Už dlouho chybělo mým uším na české scéně něco neslýchaného a přesto jakž takž zařaditelného do útrob našeho zinu. Krom informací z průvodního dopisu jsem o Paladranu nevěděl zhola nic. Zajímavostí ale booklet přináší vydatně. Krom hlavní persony Hyenika, jehož by někteří správně řadili do řad Silent Scream of Godless Elegy, ve kterých skutečně působil, se na albu podílelo dalších deset protagonistů. Každý z nich přispěl svojí dávkou umu a zvuků svého nástroje, a tak se při poslechu můžeme setkat například s akordeonem, hobojem, cellem, violou, kontabasem či klasičtějšími nástroji - flétnou a houslemi.
Hned z počátku bych rád podotkl jednu pro poslech velmi důležitou věc. Pro úspěch „Nodfyr“ je bytostně nezbytné si uvědomit, co od tohoto minidíla očekáváte. Nabízí se otázka: „Paladran neznám, proč bych měl tedy cokoli očekávat?“ Odpověď je prostá. „Nodfyr“ totiž není žádné z těch alb, které můžete studovat hodiny a stále nacházet cosi nového a dosud neslyšeného. Jedná se mnohem více o hudbu jednoduchou, melodickou a bez jakýchkoli nároků na posluchačovu soustředěnost při poslechu. Dovedl bych si Paladran pustit při relaxaci, či pouhém odreagování.
Pokud bereme v potaz fakt, že kromě nespočetného množství různých nemetalových nástrojů nalezneme i elektrické kytary, můžeme dojít mylného závěru, že se jedná o folk metal. Jenže zde je onen kámen úrazu. Kytary po většinu času tvoří pouze jakousi doplňující funkci, tvrdí hudbu a tvoří tempo. Ve zbytku alba pak účinkují výrazem melodických vyhrávek. Hlavní slovo očekávejme naopak od čistého a zpěvného vokálu a oněch akustických nástrojů. Přesto by hudba Paladran bez kytar nebyla tím pravým ořechovým, ztrácela by na atmosféře, kouzlu zkresleného zvuku a celý podkres hudby by byl ztracen.
Folk metal tedy neočekávejme, namísto toho se připravme na pohanské popěvky s osobitou dávkou pod kůži se vtírajících melodií. Již po prvním poslechu se totiž posluchači „Nodfyr“ vnukne do mozkových útrob takovým způsobem, že ho jen těžko dostane ven. Chytlavost je slovo valachům vlastní a je to znát. Každý z nástrojů dává hudbě specifické kouzlo a díky tomu, že je důraz kladen na všechny stejně, ve výsledku působí pět kompozic mCD uceleně. Každá z nich posluchače zaujme jinou ze svých předností. „Rustem“ je hrou vyhrávek a energického projevu, „Dalendag“ například pomalou atmosférickou a symfonickou poutí mimo materialistické bytí, a také nejlepší skladbou.
Pokud jste schopni přijmout fakt, že i přes elektrické kytary se mnohem více jedná o klasikou folkovou hudbu či osobitou formu valašského folklóru, budete spokojeni. „Nodfyr“ je album chytlavé a při tak krátké stopáži nezačalo nudit, naopak jsem ve výsledku cítil potřebu chtít poznat a poslechnout ještě více z tvorby Paladran.
