozhodně nedá upřít. Je jakýmsi nosným pilířem celého díla. Po technické stránce se jejich hudební provedení nijak moc nezměnilo. Nečekejte nic jiného než bicí automat, zkreslený a místy jakoby zpovzdálí znějící zvuk kytar, příznačný ambientní klávesový podklad a utrápený naefektovaný vokál. Ostatně s čistým sterilním zvukem a moderním vybroušeným stylem hraní by asi celé počínaní BORGNE ztratilo smysl. Je však znát opět další posun k lepšímu v propojení používaných nástrojů, v práci s vokály i v kompozičních postupech, které už zdaleka nejsou nijak předvídatelné jako za dob desek s číselnými názvy.
Ambientní složka je na „Royaume des ombres“ využita převážně v podobě atmosféru dotvářejících podkladů či orchestrálně znějících meziher a zdá se, že právě takové použití jí svědčí nejlépe. Žádné tříminutové či delší ambientní skladby působící na mnohé posluchače jen jako nepříliš nápaditá vycpávka tu neuslyšíte. Nakonec ani ono zmíněné monumentální vyznění desky zde nepůsobí zdaleka nijak kýčovitě či nuceně. Trocha té přehnané emoční naléhavosti a vypjatosti mi k depresivně-dramatickému charakteru alba zkrátka tak nějak sedí.
