I přes to, že život má kromě svých světlých stránek i ty stinné, kdy přemýšlíte o smyslu bytí a důvodech, proč zde zůstávat, jsem člověk, jenž má svůj život rád. Depresemi trpím jen velmi zřídka, případné problémy se snažím vyřešit v klidu a s rozvahou. Žiletky si sice kupovat chodím, používám je ale jen za jejich prapůvodním účelem – holením. Papírů a formulářů mám doma více než dost, přesto ani jedny z nich nejsou, jak se říká, „na hlavu“. Ideologická témata zabývající se šílenstvím, stavy bezmoci a pohnutky sebepoškozování jsou mi tedy víceméně cizí. Hudební produkce kapel Xasthur, Nyktalgia, Norrt, Abyssic Hate, Elysian Blaze atp. mi zpravidla přináší jiná překvapení, než-li stavy bezmoci - jedná se o ty hudební. Na druhou stranu do jisté míry chápu lidi, kteří to v životě nemají tak „lehké“ a své problémy řeší právě naopak, skrze svoji hudbu se snaží evokovat tyto stavy mysli, případně je svoji tvorbou vyvolat.

Be Persecuted je další ze zástupů suicide black metalových kapel. Na pochmurném černěkovovém strništi se vyrojila teprve nedávno, v roce 2005. Od té doby již stačila nabídnout jeden demosnímek, který se sice do mých rukou nedostal, nicméně plnohodnotný debut vypuštěný v minulém měsíci mě již neminul. „I.I“ obsahuje 8 skladeb o celkové stopáži bezmála 48 minut a zaštítilo jej kultovní vydavatelství No Colours Records. Fakt, že se bude jednat o dejme tomu „konzervativní klasiku“, namísto zběsilých experimentů, dává na vědomí již mírně klišovitý obal znázorňující zamračené nebe, černou krajinu, název desky a stejně „konzervativně klasické“ logo kapely.

Nemám v úmyslu se rozplývat nad tím, jak ve mně Be Persecuted rozpoutává stavy deprese, schizofrenie, či něčeho horšího. To se u mě neděje a nastínil jsem to již v úvodu. O ideologických aktivitách kapel, nechť si každý jedinec přemýšlí jak chce, na Mortemu mají ale všechny kapely hlavní kritérium stejné, a tím jsou kvality hudby samotné.
Jak již předurčil obal, hudba potvrzuje. Zpravidla klidné vody suicide black metalu tak víří zejména zvuk. Kytary jsou opravdu velmi bzučivé, na své si v tomto případě přijdou nejspíše fanoušci legendárního „Filosofem“ či raw black metalového „Černého kultu“. Mírně v pozadí a v roli druhých houslí nám zůstali dutější zvuk bicích a basa, která přes všechen ten bzukot není téměř slyšet. Na to jsme již ale zvyklí, basa je velmi často nevděčným nástrojem tvořícím černou práci. Druhá věc, která přispívá k oněm mírným vlnám na jinak klidné hladině, je vokál. Neskutečně uječený a sklíčený projev ve mně vzbuzoval od začátku mírně rozporuplné pocity. Praly se ve mně stavy lehké komičnosti s momenty úžasu a obdivu. Ať tak či tak, je důležité podotknout, že vokál je spolu se zvukem kytar hlavní devízou a poznávacím znamením Be Persecuted. Krom naprostého extrémismu totiž přináší na svých křídlech tu vytouženou depresivní atmosféru a evokaci.

Pokud se celé album nese v klasických kolejích sebevražedného černého kovu, neměli by pánové opomenout vkloubit do svých pomalých a monotónních skladeb také melancholii v podobě libozvučných a do jisté míry uklidňujících melodií. Be Persecuted jsou si toho ale dozajista vědomi, a tak nebude ucho posluchačovo ochuzeno ani o tento hudební aspekt. Střednětempé opusy o průměrných pětiminutových délkách tak dokážou ochromit sklíčeností vokálu, žádným prostorem pro pozitivní smýšlení i uklidňujícími pasážemi v podobě oněch melodií. Ať již z hudebního tábora kytar či občasných samplovaných zvuků.

Hudební král depresivního black metalu (Filosofem) zůstává i po další bitvě neohrožen sedíc na svém trůnu za přisluhovačů z řad hor zmiňovaných kapel. „I.I.“ od mladičkých Číňanů se řadí do horní poloviny kapel podobného ranku, zůstává však před branou nejvyšší. To, že se jedná o kvalitní dílko, při jehož poslechu mohou téct další hektolitry krve ortodoxních posluchačů sráží snad jen neduh jménem: „To už jsem někde slyšel v bledě modrém“ a to hlavně ve skladbě „Be Resented For Livelihood“.