Holandská komtesa si pročísla frizúru, vyprášila lokny a po čase se opět vydala mezi lidi. Co na tom, že ludra je to věkem protřelá a má za sebou už nějakou albovou i kdejakou menší neřest. Umí to a pro ty, co jí důvěrně znají, zůstává trvale v kurzu. Její scestí nikdy neminula pravé směry a cesty Páně křižovala zásadně v obrácených symbolech víry. Jestli se někdy nadchla pro jemnější půvab, ti, co se do ní pustili, to pak stejně odnesli tím nejhrubším zrnem. Nejinak je tomu i nyní. Po třinácti albech COUNTESS přichází s retrospektivním EP „Sermons of the Infidel“, kterým nechává okusit něco letmo ze své dávné i nedávné minulosti a nádavkem přihazuje dvě skladby zcela nové. Neměli-li jste dosud, podobně jako stránky Mortem zinu, s touhle black metalovou smetánkou tu čest, její staronová nahrávka je vhodnou příležitostí k seznámení.
V osudu hraběnky z Leiden s rodokmenem sahajícím hluboko do počátků devadesátých let bylo přelomovým období po vydání čtvrtého alba. Tehdy se sestava kapely otřásla v základech a všeho se napříště chopil jediný pozůstalý, zavilý heretik Orlok. Kapela od té doby dál funguje jako jednočlenný studiový projekt a Orlok je skladatelsky plodnější než kdykoli předtím. V duchu vlastního pojetí „ortodoxního black metalu“ tvoří nenáročnou, leč příjemně drancující, fúzi první temné vlny a džískového heavy rocku. Vyvolává-li veličina COUNTESS okamžitou asociaci Bathory, není to nijak od věci. Orlok se k odkazu bysty černého kozla přímo hlásí a v hudbě samotné lze cítit mnoho z quorthonovské epiky. K věhlasu mistra ale má i po tolika snaživých letech sotva našlápnuto. Dál zůstává trčet ve slepých mapách vznešeného undergroundu.
Pozapomenutý bard se na „Sermons of the Infidel“ obul do vzpomínek s provokativní nostalgií a očistil je od pavučin. Pryč je všecka ta uležená špína podzemí. Staré fláky v novém zprvu možná až nepříjemně překvapí sterilním midi nazvučením kláves a rytmiky. Ježí se ve vás z toho pocity jak z mastňácké elektro rockotéky o generaci zpět. Charakteristicky řezaná kytara a Orlokův zdrchaný vokál ale brzy přinutí přistoupit na autorský záměr. Skladby novým zvukem sice pozbyly svou původní prašivou vypelichanost, to jim však nijak neubírá na razanci a nesmlouvavé agresivitě. A jejich heavy poetika v melodiích dostává další, zas o něco chytlavější nádech.
I když hitovky pocházejí z různých období, v nynější přehrávce, poskládané vedle sebe, drží kompilaci pevně pohromadě. Nebýt jejich minulosti, mohlo by se klidně jednat o plnohodnotné album s oprávněně vysokými ambicemi. Že tomu je jinak, si uvědomuje i samotný Orlok, který EP nedal do klasického formátu a pouze jej vystavil ke stažení na stránkách bandcampu. I tak mě „Sermons of the Infidel“ potěšilo a se silnou návnadou vrátilo k zasunutým nahrávkám Jejího pekelného veličenstva COUNTESS. A ve dvou nových skladbách pudově připravilo na hraběnčinu čtrnáctou desku, která by snad měla vyjít v dohledné době pod názvem „Ancient Lies And Battle Cries“.
Je mnoho samozvaných black metalových kultů. COUNTESS se ale nikdy nemusela o svůj titul bombasticky prát. Vždy to u ní fungovalo nějak samo. A to je i případ EP „Sermons of the Infidel“. Metalová minulost zde vzdává poctu sobě samé. A má to cenu.
