Sbírka recenzí se nám trochu proměnila v malé ukrajinské mistrovství, a to především v disciplíně, kterou nazýváme black metal. Pod modrožlutými zástavami vyrůstají v dnešní době neobyčejné hudební spolky přinášející čerstvou potravu do lačných fanouškovských úst. Z toho nekonečného zástupu ukrajinských nahrávek vyvstalo na povrch album „Scipture Of The Wood“ od hudební dvojice, která si říká DRAGOBRATH. Veškerou hudební složku má pod palcem multiinstrumentalista Synevir, který si ke spolupráci pozval vokalistu a zároveň také autora textů Krukha. Album obsahuje osm legitimních kompozic, přičemž závěrečná legendární skladba „Transylvanian Hunger“ pochází samozřejmě z dílny norských mistrů DARKTHRONE. Také hudební inspiraci hledají DRAGOBRATH na severu Evropy, a to velice intenzivně. Deska nese jasný black metalový odkaz, zároveň však nezní nudně, ani zastarale. Pochválit musím zvukovou kvalitu, která jednoznačně převyšuje alba výše zmíněných norských panovníků. Pokud titulní skladba „Scripture of the Woods“ přináší spíše „mardukovsky“ černou metalovou jakost, tak ostatní kousky kráčejí v přece jen osobitějších rovinkách. V některých momentech je cítit, že DRAGOBRATH načerpali hodně inspirace také v klasickém heavy metalovém odvětví, skladby jsou často okořeněny melodickými vyhrávkami, které jsou doslova zasazeny do ukrutně rychlých „sypaček“. Album tak působí velmi rozmanitě, zároveň je však určeno především trpělivějším posluchačům, kteří v hudbě nacházejí něhu, zabalenou do nečekaně prudkého jedu. A právě síla kontrastů zdobí DRAGOBRATH nejvíce. Jejich cesta záživnosti a barevnosti totiž nestojí na násilných změnách a razantních stylových kotrmelcích, ale na naprosto přirozených tvůrčích schopnostech. Příkladem budiž především skladby „Entombment Of Crapulent Souls“ a „Anamorphosis Into the Ancient Aeons“, při kterých tuhne krev v žilách, kroutí se tepny a praskají cévy! Skutečným uměním pak lze nazvat především skladbu „Subjugated By The Barbaric Pagan Power“, nesmírně krásnou valivou ódu připomínající světýlko uprostřed hustého lesa. Ústřední klávesový motiv doslova vybarvuje černobílou krajinu, a to asi tak, jako když se v jednom rychlém okamžiku srazí jaro se zimou. A jak je to tedy blíže s těmi klávesami? Tento nástroj je šalamounsky skryt za hradbami kytar a občas byste ho nejspíš ani neidentifikovali. Ponuré části skladeb jsou pak tím nejmagičtějším, co mě na této nahrávce přitahuje.
DRAGOBRATH vytvořili reprezentativní dílo, které je hodno velkého uznání. Závěrem jedno malé doporučení: pokud vás album nezaujme na první poslech, rozhodně mu věnujte ještě několik dalších šancí. Hudební a náladová rozmanitost je totiž velmi křehká. Přátelé, tohle je debut jako hrom!
