Jsou kapely, jenž si budují svojí vlastní cestu, nehledě na škatulky, kritiky ba možná ani na fanoušky. Hudba takových kapel je dojisté míry nápaditá, těžko zařaditelná do nějaké škatulky, těžko se k něčemu přirovnává, má svůj vlastní nezaměnitelný xicht. Na druhé straně jsou kapely, jenž se upsaly svému hudebnímu stylu a pod jeho záštitou jdou po své hudební cestě. Obě možnosti jsou si podle mne rovny. Je vcelku jedno na kterou z těchto možností přistoupíte, máte-li kapelu. Hlavním artiklem úspěchu je pokud možno kvanta vlastní invence, umění složit něco nápaditého, co posluchači němeli možnost slyšet, připadně něco, co by je posadilo na prdel. Ano je to těžké, ale za tu dřinu se vám pak odvděčí fungující našlápnutá kapela, která má stále ještě co říct.To amerčtí Black Witchery se řadí do té množiny kapel, jež funguje pod záštitou černého kovu. Letošní album Upheaval of Satanic Might je pak jejich hruhým plnohodnotným počinem. Po krátkém intru na vás vyskočí klasický raw black metal se vším všudy. Celkem je na albu devět skladeb o délce kolem tří minut. Za zmínku stojí druhá, u níž mi přijde první riff zcela stejný jak u Jámy Pekel, a pak šestá, asi nejkvalitnější skladba na albu.
To je všechno sice moc hezké ale má to jednu velkou vadu na kráse. Celé album je absolutně bez nápadu. Nijak zvlášť kvalitní vokál, kterému není rozumět ani slovo, zahulený zvuk tak, že z bicích jsou řádně slyšet jen činely a ostatní je hodně matné. Instrumentálně je kapela klišovitá až hanba. Mno ono se to klišé táhne celým albem, od vokálu po instrumentální část. Všechny skladby i po několika posleších působí velmi podobně. Jediná skladba, která trochu vybočuje z šedého průměru alba je právě šestá Hellstorm of Evil Vengeance, která obsahuje energii, možná i trochu málo té vlastní invence. Jinak je to bída s nouzí.
Jak jsem psal na začátku recenze: Je možné fungovat i pod záštitou jednoho stylu. Chce to ale hlavně vlastní invenci a umění složit něco nápaditého. Ani jedno se na Upheaval of Satanic Might těmto američanům nepovedlo jak by mělo. Přesto, že je bm již dost vyčerpaná škatulka, dá se vždycky najít něco jiného neotřeleho, případně něco známého ale silného, prostě něco co osloví. Black Witchery se tohle prostě nepovedlo. Pokud nejste maximálně ortodoxními blackery, kteří jsou tak hladoví po černém kovu, že je ani slabost nahrávky nezastaví, nestane se vůbec nic, pokud tuhle desku budete ignorovat, připadně se s ní vůbec nesetkáte.
