Peklo, pojem vyskytující se v mnoha náboženstvích v souvislosti s pozdějším posmrtným životem v trestu a bolesti. Často bývá zobrazováno jako apokalyptická krajina či podzemní království, v němž sídlí zčernalé duše zemřelých hříšníku nad kterými neustálé bdí hordy zplozenců pekla. Pán všeho zla…mocný Lucifer seslal na zem další ze svých pekelných trestů, a to ten nejvyšší - Archgoat.

Bylo to již dávno, psal se rok 1989, když se ve Finsku poblíž města Turku rozestoupila zem. Mnoho obyvatel tamního města vyprávělo o shlédnutí tří démonů nelidské podoby. Časem se našlo mnoho stoupenců Archgoat, byl vybudován nesvatý stánek, kde se stoupenci temných sil scházeli. V roce 1991 vypustili démoni Archgoat svou první sbírku písní pekelných, jmenovala se „Jesus Spawn“. Poslední, jmenující se „Whore of Bethlehem“ je nejzásadnější relikvií jejich tvorby. I mne samotnému zasadila tahle hnilobná palba zaostřený kůl přímo do srdce. Zkušení raraši z Finska na své desce přinášejí nekompromisní zlo... V tvorbě Archgoat je cítit vliv kultovních Darkthrone v počátcích jejich tvorby. „ Whore of Bethlehem“ představuje black metal staré školy, nesoucí se ve středním tempu, ovšem zvukově zaobalen v totální hnilobě. Puch staré márnice je cítit z každé z desíti kakofonií. Kdybych nevěděl, že v ruce držím desku starou několik měsíců, řekl bych že pochází někde z roku 1980! Oldschoolový nářez je místy zahalen tmavým oparem death metalu (jak jinak než staré školy). Nejenom v kytarových vyhrávkách je cítit občasná, ale opravdu jen občasná techničnost, tak typická vlastnost patřící death metalu. Nejvíce death metalem zavánějícím prvkem je však zpěv, vokalistův „murmur“ je po chvilce dost nepříjemnou záležitostí, ale přidává desce na agresivitě. Jedná se o zvláštní kombinaci, celkově hudebně na mě deska působí hodně extrémním dojmem, avšak dost neotřelým způsobem. Archgoat by se byli nejspíše vrátili svou hudbou do let 80., ale poněvadž to není možné, snaží se alespoň zachovat prvky těmito lety dané. Zajímalo by mě, zda-li jsou pánové se svým zvukem spokojeni, či je v jejich zájmu vytvářet takovouto hnilobu.

Při prvním poslechu není možno přijít „Whore of Bethlehem“ na chuť, každý, i ten nejotrlejší vyznavač bestiálního black metalu musí být zaskočen. Je nadmíru jasné, že Archgoat nekomponují desky pro denní poslech, to v žádném případě. Jejich hlavním cílem je zničit všechno co stojí v cestě a bude klást odpor. Melodie je v tomto případě opravdu vzácná, neříkám však, že ji není možno zaslechnout. Každý si však pod tímto pojmem představí své, to co lahodí jemu, nemusí být příjemné druhému.. „Whore of Bethlehem“ je rozporuplná deska, neoplývající melodikou, výborným zpěvem a už vůbec ne dobrým zvukem... Tato nahrávka je určena do rukou těch největších black metalových „čuňat“, kteří si spokojeně zarývají svým rypáčkem v nejextrémnějších zákoutí lidské hudební tvořivosti. Je to už velice dávno, co jsem naposledy narazil na něco podobného. V tomto DÍLU naleznete záhubu, utopíte se spolu s kytarou, basou, bicími i zpěvem. Někdo však takovouto brutalitu na úkor zvuku vyhledává...a přesně pro něj, je tato nahrávka určena… Materiál jen pro otrlé řezníky…