Za plných třináct let existence Setherial se snad ještě nestalo, aby tahle Sundsvallská sebranka satanistů vydala, byť jen jedno, vyloženě špatné album. Mnoho fanoušků do dnešních dní opěvuje jejich prvotinu „Nord“ či sedm let starý a zřejmě nejprofláknutější zářez „Hell Eternal“. Dvě další (v pořadí druhá a čtvrtá) dlouhohrající desky „Lords of the Nightrealm“ a „Endtime Divine“ jsou již zmiňovány sice méně, avšak ani jedna z nich neobsahuje slabý materiál. A nebude tomu ani letos, po třech letech tvůrčí letargie. Tu na jaře totiž Setherial ukončili vydáním páté řadovky „Death Triumphant“. A co, že nám to na křídlech smrti přináší?
Předně bych rád poznamenal, že nahrávka je opředena naprosto dokonalým, agresivním a mírně štiplavým zvukem. Žádné zahuhlané bicí - naprosto přesně poznáte, kterou část své soupravy v tu, či onu chvíli Mysteriis používá. Výborně čitelné jsou jak vokální linky Infaustuse, tak kytarové party Choronzona a Kraatha. A basa, jak známo, tvrdí muziku. Jinak tomu není ani tady. Tuto část hudby pak obstarává Funestus Inferis. Opravdu už jen celkové vyznění nahrávky dává albu „Death Triumphant“ mnoho bodů k dobru. No a aby také ne. Kapela totiž vydává pod Regain Records (Dark Funeral, Marduk, Gorgoroth, Vader či Behemoth), a tak by bylo divné, kdyby se nějaký ten peníz navíc nenašel.
Samotnou náplň alba pak obstarává devět, kolem čtyř minut dlouhých, pekelně vyzdobených a nažhavených kompozic. Kdo by však čekal klasickou smršť švédské black metalové školy, která se hlava nehlava žene ke konci desky, nebude mít až tak úplně pravdu. Setherial namíchali něco málo z death metalové techničnosti, místy norské black metalové atmosféry a dotvořili se švédským stylem pro agresivitu a melodii. Ve výsledku nás čeká téměř čtyřicet minut alba, které se vám jen tak nezamění s tunami kopií Marduk či Dark Funeral, i když je jeho velká část právě taková. Prostě a jednoduše... příjemný kompromis.
Přes jasně stanovená pravidla vás hudba každou chvíli zaujme něčím jiným. Jednou tělo trhající rychlostí, podruhé zpomalí a plácá se v techničnosti, jindy zas na vteřinku zastaví úplně, aby atmosféra houstla a následně vypustí téměř dokonalou melodii. Vše pod záštitou agresivity, která je charakteristická jak pro celé, švédskem ovlivněné black metalové podhoubí, tak i pro „Death Triumphant“. Mráz mi běhal po zádech u vystupňované melodie a pekelného tempa „Aeons of Bloodlust“ či pro mě nejsilnější pasáže alba ve skladbě „Devilry, Wickedness and Scorn“.
Ať si říkají zapřísáhlí fanoušci záhrobního zvuku a nečitelnosti co chtějí, ale aktuální album švédů Setherial je díky vokálním linkám, ucelenosti a síle metariálu a v neposlední řadě díky naprosto výborné produkci nejspíše tím nejlepším, co dali pánové za dobu svého fungování dohromady. Pěst do obličeje přisluhovačům života - smrt vítězí!
