Již od festivalu Brutal Assault se ozývaly hlasy, že Shindy na jeden ze sychravých podzimních večerů domluvil historicky první vystoupení dvojce pánů Frosta a Satyra v České republice. Informace, která by se v době BA dala nazvat „jedna paní povídala“ ale postupem času začala nabírat na pravdivosti, až jsme se na přelomu léta a podzimu dozvěděli všechny podrobnosti.

Kapela, která si dvěma posledními deskami rozdělila posluchače na dva tábory, měla Českou republiku navštívit v rámci turné na podporu aktuální desky „Now, diabolical“. Mimo jednoho vystoupení u nás kapela během tohoto turné objede téměř celou Evropu. Po prvních třech vystoupeních se k této norské legendě přidala další norská black metalová veličina a to Keep of Kalessin, která se vytáhla hlavně posledním dlouhohrajícím albem „Armada“. Během zářijového putování po Anglickém království se dvojice rozrostla ještě o posledního člena - finské Insomnium.

Otázka zda Čechy, či Morava byla rozlousknuta hned, jak Shindy zveřejnil jako místo konání pražský Abaton. Oproti klubovým akcím je sál vcelku velký, na druhou stranu na akci takového typu by byl možná ideální kulturní dům. K záchraně situace posloužily balkóny, ze kterých byl nakonec krásný výhled.

Hned na jeden takový jsme se vydali na první, mně osobně do té doby neznámou, kapelu Insomnium. Letáky hlásali melodický metalcore. Chtěl jsem se přesvědčit na vlastní uši, ale zpoždění mi v tom celou hodinu bránilo. Jak jsem se později dozvěděl, jsou takováto zpoždění v Abatonu denním chlebem. Insomnium tedy konečně nastoupili na pódium, kde stáli dvoje bicí. Jedny Frostovi a druhé pro zbývající dvě kapely. Na zdi za pódiem pak visela obrovská vlajka se symbolem nového alba hlavní hvězdy večera. Finští chlapci se poskládali vedle spodní bicí soupravy a já čekal... První reakce a emoce jako vždy směřují ke zvuku. Insomnium se toho večera krásně vydařil, nevím jestli to bylo způsobené tím balkónem, či byl takový i dole. Nicméně jsme si hudbu vychutnali i my, jejich tvorby neznalí. A že jsme si vychutnali je pravda. Pánové opravdu tvoří metal odnože velmi melodické. Hudbu tvrdil zpěvák svým „murmurem“ a občasnými skřeky. V uších se mi střídaly vlivy švédské melodické školy. To nejlepší z In Flames, Dark Tranquillity, Soilwork a snad i Arch Enemy či Amon Amarth. Opravdu jsem nečekal nic takového hned od první kapely. Myslím, že Insomnium si udělali velmi dobré jméno a našli si mnoho nových přiznivců.

Prvním vrcholem večera měli být Keep of Kalessin, kteří, jak už jsem avizoval udělali „díru do světa“ aktuální deskou „Armada“. Jejich hudba je technicky náročná, využívá podobných postupů jako například Mayhem na „Chimeře“. Velké želízko v ohni je pak také velmi silný bubeník. Z počátku jejich setu mne však paradoxně zaléval studený pot, když jsem namísto chladného zvuku „Armady“ slyšel pouze dva kopáky a utopený vokál. Zvuk se naštěstí celou dobu zlepšoval a na poslední skladby byl již zcela v pořádku. Přesto se jedná o jednu ze dvou jizev na tváři. Tou druhou byl pak čas kapele určený. To, že hráli 30 minut žánrově odlišní Insomnium vcelku chápu. To, že stejnou dobu hráli i KoK, už mi na rozum tolik nejde. Naštěstí kapela se ujala své půlhodinky se vší vervou a vydala se sebe naprosté maximum. Zazněli jak některé starší skladby, tak pak převážnou část obstarala novinka. Thebon ničil své hlasivky opravdu mocně. I když mi celý set přišlo, že byl vokál trochu utopený... Když tenhle pán chtěl, bylo ho slyšet opravdu dobře. Heroický výkon pak podal Obsidian Claw, kterého navíc ještě čekalo vystoupení v pozici kytaristy Satyricon. Mé první setkání s KoK bylo tedy i přes malé nedostatky (nezpůsobenými kapelou) nad očekávání.

Následovaly vcelku rozsáhlé přípravy na vystoupení hlavní hvězdy večera, Satyricon. Velkým pozitivem pro mne byl fakt, že všechny kapely měly již nazvučeno předem, a tak se na pódiu dodělávaly jen malé nedostatky, jako zapálení svíček na stojanech, či definitivní doladění nástrojů. Tohle vše bylo hotové vcelku rychle, přesto jsme si na naše vytoužené notnou chvíli počkali. Po asi ¾ hodině se nám konečně dostalo to potěšení a Frost a spol. uchopili do rukou nástroje, Satyr pak velmi osobitý stojan. Intro ze skladby „Walk the Path of Sorrow“ rozjelo nedělní vrchol v podobě této norské legendy. Peklo začalo! První regulérní skladba „The Pentagram Burns“ dostala publikum do extáze. Dokonalý zvuk, dokonalí Satyricon! Satyr si počínal jako naprostý profesionál. Když nechal diváky nesčetněkrát zpívat místo sebe, když je také několikrát nechal uvést skladbu „K.I.N.G.“ atp. Čekal jsem nafoukané hvězdy, namísto nich se přede mnou zjevila pětice, která po každé skladbě děkovala, ba co víc, i česky! Pětice, která si je stoprocentně vědoma svých kvalit a popularity, přesto má tak příjemné vystupování. První polovina setu měla neskutečnou energii. Již zmiňovaná „The Pentagram Burns“, „Now Diabolical“, „Repined Bastard Nation“ či vrchol první poloviny „K.I.N.G.“ nelze nazvat jinak, než skvostem. V polovině hodinové hrací doby Satyricon mírně polevili, když zahráli jejich starší věci z „Rebel Extravagazna“. Kdo album zná, zná i zdlouhavé a utahané pasáže. Ke konci setu se nám pak black metalové či black’n’rollové inferno znovu rozjelo se skladbami „Fuel for Hatred“ či „That Darkness Shall Be Eternal“. Publikum šílelo, Abaton se bořil v základech. Satyr se místy v klidu procházel po pódiu a vystavoval se na obdiv, místy mlátil zběsile hlavou. Hodinová hrací doba uběhla jako voda a Pánové se s námi rozloučili. Ne však na trvalo. Postupně, po skandování fanoušků, se dvakrát vrátili. Jednou zazněla „Dominous of Satyricon“ z alba „Shadowthrone“ a jako definitivně poslední skladba večera všemi toužebně očekávaná hymna „Mother North“. Tu publikum beze zbytku odzpívalo s kapelou. A to jak sborově samostatně vyhrávanou klidnou melodii ze středu skladby na navození atmosféry, tak následně i celou skladbu. Dozněly poslední tóny a já měl dokonalý pocit. Jak z celého obsazení, tak dvakrát tolik ze Satyricon. Na podobné vystoupení, troufám si tvrdit, se dlouho nepodíváme!

Přes všechna pozitiva mně utkvělo v hlavě jedno obrovské mínus tohoto večera. A tím bylo asi 20 jedinců z řad diváků. Nejsem žádný odpůrce paření na podobných akcích, ale „i s dobrým pomálu“. To, co tam někteří předváděli již při KoK a naplno pak i při Satyricon... nemám slov. Nezlobte se na mě, ale vychutnat si „Morther North“ neskutečnou strkačkou, která kazila konzert třem, čtyřem řadám za nimi, to opravdu nepochopím. Ublížené či agresivní pohledy , když za tohle „chování“ dostali několik ran do zad rukou či nohou, pak nechápu tuplem. Takovým bych rád vzkázal - Chovejte se příště jako lidé, ne jako dobytek!