K boji proti zaběhlému, avšak v Evropě dnes již notně upadajícímu kultu křesťanství, vzývání zla v podobě samotného Satana a všemožnému prozkoumávání tmavých zákoutí teologie přistupují spolky hrající black metal, či jeho bratrské odnože, vskutku rozmanitě. Zatímco někteří nešetří krví, vepřovými hlavami a živými rekvizitami rdousícími se na gigantických křížích, jiní se za pomoci černě kovové čistoty probírají ve zmiňovaných tématech o nějakou tu třídu inteligentněji. Je ale i nepatrné zrnko kapel, kterým se daří kloubit témata filosofie, teologie a satanismu v inteligentní projev podpořený obskurním, ba možná psychotickým hudebním podkladem.
Po nějaké době strávené s novým albem francouzských Deathspell Omega mi přichází na mysl snad kterékoli antonymum slov konzervativní, zaběhlé, či formální. Že jsou Hasjarl a spol. lehce avantgardním uskupením bylo známo již před třemi lety při bezesných nocích s „Si Monumentum Requires, Circumspice“. Dnes jsou mé pocity několikráte umocněny, vynásobeny a sečteny. To, co mi kdysi přišlo jako opravdu alternativní přístup k black metalu, je mi dnes pouze lehkým odvarem „Fas – Ite, Maledicti, in Ignem Aeternum“. Celá deska se tváří významně disharmonicky, kytary si náladově pohrávají se stavem posluchačovi mysli. Neskutečně rychlé, na první poslech zmatené pasáže dokážou během vteřiny vypnout a nechat vás topit se ve spárech psychedelických ambientních ploch nasáklých hlubokým a přesto krkavčím vokálem…
Chamtivost a naléhavost, kterou novinka ze slunné Francie vyzařuje, jednoduše kombinuje „ultra rychlé sypanice“, přecházející z čista jasna volným pádem v pochmurné ambientní či darkwave momenty. Však uhodil hřebíček na hlavičku ten, kdo prozřetelně podotknul, že Deathspell Omega nejsou jen jakási neustálená kapela skrývající se za filosofii a satanismus, ale především sehraní a vynikající hudebníci. Jelikož tomu doopravdy tak je, lze se na desce dočkat spousty nečekaných věcí, zajímavých momentů a tmavých rohů místnosti. Nejde totiž jen o to, posadit vás při poslechu do židle a řádně zarazit na opěradlo. Hudba na „Fas – Ite, Maledicti, in Ignem Aeternum“ je promyšlená od začátku až do konce. Chaotické, duševně labilní melodie protínají celou desku skrz na skrz.
Při poslechu si připadáte jak bezmocný na kolečkovém křesle v ústavu pro duševně choré… Osobně se domnívám, že nová Deathspell Omega není hudbou pro každého, jisté procento potencionálních příznivců ten chaos jednoduše nerozdýchá či nepochopí. Nenechá se vtlačit do toho šíleného kolotoče plného psychotiky, nedokáže vstřebat onu esenci atmosféry. Pokud je tahle novinka šílenec na příjmu psychiatrické léčebny, je proti ní „Physical Illucinations in the Sewer of Xuchilbara“ od The Axis of Perdition vyléčeným jedincem jen s lehkou jizvou. Jedinou nevýhodu vidím v opravdu velmi náročném poslechu, který umožní desku vstřebat opravdu až po několika dnech, možná i týdnech. Věřím tomu, že se najde zástup takových, jež tento fakt nepřenesou přes srdíčko a boj se zlem vzdají. Ti, kdo vydrží si ale užijí opravdu nevšední žážitek.
