Již několikátý večer sedím u poblikávajícího monitoru mírně osvětlujícího jinak tmavý pokoj kdesi v čase noci a přemýšlím... „To mám k čertu psát to samé potřetí a dokola?“ Po nekonečném ničení mozkových buněk se ozývá rána do stolu. Monitor nadskakuje a mírně mění svou původní pozici směrem ke kraji pracovní desky. Otevírá se kultovní „stojánek na kafe“ a médium opouští potemnělé světlo pokoje. „Tohle přece zvládnu...“
Ano, řeč je o další, v pořadí již třetí, desce Agmen. Nechme nechutné kašovitosti, kterou jsme již tolikrát ochutnali ve stravitelnější podobě v předchozích recenzích a vrhněme se rovnou na to nejlepší. Složitost zůstává kapele španělskou vesnicí, a tak se dočkáváme nejen velmi střídmého bookletu v podobě tzv. děkovačky, nezbytných informací o nahrávání a samozřejmě seznamu skladeb, ale již potřetí také jednoslovného názvu. Jak si tedy na své lehce melodické, black metalové cestě časem „Věčný - Eternal“ vede?
Kdo si není jistý, začínáme přesně tam, kde jsme minule skončili. Vysoký a jemnější, zárověň tak ostrý a řezavý zvuk kytar doprovází agresivně znějící a přesto jemně melodickou a atmosférickou hudbu, místy podbízenou akustickou kytarou a žánrově sloužící black metalovým potřebám. Sic jsme místy přidali na agresivitě a místy zas na melodičnosti či atmosféře, komu se líbilo „Damnation“, musí být na první dotek spokojen i zde. Největší změnu bych tedy viděl v epizodě jménem „vokál a jeho vliv na stavbu skladeb“. Narozdíl od minulé desky zde mírně přebrali iniciativu kytary. Vokál již není to, dle čeho by jste bezpodmínečně poznali jednotlivé zářezy na desce. Vokální linky jsou teď jednodušší, klasičtější a klišovatější. Zato kytary si zde opravdu vyhrávají. V jedné skladbě dají přičichnout ke klasickým „agmenovským“ melodiím, v druhé pak ke zběsilému tempu a krkolomným zvratům. „Eternal“ pak s sebou přináší i mírnou ochutnávku thrash metalových postupů.
K textům bych se nerad vyjadřoval, neb jsem je samotné a jejich sdělení obšírněji osvětlil v recenzi minulé. K čemu bych se ale vyjádřil rád, je koncepčnost alba „Eternal“. Tou totiž deska také přespříliš netrpí. Skladby jsou každá do jisté míry z jiného soudku. Album tak působí mírně roztříštěně. V té půl hodině, pěti minutách a devíti skladbách se žel bohu najde krom velmi zajímavého materiálu také velké množství vycpávky - další doklad podporující naší „roztříštěnou teorii“.
Pokud bych pak měl vyzdvihnout jednu jedinou skladbu, byla by to závěrečná „Temná poselství“. Já osobně bych sice ještě mírně zvolnil a umocňoval, ale pokud se Agmen někdy snažili hrát opravdu temnou a atmosférickou hudbu, zde namíchali z předpřipravených ingrediencích ten nejlepší mix za celou dobu své existence..
A pokud si to shrneme? ...dojdeme k závěru, že máme po debutním „Tartarus“ a v rámci možností vytříbeném „Damnation“ čest s prací, která neurazí. Téměř žádný postup od minulé desky a hlavně ta vycpávka na druhou stranu ani nenadchnou.
K recenzi poskytl: Ravenheart Productions
