Už je to nějaký čas, co Lord Morbivod proklamoval, že z oficiálních stránek TROLLECH zmizí veškerá zeleň, což povede k rapidní změně i v samotném hudebním stylu této „lesní“ bandy. Kapela tedy v roce 2012 prodělala jakousi reinkarnaci – obnovou neprošly jen webové stránky, ale i logo, které bylo, stejně jako logo Mortem zinu, redesignováno polským mistrem log Christophe Szpajdelem, a samozřejmě i hudební a textové zaměření. Konec lesnímu black metalu, konec mávání větvemi na koncertech!

Není tomu tak dávno, co jsem si říkal, jak je možné, že okolo Lorda Morbivoda vzniká neustále takové množství nadstandardně kvalitních desek. Vždyť každý rok vyjde několik nahrávek, které se svým hodnocením šplhají hodně vysoko. Kde furt bere tu inspiraci a čas na to vše tvořit? To se přece jednou musí zlomit, říkal jsem si. Že tomu však bude u nového alba TROLLECH, jsem nečekal…

V pořadí šestá dlouhohrající deska „Vnitřní tma“ přichází, jak už bylo nastíněno, s naprosto odlišným přístupem. Stromy a zeleň vystřídala zima, mráz a sníh. Téměř po vzoru starých Immortal. Alespoň tento pocit jsem získal, když byla uvolněna první skladba „Démon protivítr“. Nedlouho na to jsem od Morbivoda obdržel CD a dal se do jeho poslechu. Z prvotního nadšení (pokud se to tak dá nazvat) jsem s každým dalším poslechem odhaloval negativa, která desku sráží na kolena. Nerad bych tuto recenzi pojal jako výčet negativ, ale bojím se, že to nepůjde jinak.
První, co mě po několika otočeních alba přicházelo na mysl, je fádnost, s kterou je „Vnitřní tma“ posluchači předložena. To, že TROLLECH změní koncept, z ní neudělá automaticky dobrou desku. Naopak, o to víc se člověk snaží zaměřit na všechny ty rozdíly. Těch ale moc nenachází (po stránce hudební). Mísení „umca-umca“ rytmů a sypaček nikoho na prdel neposadí. Stejně tak jako sólové vyhrávky či pokusy o to znít chladně a seversky. Ona inspirace Immortal je totiž po celou dobu nepřeslechnutelná. Jen s tím rozdílem, že u Immortal nemám nutkání v polovině desky ji vypnout.

Po nějakém čase se tak z poslechu stalo spíše mučení (další důvod, proč jsem se k recenzi dostal až nyní). Další věcí, kterou TROLLECH změnili, jsou samozřejmě texty. Ty jsou občas úsměvné (jak jinak) a občas rvou uši (některé texty jsou opravdu debilní, to se na mne nezlobte). Morbivod se na vokálech střídá s Asurou, což chvílemi rozptýlí posluchače od fádnosti předešlých chvil. Ale na to jsme u TROLLECH zvyklí, takže nic, za co bychom měli chválit. Co je však o poznání horší než předchozí desky, je grafické ztvárnění bookletu. Ten je velmi minimalistický (někdo by mohl říct odfláknutý) a v porovnání s předchozími tituly působí jako slabý odvar.

Může se zdát, že na desce neshledávám nic pozitivního. To samozřejmě ne. Samozřejmě se na „Vnitřní tmě“ nachází dobré pasáže, riffy a podobně, ale jsou to jen světlé (tmavé) okamžiky v té celé fádní nudě, která se zdá být jakoby narychlo ušitá velmi horkou jehlou. Co se povedlo, je práce se zvukem. Tam je vidět, že Morbivod po mnoha letech praxe ví, čeho chce docílit. Na rozdíl od toho zbytku.
Nevím, proč došlo k tak razantní a „špatné“ změně. Uvidíme, s čím se TROLLECH předvedou příště. Možná je to jen výstřelek, krok špatným směrem, který se již nebude opakovat, ale oslavování lesů a zeleně bylo na vyšší úrovni…

K recenzi poskytli: Trollech