S okultními spolky se poslední roky doslova roztrhl pytel a rozhodně ne každá skupina tohoto zaměření přináší kultivovaný zážitek či čerstvý vítr do temných vod. Když si navíc do svého vyznění přimíchá disharmonické esence, pochyby gradují. Jak si stojí trojice Fraterů z Kolumbie, zvoucí svoje plavidlo IGNIS HAERETICUM, a v čem scénu obohacují, nebo naopak vykrádají? Budiž znamením, že jejich zastupující label Goathorned Productions z Kolumbie měl pod svojí záštitou i takové laskominy jako Setherial či VI. Pojďme se ale na „Luciferian Gnosis“ mrknout blížeji.
Předesílám, že nečekejte ani zrnko vlastní tváře. Snažím se vyhýbat častému citování dvojice veličin z Francie DsO, a BAN, protože mi podobné recenzentské berličky připomínají takové ty, já taky poslouchám metal, Metallicu, Kabát... Jenže v případě IGNIS HAERETICUM se cestě tohoto srovnání nevyhnu, protože je uslyší znalec i hluchý strejda, co slyšel francouzskou scénu jenom z rychlíku. Takže, abych to zkrátil, IH se nesnaží jít vlastní cestou, využívají lety prověřené postupy a snad jen díky svému nadšení a schopnosti napsat zajímavý riff a ten poskládat do jímavého songu, nejsou odsouzeníhodní a naopak se může lehce stát, že se vám stane, co mě, totiž, že si „Luciferian Gnosis“ oblíbíte i přes nesporné výtky. Oproti zmíněným a dalším podobným, které nemá cenu vyjmenovávat, jelikož je uslyšíte, jakmile se necháte unést poslechem zajímavého debutu jihoamerické destinace, je sound kapely přímočařejší. Jde víc od rány a do černého. Možná bych v tomhle případě doporučil poslech těm z fans, pro které jsou ony kapely jaksi moc, nebo je neznají a hledají kompromis mezi razantním, nářezovým blackem a technicky vymazlenou, do dokonalosti vynesenou duchovní delikatesou. Občas mám problém se niterně naladit na přeskakování mezi normální stupnicí s místy až doomovou melodikou a hnusnými disharmonickými ušními tahadly, které tak miluju. Skvělé je naopak ponořit se do jazzové rytmiky, která se ráda mění v blast beaty. Celý cirkus spojuje do úžasné jednoty nadpozemská atmosféra i hlas frontmana Fr. D.M., který víc než do nenávistných poloh, noří se do hloubky a jakoby víc deklamoval než křičel. Zároveň hezky jedovatou barvou svého chřtánu. Jeho pak doplňuje i druhý strunař, tentokrát basák, textař Fr. M.H.DCXVI a dohromady jim to jde skvěle.
Opravdu nevím, jak se k „Luciferian Gnosis“ postavit. Ano, nemám rád opisování, a že mi podobných kapel poslední měsíce prošlo recenzemi víc než dost. Chtělo by se bouchnout do stolu a říct - dost! I obálka je tak zoufale nepůvodní, byť hezky vyvedená. Ale bez kritického přístupu si desku užívám. Podmanivý black metal vícero chutí a barev je stvořen zručnými muzikanty, kterým sice ještě moc nevěřím ono okultno (zde čas prověří, zda stojí za námahu prozkoumat jejich duševní cestu), ale věřím, že hrají s vášní a chutí. To není málo. Každopádně najít si pro své umění vlastní tvář, mají s ohledem na svůj vysoký muzikantský nadstandard zajištěno důležité místo. Zatím zůstaňme v přítomnosti a zhodnoťme ji bez sympatického rozjímání i zbytečného odsudku. Pro hovoří nesporný talent jak napsat výborný song, tak jej mimořádně zahrát. Proti pak nulová originalita a předvídatelnost. Výsledkem je mimořádné, mnohé slibující album, hodné přičinlivých učňů, kteří zatím jenom hledají, ukazují, ale nenašli ještě ani náznak.
