Měl jsem čest navštívit klasiku Winter MoR, kterou pořádá Pragokoncert. Přes četné averze jak vůči pořadateli, tak jménu akce jsem se tam vypravil s poměrným nadšením, jelikož jsem chtěl vidět nejen Gaahla a GOD SEED po dlouhé době zase v akci.

Setlist akce byl na poslední chvíli změněn a nutno podotknout, že k lepšímu! Přibyla tak pseudoblacková kapela z Itálie na začátek, a tím pádem dostali Nile delší a lepší hrací čas.

12:30 – 13:00 Darkend
13:15 - 13:45 Fueled By Fire
14:00 - 14:30 Battle Beast
14:45 - 15:30 God Seed
15:45 - 16:30 Rotting Christ
16:50 - 17:50 Nile
18:20 - 19:30 Morbid Angel
20:00 – 21:20 Cradle Of Filth
21:50 – 23:10 Kreator
23:40 - 01:00 Sonata Arctica

Darkend mi přišel z netu jako rip off CoF a pranic mě nelákalo je vidět. Fueled By Fire – taky nezájem. Na akci jsem přijel a jako první viděl Battle Beast. Velmi mile mě překvapilo, že začali hrát s energií, jaká se u kapel, které otvírají takový fest, moc nevidí. Zahráli všechno bez chyby a ještě přidali navrch snahu vytvořit nějakou atmosféru v sále. Tento styl dávno neposlouchám, nelze však o jejich setu říci nic jiného než jen pozitiva a slova chvály.

Na řadu přichází GOD SEED, v zákulisí se začínají míhat lidé v černém oblečení a poznávám Kinga, jak stojí a debatuje s lidmi na stage, jak si představuje své vize. Neuběhlo ani 10 minut a začala zvukovka. Po 15 minutách bylo vše připravené k rozpoutání temnot. Na stage vešla kapela bez Gaahla a začala „Sign Of An Open Eye“ z Ad Majorem a hned dala všem pocítit, zač je toho Norsko.
Je to asi můj nejoblíbenější song z desky a je v něm hodně cítit vliv Bathory. Zanedlouho přišel i Gaahl a hned zmrazil všechny lidi na stadionu svým minimalistickým projevem. Lidé byli chvílemi jako opaření a moc netušili, co se bude dít dál. GOD SEED věděli, že nemají moc času na řeči, a šli hned k věci, další válec „Awake“ byl z nové desky, kterou svými koncerty nyní propagují. Song začal pumpovat do lidí směs ledových sypaček a střednětempějších intermezz, další song byl Aldrande Tre, který vnesl trochu větší klid před bouří. Pokračovalo se opusem Gorgoroth „Carving a Giant“, hned za ním jela další novinka „From the Running of Blood“. Kapela se dostává do varu a část temnějšího publika taky, každé brnknutí do vyšších strun se zařezávalo do uší a působilo ty správné mrazivé pocity. Na řadu přišla vítězná triáda opět z Ad Majorem: „Wound upon Wound“, „Exit“, „Prosperity and Beauty“. Stadion byl zcela prosycen atmosférou, kterou umí vytvořit jen kapely podobného ražení. Jako poslední zazněl „This from the Past“, kapela se loučí a přišlo mi to jako zatraceně krátká doba, uteklo to jako voda. Šel jsem rychle ven na vzduch a zavolat kamarádovi čerstvé pocity z koncertu. Set GOD SEED trochu pošpinil zvukař, protože byly moc nahulené kopáky a tomy, prakticky bez komprese a gatu s velkým dozvukem, takže se to místy utápělo v basech a středobasech, nicméně je to trochu pochopitelné, proč se piplat se zvukem kapely, která jde za chvíli z pódia. Zklamalo mě, že bicí v sypačkách tím pádem nepůsobily zas tak moc přesvědčivě, jakmile člověk neslyší snare a slyší jen blátivé kopáky, tak je něco špatně. Dojem z kapely – 100%, sound – 55%.

Zase neuběhla ani čtvrthodinka a stojí na pódiu už připravení ROTTING CHRIST. Je mi z jejich nových desek blbě, skoro celý jejich set jsem proseděl venku s kamarády/hudebníky a vykládal. Od této kapely mám rád pouze „Triarchy of the Lost Lovers“, tím to tak nějak celé končí. Za tu chvíli, co jsem viděl, hráli profesionálně, to je vše, co se k tomu dá z mé strany říct. Dojem z kapely – 40%, sound – 85%.

Po příjemném debatním kroužku venku se přesouvám pomalu do první řady, protože přichází doba, kdy se chystají NILE zbořit stadion na prach. Po cca 25minutovém chystání jsme se dočkali. Kapela nekompromisně otvírá opusem z Annihilations of The Wicked „Sacrifice Unto Sebek“, dostává se jí také za to náležitých ovací, i když teda někteří fans, co došli na Sonatu, jen tupě čuměli a měli výraz asi jako nějaké WTF meme. Další válec „Defiling the Gates of Ishtar“ připomněl Black Seeds a následovala klasika z Those, Kafir a Hittite Dung Incantation. K mému velkému překvapení a nadšení zahráli starou pecku ze Shrines „Execration Text“, oprášili také „Sarcophagus“ a „Ithyphallic“. Závěr setu značí má oblíbená a hutná „Lashed to the Slave Stick“. Set NILE končí klasicky songem „Black Seeds of Vengeance“ a ani na Winter MoRu to nebylo jinak, závěrečný refrén si přišel s kapelou zazpívat Tim Yeung, známá bubenická persona, která s nimi taky něco málo odehrála. Pocit naprosto maximální, zvuk byl taky bez chyby, to může říct málokterý zvukař, že udělal dobrý zvuk NILE, protože ladění drop A, hodně basové kytary, hodně nízké growly se zvučí velmi obtížně! Uznale kývám hlavou. Dojem – sound i kapela 100%.

Po necelých 20 minutách je tu opět další kapela. Legenda MORBID ANGEL. Plně jsem si uvědomoval, že se mi právě plní sen. Vidět MA s Vincentem na base/vokálu a hlavně je vidět s někým jiným než s tragickým Sandovalem na bicích. Od prvního tónu je to masakr. Taky mě hřál pocit, že vidím v akci kytaristu další mé oblíbené kapely – Zyklon. Začínalo se staršími kusy, kde párkrát probleskly novinky z ne moc slavné poslední desky. Setlist byl prakticky sestaven z prvních 6 desek s nějakými novinkami. Propukaly ve mně bezmezné pocity radosti a štěstí, občas jsem se smál a měl na krajíčku jako nějaká blbka na Britney. Ke konci mě „God of Emptiness“ tak uzemnila, že jsem skoro zapomněl mluvit, Death Metal non plus ultra. Byť jejich set nebyl krátký, tak mi to taky uteklo jako voda a zuřivě jsem chtěl víc, bohužel se žádné přídavky nekonaly. Zvuk byl excelentní a výkony taky, Vincent byl evidentně ve formě, udýchal songy s obrovskou rezervou, působil velmi nonšalantně a vitálně, zase světu dokázal, že je pan frontman. Když se z něj kontrastivně vůči osvětlení v posledním songu valila pára, myslel jsem si, že na to pódium přistál právě z pekla a jde si na lidi na zimáku zchladit žáhu. Výborný dojem taky zachoval Tim za bicí soupravou, nešetřil se ani chvíli a ukázal všem dementním pochybovačům a vyznavačům toho ubertrigger kašpárka Sandovala (kudos mu za první desky, po čase tíhnutí k full trigger soundu se z něj stala spíš hudební pohroma, samozřejmě má mínus taky pro jeho nové DVD a cover Mozarta, z toho mám fakt dost), že on je teď pán, který drtí a posouvá tím MA minimálně o úroveň výš, než kdy v minulosti byli! Grácie. Dojem – sound i kapela 100%.

Zase uběhla velmi krátká chvilka a pódium už bylo přichystané pro CRADLE OF FILTH. Na první songy jsem jedl venku jídlo a zase mluvil s lidmi, moc jsem se na tu kinder BM show netěšil. Musím ale říct, že jsem byl svým způsobem zvědavý, protože když jsem je tam viděl minule (tuším rok 2006), tak to byla tragédie. Zvuk byl prakticky nulový, slyšet byly jen kopáky a to tak nahlas, že jsem to ještě nikdy jindy nezažil, taky tam ještě smrděl za bicíma ten nudař Erlandsson. Přišel jsem až na třetí song „Funeral in Carpathia“ a byl jsem sakra překvapený! Ono jim to celkem šlo a Dani netrpěl ztrátami hlasu, takže musím říct, že se ve mně celkem hnuly ty staré nánosy, které ve mně zanechaly jejich první desky, když jsem je slyšel prvně. Následovala „Summer Dying Fast“, při které náhle omdlela klávesačka/zpěvačka a bylo po srandě. CoF zrušili vystoupení, přes evidentní vůli a chuť odehrát celý set. Po zbytek večera se ve mně mísily pocity, jestli to beru jako pozitivum nebo ne. Možná jsem trochu zklamaný, přece jenom jsem byl překvapený, s jakou vervou hráli, když to srovnám s Metalmanií, kde jsem je viděl naposled. S Marthusem získali chuť do hraní a velmi to prospělo jejich hudbě, má to trochu víc dimenzí než jen dementní osminy a šestnáctiny na kopáku v refrénu. Pomalu, ale jistě hledají cestu jak najít u některých starších fandů ztracený respekt, což je podle mě dobře. Dojem sound i kapela – 90%.

Po neočekávané situaci trvá trochu déle stage připravit a zorientovat se, nicméně po půl hodině je připravena stage na KREATOR. Po intru začíná kolotoč thrashových riffů. Jak je rok dlouhý si je nepustím, nehledě na to, že jejich poslední deska je zhudebněný heavy-thrashový průjem, ale teď jsem si sakra uvědomil, že jak člověk nevidí kapelu live, tak nemá určitý prostorový dojem z kapely. Sound byl neskutečně tvrdý a přesný, až jsem si říkal: „tyvole, tohle nasnímat a udělat z toho živé DVD, tak se z toho lidi poserou, protože ta nová deska je fakt děsně homo“.
Na můj vkus dlouhý setlist a šel jsem po 45 minutách ven. Občas tam zazněly ploužákoidní intra, ze kterých by mi asi upadly koule, kdybych tam zůstal, ale chápu, že tohle je show legendy, která chce lidem dokázat, že umí zahrát i pomalejší věci v intru songu. No celkově vzato – 95%.

SONATA ARCTICA jsem neviděl, slyšel jsem jen 2 songy venku mezitím, co byla kuřpauza a než jsme se vydali se známýma domů. Určitě odehrála nadprůměrně, není to kapela, co by se dostala k headlinování takové akce náhodou.

Přestože Pragokoncert pořádá prapodivné akce, tak se tohle nadmíru povedlo. Kapely byly dost žánrově výrazné a akce měla spád. Velkou poklonu bych vysekl organizaci! Nikdy jsem neviděl tak rychle a dobře nastavenou stage. Vše šlo přesně dle proklamovaného plánu, pauza mezi kapelami 15 minut, někdy méně a někdy o pár více, ale pořád to bylo velmi příjemné. Člověk se tím pádem cítil jako doma a přišlo mu to velmi komfortní. Není nic horšího, než jít na koncert podobných kokotů jako G´n´R nebo Manowar, kteří nechávají lidi čekat a ještě pak hrají krátké, či 4hodinové sety. Hodnocení akce je vám snad po přečtení reportu jasné. Dojem – 99%, sound – 95%, organizace – 95% (aby nezpychli haha).