V porovnání s debutem "Sary Oy" mi nadcházející desky "Embrace of Memory" a novinka "Epos" přijdou jako několikátý čaj z jednoho a toho samého pytlíku. To, co bylo na prvním šálku nevšedně zvláštní, je dnes již nepříliš jedinečnou chutí, která by pátým či šestým nálevem mohla být k nerozeznání od laciné "automatové" tresti. Tento zákon "neobnovující se chuti" můžeme vidět například u Ashen Light, které mi Darkestrah svým vývojem chtě nechtě evokují. Obě kapely, ač hrají poměrně rozdílně, prorazily svým prvním albem, které s sebou neslo svěží prvky. Obě kapely tyto prvky postupem času redukují a zdají se, jakoby se rády zařadily po bok "nižších" spolků. Klid! První odstavec byl spíše vizí o možné nepěkné budoucnosti kapely, dnes se jí naštěstí stále daří a "Epos" je beze vší pochybnosti deska nadprůměrná, jen s několika neduhy, které jsou naprosto zbytečné a povětšinou vlastní právě dlouhotrvající skladbě. Jistě nemohu tvrdit "jedna skladba, jeden nápad", v tomto případě by bylo vhodnější prohlásit něco ve smyslu "Epos děleno pěti - krása". Jedna vychytralost rozmetávající pochyby se ovšem Darkestrah v porovnání například s The Syre (Jejich poslední album "Exist" je také jedna půl hodinová skladba.) nedá upřít, nejlepší moment, moment skutečně skvostný (stvořený epickými kytarami a jódlujícím blouznivcem) si netradičně nechali k samotnému konci a představuje určité vyvrcholení, které se dostavuje na opačné straně vcelku nudného začátku stávajícího se každou přibývající minutou zajímavějším a barvitějším opusem. Přál bych si, aby zmíněné výborné zakončení "Eposu" určovalo budoucí směřování kapely, přibylo by potřebné svěžesti na scéně.
„Atmosféra, která je v několika momentech velmi vydařená, se utápí v celkové rozplihlosti jednotlivých motivů, které se ve většině případů táhnou delší dobu, než je zdrávo!“
Celý Epos by se dal rozdělit na několik málo hudebních motivů, které se různě prolínají, střídají nebo jsou zastaveny nepříliš zajímavými úseky, ve kterých "slyšíme" různé tváře jezera Issyk-Kul, kterému je "Epos" darován a o kterém celé album je. Ony motivy, až na případ, kterým začíná druhá polovina alba, nejsou ničím, co by otevíralo ústa dokořán, jejich vůně brzy vyprchává pro nedostatek invence a příliš dlouhou dobu omílání toho samého. Atmosféra, která je v několika momentech velmi vydařená, se utápí v celkové rozplihlosti jednotlivých motivů, které se ve většině případů táhnou delší dobu, než je zdrávo! Frekvence využívání folkových prvků se nijak znatelně neliší od "Embrace of Memory" a tak jak je Darkestrah stále vlastní, housle, klávesy a brumle neslouží k roztančení, nýbrž k umocnění epické atmosféry. Kytary si netroufají na žádné vymoženosti a drhnou si svou melodickou hru, jenž je velmi příjemná a to i přesto, že nenabízí žádné silné zapamatovatelné riffy nebo rouhačské zlo.
„I believe that there is life under the water
the underwater world - the white marble
underwater city - stones of graves
underwater fire - prayers of shaman... for the ancient gods.“
Po textové stránce bych Darkestrah velmi pochválil. Téma si vybrali nevšední, nenahrávajíc žádným spekulacím, čisté a ryzí, originální a hodné prostudování. "Epos" mi po pročtení celého textu přirostl k srdci o něco více, což ještě umocňuje fakt, že u většiny black metalových kapel je efekt naprosto opačný. Zde bych si dovolil uvést odkaz na něco málo informací o Issyk Kul --> http://en.wikipedia.org/wiki/Issyk-Kul .
V recenzi jsem se snažil zaměřit na věci, které bijí do očí, jak na "dobré" straně, tak na straně "zlé" a ač to může vypadat, že se mi "Epos" nelíbí, pravda je jinde - album jsem během dnešního dne slyšel přibližně šestkrát a každým poslechem jsem k němu začínal být méně a méně skeptický. Poslouchá se to dobře a díky několika velmi vydařeným momentům se jedná o podmanivou desku, jen nepřichází s čímkoli novým či svěžím, jak tomu bylo především v případě debutu. Na druhou stranu je Epos naprosto vyzrálou nahrávkou, která má jasný cíl a jasně daný úkol, jen si nemyslím, že pranice s jednoskladbovou podobou dopadla nejlépe.Příště by bylo lepší zkrátit stopáž, přiznat nedostatek nápadů a celé to vydat jako mini-CD, poté by to dopadlo na výbornou!
