Seelengreif je bočním projektem kluků z Odal. Stylově se nijak razantně nevzdaluje a také brázdí vody lehce pocukrovaného black metalu. „Pravé“ pasáže přechází ve velmi příjemné akustické hry a havraní hlas nemíní „zpohanštít“. Díky tomu je muzika, jež se nám představuje prvním dílem této bandy, na poslech velmi příjemná, ač nás v několika chvílích uvrhne do nálad zasněných, z kterých se na vlastní pěst bude muset vymotat na každý z nás.Na Seelengreif je poměrně zajímavé, že zde Grroll, jenž hraje v Odal na bicí, zaujímá hlavní vokály a naopak Taaken, osoba za mikrofonem v zmíněné bratrské kapele, dodává hlasy pouze doprovodné, přičemž drhne ještě kytaru a mačká klávesy. Metal-Archives zná každý, takže se o sestavě již dále zmiňovat nebudu a vrhnu se na popis hudby samotné.
Seelengreif mají poměrně svižné tempo, které nijak nebrání vyniknout melodiím, kterých je „Jenseits der Schatten“ plné. Hlas působí skutečně sklesle, čímž hudbě dopřává určitý nádech beznadějnosti, smutku či ničivé melancholie. S ním jdou ruku v ruce kytary, o jejichž melodické hře jsem se již zmínil. Třešničkou na dortu jsou ovšem vyhrávky pod vedením „akustiky“, jež zaujímá skutečně silné místo a nebrnká pouze do rytmu, jak tomu bývá zvykem. V každé skladbě má určitý prostor, díky kterému posluchač více či méně pookřeje.
Produkce dopadla k mé spokojenosti. Zvuk nahrávky je přesně takový, jaký lze od žánru očekávat. Vokály utopené ve vzdálené mlze vykřikují a nahrávce dodávají na autentičnosti a atmosféře. Nástroje se nepřebíjí a místo na výsluní, jak zvukem tak hrou, ponechávají „nezapojené“ kytaře, které je věnována celá druhá skladba.
Skladeb je celkově pět a posluchače zaujmou na necelou půlhodinku. Což je dle mého ideální doba, aby se posluchač nezačal nudit a neztratil pozornost. Sic jsou pánové již ostřílení, nemohu vynést příliš positivní soud nad instrumentální výkony, které jsou naprosto obvyklé a ničím nevybočující. Ono celé „Jenseits det Schatten“ působí příliš obvykle a spíše je jen svěžím, avšak voňavým větrem na poli melancholického black metalu, jehož ubývá pod ranami kladiva východních „hopsaček“. Akustické kytary tu již byly, tak jako utrápený vokál. Seelengreif s tím ovšem umějí pracovat a proto se v případě „Jenseits det Schatten“ jedná o skutečně milý poslech, jenž v posluchači zanechá poměrně silný dojem.
Krátká dema a takřka nulová originalita si žádají krátkou recenzi. Seelengreif jsem si pustil bez jakéhokoli očekávání, přičemž jsem si demo skutečně užíval. Máte-li rádi Odal, Ljaa či jiné black metalové kapely, jejichž folková složka netkví ve veselém poskakování do rytmu dud, sáhněte po „Jenseits der Schatten“ a nechte se příjemně unášet starým, smutek přinášejícím větrem.
