Death/blacku se v poslední době, stejně jako ostatního metalu, rodí celá řada. Nejeden by se v tom mohl začít ztrácet, a pak to dopadá, že pod zdánlivě brutálním názvem, jako je VOMITCHAPEL, vyleze něco takového, čemu se říká „The House of Lord Despoiled“. Slova chvály se v této recenzi budou hledat asi hodně těžko. Možná je to tím, že mi „nehrávka“ prostě nesedla, ale spíš si myslím, že to zas takový zázrak není. No posuďte sami.
Minulý rok, když byla vydána kompilace „Damnation and Bestias“, tak jsem si říkal, že sice je to hodně agresivní a kanálové, ale má to něco do sebe. Místy nahrávka působila jako bohapustá pánbíčkářská rubačka, ale pořád to nebyla jedna velká hluková koule, což mě nutilo se k dílu alespoň jednou za čas vrátit. Na letošní kompilaci však ani takováto slova chvály nedopadnou, jelikož otevřeně říkám, že ač jsem si album vybral, dost jsem se těšil, jak si zase zarouhám s kapucí na hlavě, jako za starých časů, tak to ve mně žádné pozitivní pocity nevyvolalo. Ohavnosti mám sice rád, ale toto mi prostě nevoní.
Teď si budu trochu protiřečit, ale přeci jenom na albu nějakou tu pozitivní věc najdu. A to sice že trvá jen půl hodiny, takže se to tak nějak vytrpět dá. Sice už jsem po 3 písničkách sem tam zívl, ale co by člověk pro blahu lidu neobětoval.
Kytara, pokud tam tedy nějaká vůbec je, nám nese notoricky známou „džžž“ linku, kde se toho moc jiného nekoná a vše krásně splývá dohromady. Bicí se taky nesou jen tak na oko v pozadí, aby se neřeklo. Samozřejmě se nahrají dostatečně prasácky, aby bylo dílo zkázy dokonáno. Jediné, co se mi na tom líbí, je vokál, který je opravdu hodně zlý a agresivní, a potom něco jako samply? Čert ví, co to vůbec je. Snad to ví sám Ghoat, který pro nás VOMITCHAPEL vytvořil a zásobuje nás materiálem. Kdyby se na to vykašlal, možná by se nic nestalo, jelikož jeho ostatní projekty se mi líbí mnohem víc. Sice jsem neslyšel vše, ale jak pravil Dali v jedné naší konverzaci na FB, tak po poslechu uznávám, že VOMITCHAPEL je jeho nejslabší snažení. Na „Encoffination“ to nemá ani zdaleka, i když je to jiný žánr.
Letos jsem si myslel, že po Khors a Wintersun už asi nic slabšího neuslyším, ale člověk by si neměl být ničím jistý. Vždy se totiž může najít něco, co mu jeho vize naprosto nabourá. Ani nevím, jestli mám dílo nějak hodnotit, jelikož nic extra to rozhodně nebude. Ani na tu pomyslnou „pětku“ onen „The House of Lord Despoiled“ nedosáhne. Ale pokud to ještě víc pomůže udělat si obrázek, nějaké to numero tedy hodím. A je to za vokál.
