Po roce, čtyřech měsících a nějakých drobných se budu opět věnovat novinkovému počinu „nešťastníků“ Wyrm. Ptáte se, proč nešťastníků? Narážím na fakt, že Wyrm jsou v ČR krutě přehlíženou kapelou. Kdo se trochu zaměřuje na vystoupení, sleduje rozpisy a obsazování, zjistí, že Wyrm nepatří k těm často vyhledávaným jménům. Já osobně doufal, že po vydání velmi dobrého debutu „Wandering Northwards“ se události dají pravým směrem...mýlil jsem se. V roce 2005 patřilo „Wandering Northwards“ bez debat k jednomu z nejlepším black metalových alb v ČR a přilehlém okolí. Přineslo svěží a upřímnou kreativitu podloženou velkou chutí. Na death metalové hrubosti byl položen základ black metalové syrovosti i nekompromisnosti a v duchu melodiky, techničnosti a svojskosti se zrodilo vskutku peprné dílo. Novinka kráčí ve šlépějích ne výrazně odlišných. Na první poslech je poznat postup a větší krok vstříc „black metalovosti“ (důkazem budiž jedna z nejlepších písní z repertoáru Wyrm - "Voice of Pagan Blood"). Skladby mají větší ráz, odvíjejí se v duchu klasických a na Wyrm více přímočarých stavbách kompozic. Přibylo „severštějších“ sól a i texty jsou podány ucelenější formou - v jednom jazyce (angličtině). Jeden z posledních výraznějších aspektů změny je samozřejmě zvuk. Trvalo mi, než jsem mu přišel na chuť, ale nyní mohu s klidem říci, že je lepší než na debutu. Nevyznívá až tak hutně – death metalově, sic jsou bicí místy moc vysoko a působí bez servítek uměle, ale jde jen o nezbytný čas pro vžití se, který je třeba albu tak i tak věnovat. Naopak, pozitivum je podladění kytar. Velmi naléhavé vyznění, které výborně spolupracuje s Mormovou baskytarou, a právě za zmiňované vyhrávky je třeba pohladit Alsiuse na duši. Neboť on mě hladí také.
Zajímavé bude vzhlížet na „Seven Gates of Apocalypse“ jako na poslední počin od Guldura pod hlavičkou Wyrm. Ještě stihl album nazpívat, ale kapelu již nadobro opustil. Zpěvu se chopil Mormo a přiznám se, jsem zvědavý...zvědavý jak se s touto rolí popasuje.
Guldur má bohužel pro Morma charismatický hlas, který není samozřejmě nějak výjimečný nebo propracovaný, ale jednoduše k Wyrm již patří. Pevně ale doufám, že nástupce nalezne takovou polohu hlasu, která bude nadále naplňovat servírovanou hudbu známou dávkou charisma. Ale nebylo by od věci, zkusit to po česky, hm? :-). Již na debutu se objevovaly pasáže, kde byly rozvinuty akustické vyhrávky. Většinou jako doplňky či zvolnění. „Seven Gates of Apocalypse“ je decentním pokračovatelem. Nepřibylo, neubylo...jen zkvalitnělo. Nechci, aby se z Wyrm stala nějaká veselá pagan metalová kapela, ale častější využívání akustických pasáží, klidně i pro celou píseň, bych ocenil. "The Apocalypse - Outro" již leccos (možná) naznačuje... Velmi nápadité zakončení alba na ryze melodické a nostalgické vlně.
„Wandering Northwards“ bylo albem propracovanějším, ale ne vyloženě lepším. Nedovolím si přemítat, které je přístupnější, ale něco mohu říci jistě – novinka je drastičtější a ukazuje Wyrm z druhé, mě líbivější strany. Alsius vytváří stále líbivější kytarové motivy a dospívá směrem, který musí ocenit převážná část black metalového osazenstva.
... a kurva, už berte Wyrm na vědomí... Je nejvyšší čas.
