Vysočanský klub Modrá vopice jsem vždycky bral jako neoficiální trefpunkt pražské punkové scény. Proto jsem byl překvapený, že česká zastávka černé hydry ENTHRONED na turné k podpoře jejich posledního alba „Obsidium“ mířila právě sem. Nevím, proč mi vnitřek vopice vždy, když jsem na ta místa náhodou zbloudil žízní, připomínal interiéry nějakého jachtařského klubu. A přišlo to na mě znova ve chvíli, kdy jsem ve středu večer otevíral dveře toho doupěte. Do reality mě ale hned vrátil pozdrav s otázkou u vchodu: „Zdar, deš na metal?“ Ano, přišel jsem ten den do vopice na metal, ne plachtit. Na metal kapely, kterou jsem pořádně objevil až s albem „Tetra Karcist“. Jejich starší minulost mě poté uhranula, nové věci příliš nenadchly a nejnovější „Obsidium“ se mně už nějaký ten týden dokola točilo v přehrávači mezi ostatním návykovým černým hulivem.
Přišel jsem v čas, který byl pořadatelem koncertu dopředu uveden jako začátek akce. V klubu ale bylo liduprázdno. Dal jsem si první pivo a stoupnul si bokem s výhledem na pódium, kde se zatím připravovala technika. Spojení se světem funguje uvnitř výtečně, a tak jsem se mezi bloumáním a srkáním moku z plastového kelímku dočetl v sítích, že španělští pozéři NOCTEM někde pohřbili svůj tourbus a tedy večer v roli zahřívačů nevystoupí. Na pódiu jela zvuková zkouška první kapely a klub se začal pomalu naplňovat. Hodně příchozích mířilo nejprve ke stolům s merch vystupujících kapel. Ke koupi byly aktuální nahrávky i něco na sebe. Od ENTHRONED taky holčičí trika ze šňůry před dvěma lety, zato „Obsidium“ už jen na vinylu. Tour se přece už jen přehouplo do své druhé poloviny.
Úderem osmé hodiny spustili singapurští IMPIETY svoji nakládačku. Což o to, randál to byl solidní. Protože ale z jejich dvacetileté tvorby neznám ani ň, nějak jsem se v tom salátu smrti, temna a třesku sotva vyznal. IMPIETY mají hodně slušné charisma a zručnost pro techničtěji pojatý metal, obojí během svého setu s nasazením předváděli. V celé té smršti zvlášť vynikal bubeník s brutálně natlučenými přechody v mezihrách mezi kytarovými výplachy. S lidmi v klubu vystoupení IMPIETY ale sotva hnulo. Nebýt jednoho pařmena. který svou roztočenou kšticí dělal atmosféru, vypadalo by to, že vzteklá energie IMPIETY končí svůj trysk někde ve čtyřmetrovém vzduchoprázdnu před kapelou. Vystoupení mě nevzalo tak, že bych po jeho konci zamířil ke stolu se zbožím kapely a vyvrátil tam kešeni. IMPIETY se dali poslouchat a na začátek to stačilo.
Zadoomaní FORGOTTEN TOMB museli začít svůj set svižněji, aby se napojili na auru, která zůstala ve vopici po uplynulé půlhodině. Odstup přihlížejících od pódia se o metr zkrátil a i mě hra Italů bavila o něco víc než předcházející východoasijský extrém. Po úvodní nadupané černotě FORGOTTEN TOMB zařadili v druhé půlce setu delší doomovější skladby. A když okšiltovaný vokalista mezi různými stupni patosu v náporu sáhl do strun, kdovíproč se mi vybavily britské indies kytarovky z devadesátých let. A drželo mě to až do konce italského koncertu. Čím déle FORGOTTEN TOMB hráli, tím mi přišli utahanější. Z nastupující letargie mě dostala až na závěr odehraná působivá dvanáctiminutovka „Alone“ z dosud nepřekonaného, osm let starého alba „Love‘s Burial Ground“. FORGOTTEN TOMB i díky nadstandardní stopáži svých skladeb odehráli nejdelší vystoupení večera.
A šlo do tuhého. Klub už byl poměrně slušně zaplněný a skalní se přesunuli těsně k pódiu. Bez větší prodlevy na něm stanula belgická smečka ENTHRONED, odsekla krátké intro a propukla v černočerné zlobití. Hned od začátku se jelo v čerstvých stopách nového alba, po klepačce „Deathmoor“ následovala titulní „Obsidium (Nonus Sacramentvm)“. Pod kapelou se třásly hlavy a do vzduchu létaly rohaté pěsti. Během svého vystoupení ENTHRONED dali ještě další dvě skladby z novinky, „Sepulchred Within Opaque Slumber“ a blasfemickou vyřvávačku „Horns Aflame“. Čtyři kusy odehráli taky z „Tetra Karcist“ včetně ďáblova oficia „Through the Cortex“. V nejpekelnějším tranzu jsem se spařil při starší kultovce „Radiance of Mordacity“. Ta mi přijde v původním podání Sabathanem na „Carnage In Worlds Beyond“ jedovatější, Nornagest na pódiu z ní ale stejně tak dokázal vyždímat komplet všechna smilstva svaté děvky. Léta se hnula a Nornagest ztratil s vlasy i kus své černé svatozáře, přesto mu uhranutí fans z prvních řad žrali pekelné hostie rovnou od huby. Po třičtvrtěhodině v závěru skladby „Vermin“ Nornagest seskočil z jeviště a zmizel z klubu. ENTHRONED dohráli.
V půl jedenácté bylo v Modré vopici vymalováno. Na začátku večera jsem se obával, že se pojede ve skluzu s průtahy hluboko do noci. Nakonec bych ale klidně uvítal, kdyby se hrálo déle a ENTHRONED dali ještě třeba nějakou tu ívl čérč. I tak to byla hodně povedená akce. Je jen dobře, že Obscure Promotion má stále chuť táhnout k nám kapely takového ražení a na profláknutější jména scény se tak dostane i mimo masové letní festivaly. V pražských ulicích se potulovali znavení čerti a mikuláši. Sotva kdo z nich tušil, že někde v jejich revíru se odehrála besídka skutečných pekelných mocností.
