„....už týdny putoval urostlý a silný chlapík pustými lesy. Když už se zdálo, že jeho pouť nebudeme mít nikdy konce, vystoupal na nejvyšší stráň. V tu chvíli mu srdce zaplesalo a z očí mu vytrysklo tisíce ohnivých jisker! Uviděl nádhernou vesnici, obklopenou vysokými stromy a v ten moment mu v uších začala znít vábivá, ale zároveň dosti neznámá hudba...“Hudba kapely MANEGARM je dobrodružství, nabývající s každou novou deskou širších rozměrů. Přitom si švédská formace na předchozích albech prakticky vytvořila neměnnou šablonu, dle které pokračuje i na novince „Vargstenen“. Většina podobných „modelů“ by byla odsouzena k záhubě, ovšem MANEGARM jsou naprosto unikátním důkazem jedinečnosti. Pokud bylo předešlé album „Vretens Tid“ jakýmsi pomyslným vrcholem, „Vargstenen“ přichází s druhou povedenou jakostí viking metalu. Hudební atributy však zůstaly paradoxně neměnné, ovšem s tím rozdílem, že hudba MANEGARM je ještě více melodičtější, zároveň však nečekaně mnohem a mnohem tvrdší. Labužníci a především fandové tradičních metalových odvětví jistě zaznamenají spoustu thrash a black metalových pasáží, jenž dávají hudbě barbarsky nemilosrdnou tvář.
....„nadechl se a s posledními zbytky sil vyrazil k vesnici. Srdce ho táhlo za tou krásnou hudbou a jeho kroky jakoby vedl sám osud. Když už se přiblížil k prvnímu domu na dobrých sto metrů, podlomila se mu kolena a nekontrolovatelně se zřítil k zemi. Tělo ho naprosto zradilo! V tu chvíli necítil nic a jeho vědomí obklopila temnota...“
Velkou devízou MANEGARM jsou především folkové prvky, skýtající spoustu pocitově jemným, ale i hrubých segmentů. Především zvuk houslí dodává jednotlivým skladbám neskutečnou atmosféru. Kapela však nepoužívá „šmidlání“ toho samého (jak to u některých kapel bývá), ale naprosto legitimních táhlých a valivých ploch, které se skvěle slučují s majestátním kytarovým zvukem (právě zvuk kytar je dočista okouzlující devíza MANEGARM). Fanoušci kapely by mi jistě vyčinili, kdybych se nezmínil také o dalším rozpoznávacím znaku souboru, jimiž jsou vokály. Vikingsky hrubý přednes se oproti minulým nahrávkám prolíná s lidovým (téměř čistým) nápěvem a tu a tam zaslechnete také zpěv dívčí. Švédská lyrika navíc svými kostrbatými tvary dokáže auru skladby ještě více „přifouknout“, a proto pokud toužíte po čirém skloubení vikingské krve a metalu, není snad ani jiné volby...
„...po týdnu se probudil a jako první uviděl nádhernou ženu, která mu hned prvním gestem dala najevo, aby ještě odpočíval. Jeho tělo bylo zabaleno do obrovské medvědí kůže a na stěnách pokoje vysely barevné symboly a znaky. V rohu místnosti pak vyčnívala válečná zbroj. Po chvíli do místnosti vstoupil urostlý válečník a silně mu stiskl ruku! Byl zde vítán!“
Páté řadové album MANEGARM tedy nabízí podobnou stylovou tvář jako na předchozích dvou počinech, zároveň je to stále tvář, skýtající velkou škálu dobrodružství. V každé skladbě posluchač nalezne nekonečnou studnicí nápadů a zvratů, přičemž ani jeden z těchto atributů tu není vecpán na úkor melodiky, a nebo násilného zkomplikování skladby. Zkrátka „Vargstenen“ je navýsost podařené nahrávka, naprosto dospělé kapely. A nejzářivější bonbónek? Album vrcholí každou následující skladbou! Pro mě osobně zatím vrchol tohoto roku!
Perlička: možná nevíte, že vokalista Erik Grawsiö je zároveň bubeníkem, což není až tak obvyklé, zvláště v tomto ranku hudby....
„...pomalu se začal uzdravovat, síla se mu den po dni vracela. Krásná žena mu noc co noc vyprávěla příběhy, kterým sice nerozuměl, ovšem aura slov ho dočista pohltila! V uších mu navíc stále víc a víc zněla ta neskutečně poutavá hudba. Sám na sobě poznal, že poprvé v životě našel sám sebe...“
