„Under a led-grey sky, we dive deep into the shadows of death factories, counting the countless cuts and scars from electric barbed wire on our brains and hands, while feeling the icy touch that remind us, that it’s time the price for the daymare we call life..“
Tolik malá ukázka textů z posledního díla spolku ANENZEPHALIA, které nese značně výstižný název „Kaltwelt“. Ale abych nepředbíhala, nejprve bych měla představit, co je vlastně ANENZEPHALIA zač. Nejedná se o black, death, doom ani žádné jiné odvětví metalových žánrů. Řeč je o jedné z předních kapel zasloužilého labelu Tesco Organisation či mladšího Zaetraom. Přesněji jde o původní projekt B. Molocha, ke kterému se skrze živé hraní přidal i W. Herich. Obě tato jména jinak figurují v kapelách jako Genocide Organ či Ke/Hil, o kterých zde na Mortem zine již určitě byla zmínka.
Tady by mohli již trochu zbystřit příznivci radikálních forem elektronické hudby, zejména její nejvíce znepokojivé a zvukově nekompromisní sekce. Komu ještě není mé varování jasné, avšak patří mezi fanoušky či alespoň příležitostné posluchače krajně obskurních žánrů, jako je dark ambient, death industrial či power electronics, nechť nezoufá a ráčí číst dále.
Chlad, beznaděj a latentní hrozba všude číhající bolesti ovládly životy otroků vlastních lží. Svět je zahalený šedou mlhou mizérie, v níž apaticky bloudí mátožné bytosti navzájem sobě odporné, avšak společně slepě následující jakýkoliv přízrak třpytivé záře, který uctívají jako svého spasitele. Svá zchátralá těla máčejí v černé ledové stoce se zoufalou snahou smýt ze sebe tíživý pocit prázdnoty, která prosakuje do jejich myslí. A s fanatickým kvílením se derou za blýskavým přeludem světla, zatímco bez povšimnutí dupou po zetlelých ostatcích svých druhů. Netuší, zda onen ošidný třpyt je jen odleskem čepele nože, jiskrou z plamenů kremační pece lačných po lidském mase, nebo pouhým odrazem z hromady střepů. A záleží snad na tom? Není jim nakonec jedno, jak budou spaseni? Vždyť jak nůž, tak oheň i ostré střepy skla mohou zajisté být cestou k osvobození od bolesti zvané život...
Album „Kaltwelt“ představuje materiál vytvořený v období mezi lety 2008 a 2011, z čehož některé jsou tracky zcela nové a dosud neznámé a něco jsou studiové nahrávky skladeb, které ANENZEPHALIA již někdy hrála naživo. Obecně řečeno balancuje ANENZEPHALIA žánrově na pomezí death industrialu, power electronics a méně melodických poloh dark ambientu. O „Kaltwelt“ to platí taktéž, jen snad s větším zaměřením na klidnější ambientní tempo. Na druhou stranu ale svým surovým podprahově naléhavým sdělením textů a varovným signálem zaznívajícím z aranží je celkové vyznění alba ideově bližší spíše žánru power electronics.
Hned v úvodní skladbě „Stahlmessias II“ lze rozpoznat charakteristické zvukové prvky, které se pak na desce objevují více či méně pořád. Jde především o rozličné samply hlasů v pozadí, šum, škrábání, praskání, podivné pískání, cinkání a občasné disharmonické melodie. Do toho vstupuje výstražný hlas B. Molocha s ledovým klidem přednášející znepokojivá slova o nakažlivé nicotě v lidských tělesných schránkách, o zhoubném strachu ze života, zaslepenosti spících a jejich zoufalé víře v samozvané zachránce a vymyšlené proroky.
Dovedně poskládaná směs zvuků, promyšlené schéma a nesmlouvavý vokální projev dohromady s tematickou stránkou textů dávají albu „Kaltwelt“ silný náboj a posluchače jen tak v klidu nezanechá. Dříve či později začne nahlodávat jeho zdánlivě bezpečnou ulitu – iluzi našeho normálního světa.
„Did you ever think about the limitations that were set to our minds? Have you ever seen the final border of reality? The line you‘re not allowed to cross as long as you’re alive..“
