Nechat se přejet vlakem? Prohnat si hlavou kulku? Hodit si mašli? Skočit z věžáku? Existuje celá řada možností, kterak skoncovat s lidskými útrapami. Člověka může na tomto světě potkat opravdu ledacos. Německá kapela (dvojice Nightwolf/Sturmgestalt) SELVMORRD předkládá na svém debutovém albu „Bis zum Edne“, jakýsi soundtrack k lidské bolesti, trápení a následné sebevraždě, a to bez nějakých okolků či tématických odklonů. Celý koncept má jasně „samodestrukční“ rovinu a závan smrti je cítit z každé noty. Nahrávka má neskutečně temnou a ponurou atmosféru a několikrát jsem sám sobě položil otázku typu: „Co to vlastně posloucháš?“. Ano, tahle placka je určena opravdu jen těm nejotrlejším posluchačům, kteří často při svíčce a vínu, rozjímají nad svými životními osudy a často docházejí ke zjištění, že jsou na této planetě jaksi zbyteční a nepotřební.V současné době se objevuje hodně tzv. funeral black metalových kapel, jejichž počiny se vesměs setkávají s příznivými ohlasy a já osobně jsem velmi zvědav, kam nás další hudební vývoj „černého kovu“ zavede. Také SELVMORRD mají vcelku talent na slalomové kličkování mezi depresivními náladami, ale zatím jim chybí to hlavní…

Ze zádumčivého přemýšlení každého pozorného posluchače rozhodně musí vytáhnou skutečnost, vztahující se k instrumentálním dovednostem obou zúčastněných, které zkrátka nepřevyšují průměr a s přehledem se přiřazují do stáda black metalových pokoušečů. Úplně největším problémem je ale zvuková kvalita nahrávky, dokonce se mi i zdá, že některé skladby jsou nahrány hlasitěji, naopak ty další jsou těžko dešifrovatelné. Příkladem budiž „Ein Tränenmeer aus Blut“, kde neuslyšíte prakticky vůbec nic, kromě šíleného Nightwolfova halekání a úpění. Po této skladbě jsem dospěl k závěru, že tenhle člověk zřejmě asi nebude úplně „redy“, a že mu v jeho životě nejspíš něco hodně důležitého chybí. Představte si to asi tak, jako když smečka vlků odvrhne jednoho svého člena, který pak sám bloudí napříč nekonečnými lesy, trápí se, vyje a v neskutečných útrapách umírá. Šílenost! Když už jsem u rozboru zrovna této skladby, tak bych rozhodně neměl zapomenout na nenápadný zvuk flétny, zakončující tento schizofrenní lomoz.

e skoro až neuvěřitelné, že navzdory všem mínusům, sesmolili SELVMORRD ještě vcelku působivou kolekci, a to i přesto, že je naprosto amatérská a v dnešní době nemá vůbec žádnou šanci se výrazněji prosadit. Radost z ní budou mít pouze sběratelé black metalových raritek, a nebo také milovníci toho nejhlubšího undergroundu. Album „Bis zum Ende“ je zkrátka plné nadějných „náčrtů“, které však SELVMORRD ještě nejsou schopni realizovat. Jednoduše si toho na svá bedra naložili poněkud více, než jsou zatím schopni unést. Proto si na nějaký kvalitnější počin z jejich dílny budeme muset nějaký ten rok počkat.

P.S.: Doufám, že nějaké příště bude. Nahrávka končí výstřelem z pistole! Sice by bylo dost originální, kdyby se oba protagonisté po realizaci alba odpráskli, ale jak praví jedno české přísloví: „Nemusí zrovna pršet, jen když kape.“. Znají to i v Německu?