Jedna. Co si pod tímto číslem představit? Kdosi si představí velikost ženského poprsí, kdosi počet knedlíků k obědu. Však nejeden z black metalových fanoušků představí si pod číslem jedna něco naprosto jiného. Totiž jedna dlouhá zima uplynula, než v roce 1999 spatřila světlo světa první dlouhohrající deska Agmen. Za takovou dobu postihne částečná, či naprostá změna nejednu věc a to nejen v lidském životě. U Toma a spol. ale tanhle zima nezměnila nic. Alespoň tedy věcí týkajících se tvorby kapely. I když ani tohle není tak zcela pravda...
Co nezaznamenalo změnu naprosto žádnou, je textová a ideologická stránka hudby. Stále ty stejné řeči o temnotě, utrpení, smrti, havranech, noci a nenávisti. Nad tímto aspektem se osobně pozastavuji opravdu málokdy, zpravidla jen pokud se jedná o politickou orientaci kapely. Zde mě ale ta stále stejná „omílaná“ doslova praštila přes uši. Pokud slyším za desku několikrát stále stejná, výše uvedená slova, není mi to osobně dvakrát příjemné. Co naplat. Jestli se tak pánové chtějí prezentovat, budiž. Jak známo, „proti gustu žádný dišputát“. U mě ale mínus. O to pozitivnější zjištění tedy je, že tvorba jako taková se na mrtvém bodě nezastavila. Zmizela jak zvuková zahuhlanost, tak nevyvedená poloha vokálu, celkově jsme se zbavili téměř všech neduh prvotiny a hudebně se posunuli o malý krůček vpřed.
Zkažený dech hnilobného undergroundu je ty tam, mrazivá atmosféra však zůstala.
A co víc, působí naléhavěji a skutečněji než na „Tartarus“. Narozdíl od kvant jiných kapel, které se snaží seč mohou, na mě Agmen a „Damnation“ vždy působili mrazivě, tajemně a pochmurně. Za tu dobu se i žatečtí naučili lépe pracovat se stavbou skladeb, masteringem a skladatelskou invencí. Na debutu dokáží posluchači naservírovat pod nos „barvitější menu“, než kdy dříve. Pokud „Tartarus“ působilo nemastně, neslaně, „Damnation“ dokáže umocnit či naopak zvolnit posluchačovo napětí - jednoduše dokáže upozornit na důležitý moment a naopak odpoutat pozornost u nezajímavé části. Nemálo tomu napomáhají melodie, ústřední prvek tvorby Agmen již na demo nahrávce. Zde je pánové prohloubili, doladili a vypilovali. Dali jim tvář a náladu.
Jedna věc mi však mírně uniká. „Damnation“ je pravděpodobně nejpřístupnější deska Agmen. Zmizela zmiňovaná zatuchlost undergroundu, na povrch vystouply náladotvorné melodie i hudba jako celek působí propracovaněji. Nazvat postupy a strukturu skladeb black metalovými, v pravém slova smyslu, bych se zdráhal. Však ani zvuk není ten naboostrovaný jaký známe od „pravověrných“. Přesto, či právě proto bych osobně při produkci alba dával důraz jiným prioritám. Soustředil bych se na možná ještě čitelnější zvuk, lepší mastering. Vyzdvihl bych stejné body hudební produkce Agmen. To jsou ale už jen má subjektiva...
Každopádně, melodie „Písně temných nocí“, část druhé skladby s textem „Vidím vesnici mizící v plamenech...“ a agresivita skladby „Temné hory“ - to jsou absolutoria alba. Alba, které je pro mne vrcholem prvních etapy bytí kapely.
