Chladné slunce prvního prosincového dne už od brzkých odpoledních hodin nevěstilo nic dobrého. V ten čas se nápadně zmnožily siločáry temna nad karvinskými doly, brněnskými přístavy a pražskou přemostěnou stokou, aby se krátce po klekání začaly protínat v mladoboleslavském pohostinství Rožátov, které většina místních nezná jinak než „U zkrvavené hnáty“. Na kruháči vpravo, pak chvíli po kočičích hlavách a levou odbočkou se dostanete k zvenčí tuctovému restauračnímu zařízení, které ve svém sklepení ukrývá skvost.
Klub Orthodox, jinak též Farářova sluj, je místo jak stvořené pro podzemní black metalové sabaty. Ze vstupní místnosti se projde do části s pódiem a za ní je další prostor s výčepem, nad kterým místo chlast reklam svítí nápis Gorgoroth. Sklepní klenby klubu zdobí obrácená bidla Nazaretského a všelijaké pekelné stvůry, z tlumených lamp se táhnou cáry stoletých pavučin. Stačí chvíli vstřebávat ten genius loci a každý, kdo nepatří do famílie neposkvrněně počatých, se tady musí cítit jako doma. V sobotu večer domácí pan farář otevřel bránu své slůje, aby všichni, kdo přišli, mohli zapečetit na krví popsaném pergamenu své společné poselství peklu.
Ve sklepě byla zpočátku zima jak v psinci a dva místní správci se ve vstupní místnosti snažili zažehnout propanbutanová kamna. Jak ale přibývalo příchozích, přestávalo mrznout. A když chvíli po deváté rozjeli svůj set DARK SEAL, to už se začalo smažit ve vysokých stupních. Ti, co znají jejich nedávno vydanou debutovou věc „Pagan Thoughts vol. I“, si mohli pořádně zařvat vály z alba v živém nakopaném podání. Opravdu pohansky jsem si při tom všem popřemýšlel u zpěvných refrénů „Zákon života“ a „Beltain“, zbytek byla neskutečně vykotlená pařba do příbojové smršti černého bigbítu. Poprvé za večer jsem dostal strach, že farářovi nevydrží prkna v kumbálu. A to byl teprve začátek. Jak je teď u DARK SEAL zvykem, set uzavírali královskou „King“ od Satyricon. A pak už rychle pod Gorgoroth k pivní lázni, kde se hned po vystoupení Brňáků vytvořilo neprodyšné obležení.
Něco se muselo stát s časem, když PERGAMEN zapalovali paralelní světy, protože jejich set mi uběhl neuvěřitelně rychle. Kapela hrála v sestavě bez basáka a ve třech se vešli tak akorát a v pohodlí na stísněné pódium. Zařazením jindy nehrané skladby „Sbohem, Svatý otče“ připravili překvapení pro Svatého otce černého táborského, který si s nimi dal zdravici společně na stejdži. Ke konci vystoupení se PERGAMEN topili ve vlastní šťávě a experimenty s propan-butanem už neměly smysl. Skvělý koncert s průřezem do všech třech desek Benyho hordy.
Na pódiu se rozžaly svícny a mohlo začít opravdové peklo. Vystoupení INFERNO bylo bez přívlastků likvidační hned od prvních riffů. Posedlost přetékala z pódia do kotle, kde se vařila v hlavách do fanatického běsu. V nezřízeném chaosu mizely propriety z jeviště včetně stojanu na mikrofon a do vřavy utržených fans nebezpečně putovala i lebka kozoroha, která jinak během setu ležela Adramelechovi u nohou jako rituální relikvie. INFERNO hráli ze svého zatím posledního alba „Black Devotion“ a doplnili jej staršími osvědčenými fláky. Když se při „Peklo na zemi“ ze skrumáže v kotli dostal odhozený mikrofon v pravou chvíli i ke mně, vyřval jsem si přes zesák vzkaz všem prasatům jedné protežované kongregace. INFERNO se sotva vešli na pódium. Ska-Gul a druhý kytarista Morion, který kapelu nedávno posílil, hráli vklíněni mezi Adramelecha a bicmena, basák musel zůstat stát za pódiovou technikou. Celý večer se odbyl bez odposlechů a zvukaře přímo z beden, víc techniky by se do slůje stejně nevešlo. Underground jak řemen! INFERNO dohráli a v podzemí „U zkrvavené hnáty“ vykrvácelo i sociální zařízení.
Předadventní black metalová seance u boleslavského faráře byla událost, na kterou se bude hodně dlouho vzpomínat. Stylová prostředím i provedením. Chladná bezměsíčná noc nad místem sluje se dlouho do rozbřesku potýkala s propuštěnými démony. Pokračování všeho se očekává v dubnu příštího roku, kdy tahle trojka doplněná o polské Besatt rozpráší černou sněť ve třech dnech na trase Praha-Brno-Karviná.
