Pohledem Kovadliny
Preludium
V momentě, kdy jsem spatřil obal EP, tak jsem tušil něco hodně temného. Od začátku prvního songu se na posluchače valí proudy temnot, načechraného i starého, nesmírně zatuchlého vzduchu. Cítím, že si se mnou hudba hraje jako s cárem papíru a vláčí mé tělo za nohu po skalách. V době, kdy se rozléhá tupá bolest v hlavě, začíná procitnutí. Poznávám noc a jasný svit hvězd, snažím se dívat do dálky, jak obloha osvětluje noční krajinu, ale nedaří se mi zaostřit. Pomalu se mi vrací sluch a slyším z údolí nějaký řev, představuji si souboj predátora s jeho obětí, ulekl jsem se a přikrčil, jak se mi všechno jeví reálné. Po nějaké době se snažím vstát, ale stále se mi to nedaří, pochroumané kosti mi to nechtějí dovolit. Oči se mi pomalu začínají adaptovat na noční šero a uvědomuji si, že jsem se octnul blízko nějakých rozvalin. Strašně bych se chtěl jít podívat blíž a prozkoumat je.
Intermezzo
Každý, kdo se v BM pohybuje, asi tuší odkud vítr vane, nicméně je tady rekapitulace pro spáče, nebo pro nováčky. Dark Sonority je All Star projekt lidí z různých jiných kapel (Mare; Behexen; Kaosritual; Vemod; One Tail, One Head). Je to kapela s jasným cílem a pevně danou vizí, nekompromisně připravená stínat hlavy těch, kteří nejsou na jejich esence dostatečně připravení, ať teoreticky, nebo psychicky. Cover Bathory je výborný a je to pocta jasným směrem, k tomu není potřeba dalšího komentáře. Zajímavostí je, že byl nahraný v roce 2004 a asi úplně nebyl dělaný s myšlenkou pro tohle EP, to mu ale nevzalo na atmosféře ani kousek.
Postludium
V uvědomění si, že jsem se octnul v samotě, mi naráz nebylo cizí, naopak mi to imponovalo. Naplňovala mě noc a chlad, jasná zář hvězd a bolest. V přemítání toho, co se mi stalo, zjišťuji, že si nepamatuji téměř nic z cesty sem a nejspíš jsem prožil něco, čemu lidská rasa říká smrt. Cítím se najednou volně a nespoutaně. Jen stěží bych mohl popsat daný stav, nikdy jsem ho nezažil. Jestli životu lidé podmaňují veškeré jejich aktivity, co potom udělají, až poznají tohle? Ne, to jsou hloupé otázky, musím zase zhluboka nadechnout chladný vzduch a popřemýšlet. Co se stane, až Dark Sonority vydají album?
Pohledem Hnáty
Od první chvíle jemné vložky disonance, nutno dodat, že se tady nedějí psí kusy jako u Deathspell Omega, kde jsou podpořené ještě notnou dávkou nepravidelnosti, ať už v počtu opakování riffu nebo v počtu dob samotného riffu. Hudba složená na maximální chytlavost – promiňte mi ten termín, je to zkrátka skloubení dokonale promyšlené atmosféry a účinnosti, to přece není nic špatného. Kytary nastavují mnoho tváří, umí být naštvané, ale i klidnější a epické, tempa se hodně mění stejně jako styly hraní. Vokály mají notnou dávku efektů a experimentuje se zde mnoho s inhale vokály, které jsou známé hlavně z grindcoru, mimo jiné je má také v oblibě známá ikona BM zpěvu Attila Csihar (Mayhem, Void Ov Voices). Znovu se potvrzuje pravidlo, že čím více má kapela vokalistů, tím lépe dokáže tvořit atmosféru. Dark Sonority to dokazují na plné čáře, 3 hlasy jsou dost a hlavně se střídají v partech i v technikách řevu. Efekty vokálu jsou nastavené mistrně, nutno podotknout, že s tím je ve studiu při mixu vždycky problém.
Pohledem Ostříže
Trochu zbytečně je master nahlas (Dynamic Range osciluje kolem 7-mi), mix v pořádku, stereo obraz taky. Zvuk nástrojů je super, v podstatě tomu není co vytknout.
