Jsou věci, které se musí říct a jsou hudební projekty, které to umí říct za vás. Mezi takové řadím i Timovy GERM. Kapelu, kde je vlastní identita a vyjádření určité atmosféry vysoko nad ostatním řemeslem. Pokud jsem minulou desku "Wish" vnímal jako zvláštní spojení elektroniky, rocku a metalu, a hodně si to užíval, tak na novince se opravdu dějí věci. Věci, které se musí říct.
A nejlepší bude si to povědět na rovinu už tady, na začátku. Pojďme si "Grief" pojmenovat jako komplexní dílo všech Timových prožitků a zkušeností. Jako masívní pohyb emocí, to bude snad nepřesnější. Tam, kde byly dříve trance experimenty hledající cestu ven z metalové muziky, je dnes open minded metalová přehlídka nálad a pocitů. Abych se vyhnul těm vysněným a nereálným, tak mám skutečný pocit, že v přechodech, kde by na "Wish" následovalo sklouznutí k elektronice a experimentování, je postup na "Grief" zcela opačný. Pedál jde na podlahu a emoce stříkají ještě ve větší rychlosti na všechny strany. Ano, tohle album je jeden velký oblak vzrušení razící si cestu oblohou nebývalou silou a obklopující naše smysly. Je těžké ho nevnímat, je naivní si to vůbec myslet.
Noví GERM, to je způsob jak přitvrdit a neztratit nic na své výjmečnosti. Jistě, nahrávka je black metalovější, ale i když se na vás valí extrémně se tvářící směs amtosférických harmonií, prostá rockovost z desky nadále čiší. Je to otevřená cesta k tvrdé muzice, nic nebrání v tom vejít dál. "Grief" není smutkem v pravém slova smyslu, ale je spíš odpovědí na otázku kudy jít dál. Já vím, můžeme tu mluvit o prostém posbírání všech poloh, kterých byl Tim kdy schopen a dnes je jen spojil v jedno, ale myslím, že by to bylo příliš neupřímné. Tohle je zkrátka dál. Domýšlet si, že pokračovatel "Wish" půjde trasou kytarového tanečna, je naprosto mylná představa. Albu dominuje nepříčetný vokál a ten obklopuje velkolepá atmosféra po celou dobu trvání desky. Až k zadušení. Vydýchat ji není prostě záležitost na pár minut. Při vší úctě k hostování Audrey Sylvain, tohle vážně není otázkou dne a lze na to i zapomenout. A při vší úctě k syntetickým rytmům, není to ani o nich. Samy se pasovaly do role občasných roztleskávačů, kterých není ani moc třeba.
Je třeba si to prožít. Novinka GERM je přemostěním všech bodů minulosti i přítomnosti v jeden významný mezník. A ten vás už nepustí. Klidně se můžu opakovat, to hlavní už jsme si řekli. Bylo by dobré si vyzkoušet jak intenzivní může být atmosférická muzika a jak moc dokáže nahlodat vstřebání hudby jako takové. Sám za sebe musím říct, že se tady nebavím o black metalu, jiném metalu, polce nebo rusce. Bavím se o hudbě, která podobné řeči přesahuje. Bavím se o dobré hudbě. V tomto případě je potřeba slovo dobrá zaměnit za fascinující. Je fakt problém to všechno pobrat a jsem přesvědčen o tom, že se to nebude týkat jen mě. Tim se může směle podívat do zrcadla a říct si: tohle jsem vážně zvádl.
K recenzi poskytli: Eisenwald
