1. Zdravím. Na "Neurasthenie" jste se představili stylem, který není za mořem až tak obvyklý. Dá se tedy říci, že jste v jistých sférách riskovali. Má otázka bude směřovat ke konfrontaci alba s fanoušky, jak nakonec vyzněla? Sleduješ jak si debut vede?

Ano, dalo by se říci, že náš přístup k black metalu je riskantní, ale nejsem si jist, jestli myslíme oba to samé. Co se týče ohlasu na naše album od fanoušků a lidí celkově, byly výborné, některým se sice „Neurasthénie“ nelíbila, ale ať to zní jakkoliv podivně, „Neurasthénie“ nemá být excelentní album, má vyjadřovat bezprostřední stav našich duší: znechucení, utrpení a nenávist. „Neurasthénie“ je jednoduchá a hnusná. Utrpení je nejlepší průvodce krásy a světla.

2. Texty píšete jak anglicky, tak francouzsky. Co vás vede k tomu skládat některé písně v jednom či druhém jazyku? Jak byste tyto dva jazyky porovnali vzhledem k vašim textům; který je vám bližší a proč?

Původně jsme používali především angličtinu, ale rychle jsme od toho upustili. Je to především díky tomu, že angličtina je jaksi neutrální a univerzální, což neodpovídalo tomu, co jsme chtěli s Niflheim vytvářet. Francouzština se nám zdá mnohem rozmanitější a jemnější, a to je to, co ji dělá krásnou. Porovnávali jsme ji také s němčinou, která zní mnohem syrověji a studeně, a se španělštinou, která je zas jemná a vášnivá. Na rozdíl od těchto dvou jazyků, francouzština dokáže znít mnohem barvitěji, spojuje syrovost s jemností, zlost a netečnost. Vlastně také trochu díky tomu, že francouzština je naším mateřským jazykem, dokáže nás nejlépe vystihnout jakožto bytosti. Využíváme francouzských veršů, abychom vyextrahovali vzácnou esenci každého slova, a abychom symbolizovali slovy nevyjádřitelnou abstrakci našich duší a představ.

3. Jste nějak stylově limitováni (co se Niflheim týče), lze očekávat do budoucna nějaký odklon? Hudba na "Neurasthénie" i přes své pomalé tempo doslova PLYNE a lze z ní cítit hráčské nadšení, dá se odhadovat, že album vznikalo beze stresu, křeče, ...?

Tvorba a nahrávání „Neurasthénie“ proběhlo velmi rychle, prostě se to stalo tak, jak se to mělo stát, a to nedalo žádný prostor stresu (Niflheim je často naším prostředkem právě k léčbě stresu a zlosti). Také, jak bylo řečeno, přestože „Neurasthénie“ zní syrově a více či méně primitivně, v pozadí stále leží tichý a nenápadný pocit, který je vyjadřován skrz hudbu. Tento pocit je vlastně duší a jádrem naší hudby a bude, co se týče budoucnosti, pomalu rozkvétat, až nakonec zcela rozbují.

4. Co byste řekli o vašem příštím albu? Čím byste chtěli posluchače nalákat? Nějaké srovnání s „Neurasthénií“?

Pokud „Neurasthénie“ vyjadřuje zděšenou odpověď naší duše na pocity nenávisti, žalu a smutku, potom to druhé její osamělost s ní samotnou, její vnitřní hvozd. Bude vyjadřovat nejistotu a pochyby, ale zároveň objevovat horizont na cestě k tomu, co bychom mohli nazvat „srdcem všeho“, pro některé bůh nebo ďábel, pro některé svoboda... jsou to pouze odlišná slova, kterými lidé symbolizují jednu jedinečnou věc. Takže hudebně to bude velmi odlišné od „Neurasthénie.“


5. Nálada a celkový tón vašeho alba je velmi poutavá, atmosféra mě zcela pohltila... Jak byste ji vy sami popsali? Odráží něco nebo je něčím inspirována? Je na albu nějaká skladba, text nebo jeho část, kterou máte obzvláště rádi?

Odkáži tě na to, co jsme napsali výše, je to dobrá odpověď. Oběma se obzvláště líbí to, že je album písní „Elder Moons“ rozdělené do dvou částí, protože nás to přivádí k faktu, že malé věci a krátké momenty v našem životě mají moc „zmrazit“ naše utrpení a přenést nás někam jinam.

6. Prezentace Niflheim je velmi zastřena, nestojíte o nějaké odhalování tváří. Jste raději, když za Vás mluví hudba, pocity v ní, než nadměrná prezentace?

Ano, jsme odjakživa přitahování tajemnem, zvláštnostmi a neznámem. A co se týče fotek a obrázků (které mají reprezentovat zděšenost a mdlost duše, ne nás jakožto lidské bytosti), nechtěli jsme postě ukazovat tváře, protože naše tělesná stránka není vůbec ničím důležitá; co je důležité, jsou naše mysli, srdce, duše (nemluvím jen o nás dvou) a my raději necháváme „mluvit“ je.

7. Niflheim tvoří dvojice; jak pracujete, skládáte? Nepřipadá vám občas, že sdílení vašich nápadů, jejich diskutování a následná syntéza může být rušivá? Nebo vám spolupráce vyhovuje?

Rify a hudbu celkově tvoříme většinou odděleně, ale vždy z toho nakonec ukováme píseň společně. A jinak ne, spolupráce pro nás není nikterak rušivá, Neptune a Orion jsou komplementární části jedné lodi, kterou je Niflheim a pouze s Neptunem nebo pouze s Orionem by nedoplula moc daleko. Je to naše spojení, díky kterému vane vítr Niflheim do plachet...

8. Odvažuji se tvrdit, že pro většinu umělců je hudba jejich způsob sebereflexe – vyjadřování pocitů, nápadů, jednoduše jich samých – ovšem existuje celá řada způsobů, jak tyhle věci vyjádřit, myslím tím ostatní druhy umění. Proč tedy hudba? Mám na mysli, co pro vás hudba znamená, čím je pro vás tak důležitá, proč se zpovídáte právě její pomocí?¨

Proč hudba? Především proto, že se nemusí vyjadřovat slovy, mluví sama sebou, svou vlastní zvláštní mluvou, jenž má nezměrnou moc a nedohledné horizonty možností a také proto, že s ní máme určité zkušenosti, na druhou stranu ale milujeme i všechny ostatní druhy umění.

9. Váš oblíbený nástroj? Má podle vás některý nástroj lepší vyjadřovací schopnost?

Řekněme, že bicí jsou zvuky kroků těla, jenž odvážné kráčí za svým ztělesněným snem, basy jsou ozvěny jeho řeči, kytary vibrace jeho mysli, která naráží na zdi vězení, aby se osvobodila od strachu. Klávesy jsou aura bytosti, která z ní vyzařuje, aby osvětlila stezku pravdy, struny (housle a cello v budoucnu) jsou duše upřímné samy k sobě a zpěv je jednoduše srdce orchestru, zmučené a krásné...


10. Neodpustím si otázku na vydavatelství, pod nímž kotvíte. Forteresse, Sombres Forets, Niflheim, všechno kapely, které patří k těm nejkvalitnějším a nejrozmanitějším v celé Kanadě. Už jsem se na to ptal Annatara, ale nemyslíš si, že k tomu přispívá i fakt, že jste všichni z Québecku? Neřadíte se tak k „obyčejným zámořským krysám“, které nejsou v Evropě příliš oblíbené.

Fyzické umístění není důležité. Diamanty i červi jsou všude. Co se týče labelu, jsme velmi spokojeni s Myrkhaalovou prací.

11. Váš oblíbený druh hudby? Myslím tedy jak obecně (klidná, tvrdá, atmosférická hudba, …), tak konkrétně, oblíbené žánry a zvláště skupiny /skladatelé/ hudebníci... Prostě váš hudební vkus.

Téměř vše... Jen to musí být upřímné a vášnivé. Od Radiohead a Daniela Bélangera k Arsis a Nile. Přes Yanna Tiersena a Apocalypticu. Také velmi oceňujeme klasické skladatele, jako je Mozart, Rachmaninov, Mendelssohn. Na poli black metalu: Beatrik, Shining, Peste Noire, Xasthur, Burzum (zjevně) a spousta dalších. Skupina, kterou také velmi uznáváme, je Alcest, je naplněná stejnou čistotou, jakou chceme ukázat my sami.

12. Mimochodem, co vy a váš přístup k black metalové scéně? Jak byste ji celkově charakterizovali, co byste sami řekli o black metalové hudbě, filozofii, historii a také lidech, kteří s ní mají co dočinění?

Black metal je prostě jen název pro hudbu, která se přímo inspiruje pocity. Většina populární hudby, kterou slyšíme z rádií, a to většinu času, je radostná, šťastná (fialovo-růžová, velikonoční hudba!). To bude důvod, proč si všichni „black metalisti“ myslí, že se musí zabývat temnotou, násilím, blasfemií, protože je to opak populární hudby. Ale zapomínají, že „radost“ a „štěstí“ populární hudby jsou prázdně. Žádný umělec by se neměl výhradně upínal jen na světlo nebo tmu, ale soustředit se na barvy. Díky tomu my sami sebe nepovažujeme za „black metalisty“.

13. Ostatní zdroje inspirace mimo hudbu? Jsou například nějací umělci, spisovatelé/knihy, filmy, které vás výrazněji ovlivňují?

Je toho doopravdy spousta, co nás inspiruje na to, abychom to vyjmenovali všechno. Letmo, řekněme, že filmy jako Americká krása, Střihoruký Edward, Pošli to dál, Sedm, spisovatelé jako Werber, Baudelaire, Suskind, Bach, malíři jako Dalí, Kittelsen, Picasso, Beksinski, Giffie na nás mají velký vliv. Osobně (Orion), kniha, která mě nedávno velmi zaujala, je Le vide od Patricka Sénécala a pro mě (Neptune) je například Jonathan Livingston, Seagull od Richarda Bacha jeden z nejkrásnějších příběhů, jaké jsem kdy četl.


14. Povězte něco o vašem volném čase – mimo hudbu... Něco, bez čeho si nedokážete představit den?

Samota, přemítání... a cigareta s kávou (Orion) ...a pro mě ještě k tomu má akustická kytara (Neptune).

15. Zajímal by mě váš všeobecný pohled na svět a společnost... a neberte to jen z té špatné stránky (jako většina lidí, když se jich na to zeptáte), určitě se najdou i nějaká pozitiva...

To nemůžeme zcela obsáhnout v pouhém interview (ale naše předešlé odpovědi snad napoví). Raději se zaměřujeme na vnitřní svět než ten vnější, svět, který můžeme naplnit, jak chceme, nezatíženi vnějšími povrchními vztahy. Jsme spíše individualisté (neplést se sobci...) a velmi si vážíme a ochraňujeme těch několik málo lidí, co máme rádi. A opět, diamanty i červi jsou všude...

16. Jsi spíše otevřený člověk, který je komunikativní a vnímá okolí nebo jsi introvert, který by nejraději nechal svět shořet? ;-)

Máme jednoduše komplementární povahy...

16. Díky za vše... S pozdravem a přáním do budoucích let MORTEM ZINE... Poslední slova jsou tvá...

...Pourquoi s’éterniser?