„Debutové album moravského tělesa Hyperborean Desire je plné čisté agrese i progresivních elementů. Hyperborean Art, jak kapela svoji hudbu nazývá, je black metal s progresivními prvky, někdy s death/thrashovými vlivy. Síla Hyperborejců spočívá v obskurních melodiích a atmosféře jejich skladeb. Lze zde nalézt hluboké melancholické skladby, stejně jako rychlé zběsilé songy. Rozmanitost jejich hudby je zdůrazněna proměnlivými vokály… Pokud se chcete navrátit do pradávných časů, do mýtické země Hyperborei, nesmíte minout toto album!“ píše se v průvodním dopise aktuální desky „… v kruhu Veškerenstva …“ ostravské kapely Hyperborean Desire. Zdálo by se, že je vše vyřčeno, že album je již zrecenzované a není potřeba cokoli dodávat. Jenže jestli je všechno tak horké, jak se píše a debut Radalfa a spol. je opravdu taková pecka na black metalovém nebi se teprve ukáže.
„Torza dohořívají, plameny lační po nebesích. Pryč se vším slabošstvím! Zaznívá nahá pravda! Úšklebek antihodnotám, trůnu malého já! Sláva lidstva pohřbená tunami prachu z hvězd, slzy Země pryštící z ran Znásilněné. Po spirále cestou Veškerenstvem, tichým lůnem krajin, kde sídlí má duše!“
Několik týdnů uvedených v recenzi na promo „Určeni cestě…“ se nám protáhlo na bezmála čtyři měsíce, definitivní datum vydání tedy přinesl až pátý prosinec. Avizované kompletní nahrávání v polském No Fear studiu se nakonec ukázalo jako zcestné a část materiálu obstaral bzenecký Shaark. Samozřejmě nevím, jaké okolnosti tento krok zapříčinily, změna studia se ale na zvuku přeci jen projevila. Od zmiňovaného proma se produkce Hyperborejců více zahuhlala a znečistila, nejvíce to nakonec odnesly vokální linky, které mě při prvním poslechu upřímě zarazily. Srozumitelné skřeky ze dvou ukázkových skladeb na debutu mírně zbrutálněly a připomínají teď více než kdy jindy vytí vlků. Hlavní linka je navíc velmi často podtržená druhou death metalovou a výsledek, co si budeme povídat, působí při prvním kontaktu značně nepřehledně. Na druhou stranu si na tenhle mínus po čase bez problémů zvyknete a veskrze je to jediný temný aspekt „… v kruhu Veškerenstva …“.
„Černý popel tiše chladne, sledován zraky zůstavších, konečně lhostejných... Zbytky dýmu kiouzlí obrazy, lze v nich číst... Nepokořeno, však na kolena nesraženi! Zůstávám!“
Desítku kompozic a tři čtvrtiny hodiny připravili ostravští posluchačovým sluchovodům… Pokud byste se podrobněji probírali diskografií Hyperborean Desire, jistě by vám neunikl fakt, že skladby jako „Sága o neuchopitelné ryzosti“, „Hyperborea“ či „V obraně državy prastarého“ se již na předchozích nahrávkách objevily. Potvrzuje to nejen černé na bílém ona diskografie kapely, ale i skladby samotné. Pokud jsem totiž v recenzi na „Určeni cestě…“ hovořil o progresivitě a nečekaných zvratech, tak právě straší kousky nejsou v těchto aspektech umocněni tolik jako ostatní, zřetelné jsou spíše jen náznaky. Pro celkovou hrací dobu desky je to paradoxně spíše přínosem. Proč? Progresivní skladby tvoří s přímočařejšími jakýsi kompromis a dávají celému debutu svěží vítr do plachet. Proto!
„Chuť nápoje Vůle... Vůně spáleniště minulých... Dotek, že skutečnost kol... Naslouchám tónům, jež hovoří... Zrakem a duchem uváděných. Bílý antikrist!“
Smeknout klobouk musí před Hyperborean Desire snad každý, jen co se hovoří o stavbě skladeb samotných, protože v tomto ohledu jsou ostravští opravdoví mistři. Dokážou vás naprosto znejistět nervózní „Ságou o neuchopitelné ryzosti“, nadchnout atmosférou „Bílého antikrista“, naplnit agresí „Hyperboreie“ nebo donutit vyhrknout slzy u krátkého a melancholického „Černého popele“. Se stavbou své tvorby si kluci opravdu vyhráli a pozorného posluchače ohromí nejen základními stavebními kameny jednotlivých hymen, protože každá skladba jakousi hymnou opravdu je, ale i na první pohled neslyšitelnými momenty, jež nakonec pohladí duši snad nejvíce.
Sečteno a podtrženo. Napsat o „… v kruhu Veškerenstva …“ by se toho dalo minimálně ještě jednou tolik, a proto si pro lepší obrázek o tomto díle přečtěte i recenzi na již několikrát zmiňované promo „Určeni cestě…“. Co je psáno, to je dáno a zde to platí dvojnásob. A opravdu poslední věc, co mi ještě leží na srdci si opravdu neodpustím. Slova ze začátku recenze „Pokud se chcete navrátit do pradávných časů, do mýtické země Hyperborei, nesmíte minout toto album!“ mluví za vše a já s nimi souhlasím. Nebýt nejspíše Shaarkem ovlivněného zvuku, hlavně vokálů, měli bychom tu dílo hodné mistrů. Minimálně pro mě. Takhle tu máme „pouze“ vynikající práci a co víc, z našich luhů a hájů.
