“Black metal se změnil, ARCHGOAT ne“ hlásal label Debemur Morti při uvádění nového alba finských ARCHGOAT pojmenovaném „The Apocalyptic Triumphator“. Dvanáctiskladbová novinka se hudebně nijak drasticky neliší od 24 let starého dema „Jesus Spawn“, ale o vykrádání sebe sama není řeč, protože ARCHGOAT posilnili a osvěžili svou ryzí podstatu. S prvními sekundami intra „Left Hand Path“ budete uvedeni do pekelných sklepení dobře známých z dřívějších titulů, ale záhy poznáte, že něco je přece jenom trochu jinak…
Archaické vyznění ARCHGOAT je nezaměnitelné. To co se dříve profilovalo jako směska grindu ve stylu raných Carcass a black metalu první vlny se vykrystalizovalo v něco bohatějšího. Některé vlivy jsou občas zřetelnější než kdy dřív. „Sado-Magical Portal“ by se na „Gods of War“ určitě neztratila a kompletně pomalou „Grand Luciferian Theophany“ bych kvůli své mrtvolné, epické atmosféře označil za arcikozlí obdobu „Gate of Nanna“ . Dokonce bych neváhal ji označit za nejsilnější kus alba, avšak je těžké (a zbytečné) hledat ten nejlepší song na desce, kde vraždí všechny. A to nebyla podle mě přednost, kterou by se mohlo pyšnit například minulé album. Jedno je ale jasné. Ať už si pustíte kteroukoliv část „The Apocalyptic Triumphator“, velice rychle budete mít jasno, že posloucháte ARCHGOAT! Jsou tu ale i nové věci, nejen přítomnost hostů – vokalistů, kteří skvěle doplňují už tak ohavný Angelslayerův chropot. „The Apocalyptic Triumphator“ podle mého nově prostupuje i unikátní aura raného finského death metalu. Melodických riffů či sól alá Demigod se tu samozřejmě nedočkáte, ale onen typický chlad a surovost zde jsou!
Pokud jsem v recenzi předchozího Mlp „Heavenly Vulva“ kapele vyčítal neustálé omílání zaběhnuté formule, tak s novinkou si pánové dali znatelnou péči. Ano, jak už jsem naznačil, „The Apocalyptic Triumphator“ představuje 100% ARCHGOAT bez jakýchkoliv nepatřičných příkras a stylových kotrmelců, ale skladby jsou poskládány důmyslně a každá má čím zaujmout. Pokud vás například na „Whore of Bethlehem“ štvalo předvídatelné opakování rychlých a pomalých pasáží a nebo jestli vůbec považujete tuhle formu blackmetalu za vyčpělou, vsadím boty, že vás „The Apocalyptic Triumphator“ něčím dostane. A ne nebude to jen kozlí ryk nasamplovaný v „Congregation of Circumsised“.
Avšak nejvíce „překvapí“ mocný analogový zvuk. Kytarové nástroje jsou zabarveny podobně jako na předchozích dvou deskách, ale hrnou skoro tak jako na „Heavenly Vulva“. Bicí samozřejmě taky nedoznaly jakýchkoliv nepřirozených úprav. Triggery jsou zde tabu a bubeník Sinisterror do blán zběsile tříská ze všech sil. Nejen proto poslech doporučuji zásadně nahlas! Pozor ale, aby vám při začátku „Phallic Desecrator of Sacred Gates“ bedny neodskákaly ze stolů či polic rovnou na zem. Zvukově by se tedy dalo hovořit o syntézi starého soundu a mohutné (i když podle mě až moc čisté) produkce předchozího Mlp.
Desítky poslechů „Apocalyptic Triumphator“ proložené návštěvou starších desek mě upevnily v názoru, že ARCHGOAT natočili své nejsilnější album. Je možné, že si někdo zasteskne po pekelné špíně Betlémské kurvy či „Light-devouring Darkness“, ale není nic jednoduššího, než si pustit právě je. A tak jako se Anděl Smrti vypíná nad poraženými zástupy nebes, tak i ARCHGOAT triumfují nad přehršlemi zbytečných a slabých „black metalových“ kapel. Hail Satan, Hail Lucifer!
K recenzi poskytli: Debemur Morti Productions
