Abych se přiznal, nebyl jsem si z počátku zcela jist, jestli právě tato recenze má v MORTEM zinu své místo. Fastred mě však nakonec přesvědčil, že tak zcela nevšední záležitost by tu přece jen neměla chybět, a tak tu máte „tisíc pohřbů“ v čiré nahotě a kráse.

Kapela pochází z hlavního iránského města Teheránu a mě vůbec překvapuje, že dnes v této zemi vznikají nějaké nahrávky. Metal není zrovna to pravé ořechové, co by se slučovalo s tamní kulturou a tak to mají někteří hudebníci opravdu moc těžké. Výjimkou není ani zakládající členka 1000 FUNERALS, přezdívaná „Pixy“, která musela hned po svém sňatku kapelu rozpustit. To znamená, že „Portrait Of A Dreams“ je prakticky první i poslední nahrávkou tohoto zajímavého seskupení, a to i přesto, že veškerou hudbu složil talentovaný Avitar, o jehož dalších hudebních projektech bude na stránkách MORTEM zinu ještě řeč.

Mnohým posluchačům však možná bude stačit i toto jedno album. V této souvislosti si nemohu odpustit jednu menší historku, vztahující se právě k této nahrávce. Můj kamarád měl velkou chuť na nějakou tu dávku doom metalu a o tuhle kapelu jsem jeho přehrávač rozhodně nechtěl ochudit. Po asi dvou dnech vytáčím jeho číslo s cílem zjištění jeho pocitů a dojmů. Když mi telefon zvedl, okamžitě zahlásil: „ pravé se nakláním z okna a chystám se skočit...SAKRA, to je depka! “. Ne, nebojte se. Sebevražda se nekonala, ale jako jednoznačné vystižení toho, co slyšel to myslím stačí. 1000 FUNERALS produkují opravdu naprosto chorobný „slowly funeral doom metal“, ovšem v tak zhýralé podobě, že to snad ani není možné. Můžete slyšet tisíc doom metalových kapel, potácejících se v bažinách smutku, ovšem „Portrait Of A Dreams“ je zkrátka vlastní kategorie „něčeho“ moc smutného, žalostného, ubíjejícího...Skladby jsou pomalým umíráním a představují dost možná tu úplně nejhorší možnou tvář smrti. Pomalu a v bolestech nechce umírat nikdo, a když to tak poslouchám, dost krutě si uvědomuji, že tomuto světu budu muset říct jednou „good bye“.

První skladba „Igneous Lips“ je opravdovým pozdravem ze záhrobí. Ponurá hudba, žádný nádech melodie, pouze tok bolesti a sténání, podporovaný dvěma vokály. Jeden je samozřejmě čistý, ten druhý nepřipomíná ani tak „murmur“, jako spíše poslední výdechy z těla člověka. Ještě více do posluchačova nitra se zařezává následující „Final Wish“. Tady už vážně pochybuji o „mentálním zdraví“ všech zúčastněných. Nelze se také nevšimnout, že hudba je prakticky postavena výhradně na klávesách a zvuk kytar tu zaslechnete opravdu pramálo. Skutečně krásnou písní je hned „trojka“ „Your Fancy“. Poloviční instrumentální záležitost jakoby rázem odehnala vše metalové. Naproti tomu „Moon's Heart“ alespoň z poloviny připomene starou tvorbu tuzemských DISSOLVING OF PRODIGY, a to přesně v momentě, kdy se ke slovu přihlásí kytara. Titulní skladba už je ale opět klavírovým doprovodem do krematoria.


Přiznávám se, že tak tísnivou a klaustrofobickou nahrávku jsem už dlouho neslyšel. Ani nejsem schopen sám odhadnout, jestli se mi líbí či ne. Pravda, už po několikáté jsem si celé tohle dílko pustil, takže vězte, že na tomhle všem zřejmě něco bude. Neuslyšíte zde sice žádné extra hudební výkony, ovšem to co Iráčané zatím neměli v rukách, to mají v hlavách a svých srdcích!

„Portrait Of A Dreams“ je CD věnované těm nejotrlejším posluchačům. Kolega Under často chodí do přírody se sluchátky v uších...no uvidíme, jestli se půjde někdy projít i s touto šíleností! Samozřejmě i vy, čtenáři, můžete tento pokus vyzkoušet. Mně osobně to stačí doma...