„The world has changed after september the 11th, it has changed because we are no longer safe.“ Ve Švédsku se to začíná párovat jako párek přihřátých koloušků. Nejen, že stále více hudebníků pojí svůj um, aby realizovali tužby, které ve svých kapelách nemohou, ale i v nemalé míře experimentují, či si hrají s nadsázkou. Další takovou smetánkou se stala IXXI, jenž tvoří lidé z Lifelover, Ondskapt, Dimhymn, Zavorash, atd.
Styl, kterým se pánové prezentují, se blíží samozřejmě skrze black metalové kořeny i k thrash metalu a opomenout nelze ani klasické „rockování“. Hudba veskrze technická, plná zápletek, různých technických fines, energie a zčásti i experimentů. Texty si pohrávají více s aktuálními tématy, o čemž svědčí i věta, kterou najdete na začátku recenze. A právě to, jak jsou texty prezentovány, tedy prostřednictvím TotalScorna, je famózní. Tohoto zpěváka mohou někteří znát z již zesnulé kapely Zavorash, přesto si troufám říci, že jeho projev překvapí téměř každého. Black metalová poloha (zpočátku lehce nepříjemně znějící) se postupem času vyvíjí a je velmi často střídána různými mluvenými projevy, změnami barvy a slova jsou často nelidsky protahována.
Za tímto mluveným cirkusem stojí hudba, jenž nemůže zapřít sebevědomí, které do „IXXI“ kapela vložila. Například v mé nejoblíbenější „The End of Degenerations“ je začátek laděn tak, že váháte, jestli se následující vteřiny nerozjedou v brutálně death metalovém hávu. Celým albem totiž prostupuje hrubě nazvučená, hojně využívaná a řádně vystrčená baskytara. IXXI tedy dosáhli, že žádný moment nezní jinak, než TVRDĚ. Právě zmiňovaný zásek má velmi blízko k hardcorovým skočným výšinám. Ona se celá nahrávka snaží působit hitově a tomu se podřizují právě ty pomalejší či skočnější pasáže. Ale je pravdou, že cestu, kterou si kapela zvolila, zvládá na sto procent.
Mnohdy se mi dokonce stalo, že jsem se do alba vžil, ale po páté skladbě jsem se rozpomněl na tolik momentů, které bych chtěl znovu slyšet, že až někdy na pošesté jsem se prokousal na konec. Na KONEC! Chcete vědět, co znamená slovo „konec“ v případě IXXI? Experiment, který Devo Andersson stvořil za spolupráce se samotnou kapelou. Má název „Sectarian Trance“ a právě ono druhé slovíčko v názvu odpovídá jeho náplni; dejte mi éčko a šoupněte na parket mezi kluky v bílém. Pokud si v opilosti chcete zatancovat, určitě po této skladbě sáhněte, ani nemusíte na diskotéku.
Vím, že by se v recenzích mělo správně kapelu k nějaké přirovnat, aby čtenář dokázal probudit své podvědomí a představil si, jak asi může nahrávka znít. Nebudu to dělat, a to z jednoho prostého důvodu. Jak přirovnávat něco, co přirovnat při nejlepší snaze nejde? Ať nad tím přemýšlím sebedéle...
Nebýt výborného a „těžkého“ zvuku, perfektní produkce a detailně promyšlené práce všech hudebníků, byla by deska poloviční, popravdě asi taková, jakých jsou dnes tisíce. Takhle si IXXI zajistili jméno a i když by jim možná stačila proslulost některých členů, je příjemné, že se opírají o to, co umí, nikoli o to, co by rádi uměli. Hudba zajímavá, hudba bez křeče, hudba napořád.
