Tisíce srdcí všech fanoušků norské kapely Enslaved bila silou obrovitých kladiv, když poprvé uslyšeli album „Isa“, kterým Enslaved rozpoutali opravdovou severskou vánici. Dokonce tak silnou, že v Norsku získali obě hudební ocenění - Gramy i Alarm! Tímto si otevřeli dveře do dalších sfér hudebního průmyslu. Informace o úspěších kapely se dostaly taktéž na stránky, ehm... klasických novin a časopisů, čímž pochopitelně vzrostla jejich reklama. Dá se říct, že do jisté míry i popularita a hlavně prodejnost alb.

Upřímně řečeno, Enslaved ještě ve své historii nevydali tak silné a charismatické album jakým se stalo právě „Isa“. V posledních dvou letech jsem u kapely zaznamenal určitý vzestup nahoru. Na aktuální počin „Ruun“ jsem byl sám zvědavý, čekal jsem jestli se zopakuje úspěch a euforie předešlého alba, či Enslaved přijdou jen s nadprůměrnou porcí svého hudebního umu.

Každopádně už při prvních minutách poslechu jsem spokojen. Enslaved na „Ruun“ důmyslně kombinují syrový pohanský black metal s určitou dávku progresivnosti . Pro mé potěšení dostalo album takovou tu atmosféru, která Vás dokáže zcela pohltit. Již první song „Entroper“ vás nakopne do zadku maximálně chytlavou melodií. Severský chlad mřě obklopil a při pomalé gradaci desky se dostávám k čtvrtému záseku, a to k titulní skladbě „Ruun“, která si mě naprosto podmanila svou úderností. Celá kapela si jde tvrdě za svým cílem. Enslaved nyní vsadili spíše na čitelnější prvky než na složité „prstolámající“ riffy, působí velice vyzrále a naprosto sehraně. Dokonce mi připadá, že pánové z kapely jsou tak trošku hračičkové nebo taky puntičkáři, jak chcete, ale každý song působí opravdu do maličkostí propracovaným dojmem. Grutle Kjellson, jenž na desce mimo jiné obstarává baskytaru, předvádí velice široké spektrum vokálních linek. Od drsného ryku až po velice melodický, čistý hlas a dotváří celkovou čistotu alba... A již je tady další song „Tides of chaos“, v pořadí již pátý. Pomalý rozjezd s předoucí basou v pozadí a drsným vokálem, který v zápětí vystřídá čistě vyzpívaná pasáž. Při lehkém překladu písní je hutně poznat vikingská ideologie, jenž není postavena jen na bojovnosti, agresi, ale také na pozornosti k přírodě, na projevu úcty k rodnému kraji, jeho folklóru a historii. Nutno podotknout, že větší část textové stránky obstaral opět kytarista Enslaved Ivar Björnson. „Api-vat“, tak je pojmenovaná sedmá, myslím že asi nejpoutavější, skladba z celého alba. Síla melodie, rytmu, gradace a tempa. Mezi škálou melodie nechali opět vyniknout Kjellsonův agresivní zpěv.

Na závěr trošku zvolníme při „Heir to the Cosmic Seed“. Poslední song dochází svému konci, ve mně se hromadí pocity maximální spokojenosti z koupi „Ruun“.
Pokud se řekne o nějaké kapele, že zraje jako víno, klidně řeknu že jde právě o Enslaved. Dále musím podotknout, že vytvořili snad ještě o chloupek kvalitnější album, než bylo předešlé. Silné melodie, ledově čistý zvuk, propracovanost skladeb, to je „Ruun“. Perfektně vydařená placka! Myslím že o Enslaved toho ještě mnoho uslyšíme.