Zřejmě bude zvláštní, že se i poslední části „Agmenské“ diskografie neujal stejnojmenný autor. Již před rozmýšlením, zda-li se tento průřez uskuteční, jsme se dohodli, že „Dethroned bude mou prací... Styl psaní stejného autora by mohl začít lehce nudit, samotného recenzenta nuda přepadá také, dochází inspirace a vyvstává obava, aby se řádky minulé neopakovaly. Jeden důvod je však ještě silnější... Mám k „Dethroned“ velmi zvláštní vztah, který se budu následujícími řádky snažit urovnat sám pro sebe a přinést z toho i něco Vám... Poslední počin Agmen je rozporuplný jak jen lze uvažovat. Pokud někdy z tvorby kapely rašily death metalové kořínky, na „Dethroned“, možná i díky přispění Vlada, je tento fakt nejsilnější. Naopak, celek je zaobalen ve velmi slušivé melodické formě. Velmi charismatické formě. Z části je to způsobeno zvukem nahrávky, který je...a to je lehké si přiznat, nejbrutálnější z dosavadní diskografie. Pryč jsou „pohádkové“ časy alba „Damnation“ a „zrajícího“ „Tartarus“. „Dethroned“ je od prvních tónů čistou válkou. Ovšem, válkou vedenou poněkud chaoticky smýšlejícím velitelem. Nejen, že album dle mého nemá koncepčního ducha, což by nebylo nic neobvyklého, ale obsahy písní se střídají jak pekelné misky vah. Album z pohledu posluchačského postrádá základní myšlenku.
Jak jsem nakousl, přispění Vladovi invence je ve výsledku znatelné (pokud tedy Tom nějak výrazně nezměnil tvůrčí potenciál). Agmen tvoří samí výborní hudebníci, někde se odezva jednoduše dostavit musí... Velmi chválím kompozice písní a nazvučení nástrojů. „Dethroned“ má atmosféru až za hrob...velmi dekadentní atmosféru. Fanoušci dřívějších dob kapely budou logicky žehrat po zastřeném zvuku „Damnation“, já se však spokojím rád s obojím. Agmen se vyvíjejí, což je u kapel s ostřílenými muzikanty více než logické.
Misky vah se opět naklánějí...a s nimi se naklání i má další kritika. Tentokráte negativní. Bude směřovat do míst, které se úzce váží s tou kritikou první. Tomův vokál zní vcelku agresivně a brutálně, to je bohužel vše. Nemá jakoukoliv barvu, matný odstín, postrádá poslouchatelnost. Věčná ozvěna a vysoké polohy... Vokál je nejslabší částí jinak velmi silného „jedince“. Nejkladnějším aspektem zpěvu je tedy jednoduše srozumitelnost, která však strádá na příliš ohraných textech. Satan, Satan, Satan... Ano, texty s tématikou satanismu jsou otřelé, ale dají se podat „vyšší“ formou, formou, která dá posluchači trochy zamyšlení. Ne, aby byl refrén a další části písní o tomto jediném jméně. Stará škola se jednoduše nezapře :-).
Abych se tedy dobral k nějakému ucelenějšímu závěru... Velmi kladná je Michalova práce za bicími, jejich nazvučení. Kytarový posun vstříc syrovosti bych rovněž nezatracoval. Rozhodně je jasné, že „Dethroned“ je albem nejodlišnějším od dosavadní tvorby, ale zároveň bych ho neoznačil slůvkem kreativní. Chybí mi velmi zdařilé akustické pasáže alb předešlých, nostalgickou vzpomínkou může být snad jen „Sestup do říše plamenů“, což je jen malá náplast na jinak citelnou ránu. Naopak přibylo více zmiňované charismatické melodiky, která nevyjímaje žádnou skladbu putuje albem jak bludný Holanďan a všude zanechává potutelné stopy. Když ke všemu přičtu ne-dobrý vokál a slabé texty, vyjde lehce nadprůměrný výtvor. A myslím, že je to vcelku stěžejní zjištění pro lidi, kteří již Agmen považují za upadající a nudnou kapelu. Nevím jakým směrem se v budoucnu bude bez Vlada Agmen ubírat, jedno vím ale jistě – chodit na koncerty Agmen bude velkým zážitkem, neboť nastala doba agresorek a ŽALUDA!!!
