Finská trojice FLAME, zasvětila své černé umění ohni. Na všech promo fotkách je najdete v zajetí šlahajících plamenů a pokud alespoň jedním okem mrknete na tématiku textů, dostanete úplně stejnou odpověď. Oheň! Oheň ve spojení s pekelnou atmosférou, oheň ve spojení s nenávistí a oheň sloužící k tomu, aby všechny křesťanské parazity do jednoho sežehnul. Uznejte, že kapela, která sebevíc tíhne k prskajícím plamenům, se snad ani jinak než FLAME jmenovat nemůže (dle mého soudu jim však mnohem lepší název „vyfoukli“ slavní Švédové).

Jak už to tak bývá, ne příliš originální názvy, přinášejí alespoň hodně kvalitní porci hudby, ovšem ani v tomto případě se „komando pyromanů“ příliš nevytáhlo. Deklarace přímočarosti s tvrzením, že v black metalu se nic nového vymýšlet nemusí, zavání přinejmenším dětinsky. Nahrávka „Into the Age of Fire“ vznikla s jasným cílem se „někomu slavnějšímu podobat“ a pozorný poslech mě v tomto mém úsudku jednoznačně utvrzuje. Proto deska působí značně neosobitým dojmem a odtažitá atmosféra vykresluje naprosto nedůvěryhodné symboly. Absolutně se tak vytrácí motivace se k této kolekci nějakým způsobem vracet, i když jeden důvod tu přece jen je, ale ten si nechám úplně na samotný závěr. Teď by měly dostat prostor především některé stěžejní skladby, ale opravdu si nejsem jist, jestli tu nějaká výjimečné hudební skvosty stojí za nějakou obšírnější charakteristiku. Všechny tracky jsou totiž postaveny na thrashových hoblinách, které pomalu a jistě odpadávají od rozžhaveného „truhlářského“ fochu. FLAME totiž skutečně hoblují úplně ty nejsmrdutější thrash metalové riffy, a když už jsme u toho dřeva (dobře hořícího) tak vězte, že ho seveřané ještě řádně nalakovali černou pomazánkou. Nic proti tomu, ovšem ruku na srdce, některé pasáže by mohly z fleku reprezentovat v soutěži:“Poznej, od koho jsme to vykradli“. Slavné thrash metalové Božstvo je však jistě tolerantní, a tak se žádných razantních postupů FLAME nemusejí obávat. To běžný posluchač je na tom mnohem hůře. Především zvuk nemá potřebnou razanci a v rychlejších pasážích, působí dosti malátně a zahuhlaně. A jakouže kapelu mi FLAME nejvíce připomínají? Budete se možná divit, ale ihned po několika minutách seznámení jsem měl pocit, že poslouchám nějakou zvláštní odrůdu alba „Barbarians“ od českých legend MANIAC BUTCHER. Ta časová prodleva cca. třinácti let je však zatraceně znát a pochybuji o tom, že by FLAME s tímto debutem udělali nějakou výraznější díru do světa.

Důvod ke koupi tedy vcelku pod bodem mrazu, ale přece jen jsem jeden slíbil a čas splnění slibu přihází na tomto místě. Limitovaná LP verze alba přináší bonus v podobě coveru od našich mistrů MASTER´S HAMMER. Do ohnivého konceptu tak přibila skladba „Zapálili jsme onen svět“, ve které se vokalista Blackvenom (opět velmi originální :-) ) nebojácně pokusil o češtinu, i když to samozřejmě se slovní zásobou nikterak nepřehnal. To je ale samozřejmě pochopitelné. Závěrem tedy přece jen malé oživení, ale skutečně jen malé…