Fanatizován francouzskou hudebností, takhle nějak by se dala nazvat momentální psychická podoba mé mysli. Doba očekávaného odpočinku je tady a tím pádem se samozřejmě zvyšuje možnost znásobit požitek z poslechu dobré hudby. Celý den jsem se prodíral jmény více či méně známých kapel…po chvíli sem narazil jednu, vystupující pod sympatickým přízviskem „Black God“. Pro mnohé jsou Black God zatím neobjevenou veličinou ve stále rozvětvujících se vodách black metalu. Pro mne byli také, avšak jsem chtěl o „tajemných neznámých“ vyhledat nějaké informace. Jakým překvapením pro mne bylo, když na štítku země původu stálo „France“. Ach, být tak každá země takhle produktivní na dobrou hudbu… Pro přiblížení, vznik kapely se datuje do roku 1998. Ještě v tom stejném roce vydala kapela svou první demo nahrávku, jenž nese název „A.M.S.G“. Poměrně mladá formace nyní vydala svou první, v uvozovkách dlouhohrající desku. Deska čítá kompozičně 9 skladeb, vměstnaných do necelých 30 minut. Název alba „The End Of Christian Utopia“ jasně napovídá o smýšlení jednotlivých členů kapely; mohli bychom dlouze polemizovat o tom, zda je, či není vhodné stále více propagovat satanistické učení, jako téma snad už vyčerpané. „The End Of Christian Utopia“ otvírá sadistické intro, vystihující zvukovou kulisu při ukřižování modly všeho křesťanstva, Ježíše Krista. Nechť nastane Ježíšův konec a masakr započne. Black God se s ničím nepářou a vypouštějí vpřed pekelné spřežení, jenž svými kopyty udusá vše, co mu stojí v cestě. Nečekejte žádné složité vyhrávky nebo melodické vsuvky…nic takového. Přímočarý, čistý black metal, hraný v té nejvyšší rychlosti – zběsilost předháněná nelidským řevem. Lord Sarkian Aiwass, jehož zmučené hrdlo ze sebe chrlí nenávistné, rouhačské texty, překvapuje každou skladbou více. Ultra rychlé bicí, obsluhuje zkušenostmi dobře vybavená persóna, známá především z Temple of Baal. Nejde o nikoho jiného, než o démonického Antarea. Kytara s basou nezůstávají pozadu. Minimální střídání riffů, celkově méně změn v tempu a příjemně začerněný zvuk dávají albu punc black metalu na úpatí devadesátých let. Všechny prvky hudby se spolu snoubí, vše do sebe velice dobře zapadá…až výjimečný požitek! Temná, vcelku krutá atmosféra uzavírá všechny prvky téhle desky.
Pokud bych měl nějakým způsobem zhodnotit tento skvostný počin, nešetřil bych nadále superlativy. Mnoho a mnoho kapel známějších a svým působením starších, by bylo rádo, kdyby přišlo s něčím podobným. Black metal jakožto odnož metalu se pro dnešek stala stylem dosti vykradeným a proto pokaždé, když slyším desku, která má nabídnout zase něco nového, jsem neskonale šťastný. Tím jsem ovšem nechtěl říct, že by měl být black metal monotónní či nezajímavý. Jen jsem rád, že se v dnešní hektické době najdou i takové kapely, jenž masově nekopírují dřívější legendy. A k právě k takovýmto spolkům Black God bezesporu patří. Pro začátek „frantíci“ nasadili pomyslnou laťku velice vysoko, snad při další snaze o výskok tuto laťku zdolají a neupadnou do hlubin průměrných kapel, kterých je ve vodách black metalu nesčetně mnoho.
