Popravdě řečeno musím smeknout klobouk před Morbivodovým tvůrčím potencionálem. S nadhledem na mě působí způsobem „po televizních novinách sednu do křesla, vymyslím, nahraji desku a jdu spát.“ Co naplat. Práce mu jde od ruky a v aktuálním případě druhé desky War for War se „v křesle“ opravdu činil. A to „War is the only Way“ na první pohled působí možná až křečovitě.
Tím prvním pohledem myslím opravdu pohled. Obal desky, ač dokonale vystihuje celou podstatu tohoto projektu, se totiž nese v tolikrát omílaném a klišovitém stylu fotek z druhé světové války. Ať již vyprošťovací tank na přední, či bombardováním zničené město na zadní straně. Nezbytnou klasikou jsou pak texty a informace o desce. Z nich se lze dozvědět dvě základní informace a to: „War is the Only Way“ vydal Blacky a Long Ago Productions, a krom osmi klasických skladeb se dočkáme jedné cover verze (Mardröm – Siebenbürgen) a jednoho videoklipu (Messenger of War).
Novinka z dílny „Morbivodova křesla“ není věcí jednoho poslechu, což dokazují i mé první společné dny s deskou. Do dvou klasických kapitol, pracovně, leč výstižně zvaných „poslech“ a „psaní recenze“, se totiž tentokrát vklínilo jakési Intermezzo. Album jsem chtě nechtě musel na několik dní odložit. Do morku kosti se mi vepsalo až na druhý kontakt, a to velmi rázně. Je nasnadě poznamenat, že ti, kdo čekali bezhlavou řež ve stylu „Panzer Division Marduk“ budou i přes všechny indicie zklamáni již u třetí „The Wolf Spoke My Name“. Morbivod totiž tentokrát nesází pouze na rychlost, agresivitu, či bezbožný masakr.
Hlavní předností „War Is The Only Way“ je bezpochyby skladba
jednotlivých výprav do světa války za Satana a také vokální party. Krom toho, že si, za jiných okolností syn poklopů, s vokálem opravdu vyhrál, ocenit musím především frázování. Klasické pekelně rychlé recitace prokládá zajímavými momenty, jež žijí dokonalou symbiózou s místy nesmírně dlouhými texty. Velmi pozitivní momenty lze zaznamenat také v již zmiňované skladbě jednotlivých písní. Je vidno, že Morbivod se při skládání neinspiroval pouze Marduk. Kupříkladu „Válečná mračna“ jsou jako vytržená z kontextu. Disponují velmi zajímavou hrou kytar, nebývalou a přesto decentní melodikou. Paradoxně se nejspíše jedná o vrchol celé desky.
Aby to zas nevypadalo, že Morbivod rezignoval na odkaz švédských Marduk… „War is the only Way“ je víceméně velmi barvité album a na chuť přijde jistě mnohým posluchačům. Klasické vypalovačky „Messenger of War“, „Fater of all Beings“ nebo titulní „War is the Only Way“ proplétají pomalejší „The Wolf Spoke My Name“ a „Satan Is My Meaning Of Music“. Slabé místečko se snad našlo pouze u „Panzer War“, která zajímavých momentů postrádá. I když recitace ke konci stopáže… Beru zpět.
Nevím, nevím, ale celá třináctka hudebníků, která působila v Marduk by si měla sednout do jednoho pokoje, otevřít přehrávač, pustit si nové War for War, pořádně se začervenat a uvědomit si, jak se dělá Švédsko v České republice… na křesle… po televizních novinách.
