...jedni využívají hudbu jako primitivní nástroj k šíření zvolené propagandy, kdy povětšinou zaujímá „postavení“ pátého kola u vozu a stojí vysloveně za velké a holé nic. Druzí se k hudbě samotné staví ze zcela opačného úhlu. Lpí na kvalitě, rozvíjejí své schopnosti a kladou požadavky sami na sebe. Tyto vlastnosti potom doplňují stránkou ideologickou, která může být jakkoliv silně i inteligentně podána. Logicky potom posluchači tolik nezáleží na tom, co se jednotlivým protagonistům honí hlavou. Někdy to ani vyčíst nelze, vždyť o X procentech jednotlivců víme tak málo, že i termín „prachmálo“ by byl jak ze surrealistického filmu. Zastávám však jeden názor, jenž je pro mě doslova přirozený – hudba není ideologie, jde především o ni a je třeba ji chápat takovou, jaká je. Myslím, že není třeba se zmiňovat o tom, jaký má Francie vliv na světovou black metalovou tvorbu. Počínaje letošním debutem Peste Noire, přes Antaeus a konče třeba právě oblíbenci SOMBRE CHEMIN. První kontakt se SOMBRE CHEMIN jsem zaznamenal v roce uplynulém a to prostřednictvím debutového počinu „Doctrine“. Velmi snadné bylo zapamatovat si charismatické melodie, mix mystické ambientní hudby a lehkou inspiraci klasikou. Určitě se tedy jednalo o HUDEBNÍ album a ne o změť zavátých a vykopávkových riffů s mizernou či žádnou melodikou. Novinka „Notre Héritage Ancestral“ je velmi důstojným nástupcem. Všechny charakteristické prvky zůstaly zachovány, některé byly navíc příjemně doplněny. Prvním příjemným faktem je rozvitost atmosféry a melodiky alba. Vlivy zmiňovaného klasického žánru jsou zastoupeny příjemnými akustickými vyhrávkami a ambientní skladby či pasáže posunuty do neprobádaných dimenzí. Právě zde tkví opravdu mocný klad alba - atmosféra. Z mnoha momentů vyvstávají rozporuplné pocity... zmatené, depresivní melodie spojeny s odříkáváním... lehká hra kytary doplněna zkresleným pozadím. Vilheim a Weltanschauung jednoznačně pokračují v lehkém mystickém cítění, doplňují ho navíc nepoznanou náladou, náladou, kterou nemohu popsat. Nezbývá než vyslechnout.
...stránka black metalová je SOMBRE CHEMIN jednoznačně vlastní. Vilheim je všestranně nadaný hudebník, staví skladby tak, aby každá vyzněla silně, emotivně a ještě nabídla cosi nového. Mnohdy se mi stalo, že jsem se pozastavil nad nápadnou melodickou podobností s neznámými interprety, narážím tím na momentky, které se tváří tak, jak je zná určitě dost z Vás – známé, ale nezařaditelné. Díky nim je poslech alba ucelenou záležitostí a není třeba hledět na délky písní (které jsou mimochodem příjemně rozvrženy), poslech uteče jako sám život.
Někdo naráží na veselost kapel, jiní na ponurost. Vždy se ale najdou tací, kteří rádi koketují s obojím a to si i rádi vyslechnou. Někdy pro podmanivé klávesy, jindy ženský vokál. Ano, mluvím o SOMBRE CHEMIN! Na hojném, přesto inteligentním využívání kláves stojí opravdu velká část tvorby a osůbka jménem Svartulv svým charismatickým projevem oba pány skvěle doplňuje. Nepouští se do vysokých árií, ale drží se celkového nádechu alba, nádechu kapely samotné. Svartulv se k tvorbě SOMBRE CHEMIN velmi hodí, to je neměnné.
Co říci na závěr... „Notre Héritage Ancestral“ zaujímá výsostné postavení v letošním roce. Představilo se jako silný dravec, řízený vyvinutými mozkovými funkcemi. Hudba se pyšní promyšleností, nabízí autentický zvuk čišící agresivitou, melodie, které se vryjí do srdce i mozků mnohých jedinců, vokál z něhož mrazí a jenž nutí k neskrývanému hrození před monitorem. Vše je navíc spojeno s kvalitní ambientní složkou, volající po experimentálním počinu. Mám-li být upřímný, poslouchám „Notre Héritage Ancestral“ každý den a absolutně nehrozí, že bych se měl pozastavovat nad tím, že je celek tak či onak ideologicky podkreslen.
Víno, ženy, fotbal, SOMBRE CHEMIN, to je Francie!
