Nechť si šovinističtí „rednecks“ žvatlají své střívka dle libosti. Názor, že žena v hudbě nemá co dělat, je pro dnešní dny asi stejně progresivní, jako tvrzení, že onanujícím jinochům zchlupatí ruce… Avšak zastánce „mužské dominance“ se i nadále nenechá přesvědčit, mžourá oči na monitor, drbá se po olysalé lebce a posměšně se hladí po vystouplém panděru: „Baby v muzice zbytečně sladí a rozpouštějí pravou esenci nesvatého, arghrrr, satanic černého kovu!“ Na to nezbývá než nasadit aristokratický úsměv a dotyčnému samci pustit nahrávky kapel jako Darkened Nocturn Slaughtercult anebo Tuman (Tymah). Ten pak snad uzavře svá vlastními fekáliemi znečištěná ústa a my můžeme pokračovat…Jak již velevážené čtenářské obecenstvo tuší, to co se jim dnes chystám představit, je opět hudební uskupení, které má co dělat s estrogenovou esencí… A ani tentokráte rozhodně nehodlám staromilným přátelům nahrávat ve smyslu „žena = změknutí“. Malsain, původně projekt kytaristy Tenebrese, nyní plnohodnotná skupina s rovnou dvěmi děvčaty. Jedno stojí za klávesami (Nezbytné klišé, nelekejme se však gotického hnoje...) a druhé obstarává velice roztomilý growling. A my se teď blíže podíváme na jejich aktuální, v pořadí druhé, album „The Disease“.
Komu sedí styl nových Satyricon, Sonic Reign a podobných, zkrátka moderní, velmi technický, precizně pojatý black metal, tomu taktéž Malsain udělají dobře na trávení… Neřkuli rockové momenty, kvalitní zvuková produkce, kontrolovaně popouštěná agresivita, tyto atributy momentálně letí ve scéně. A naše norské uskupení nezůstává o moc pozadu; to vše servíruje v přitemnělém hávu, s potemněle atmosféricko-morbidním vyzněním. Sice nedosahujíc tak psychopatických úrovní jako mistři tohoto žánru, avšak poskytujíc příjemně „přičernělý“ poslech s hororovou patinou… Po riffové stránce je album vskutku barvité, v atmo pasážích podbarvené klávesami, ale neustále dominantní s důrazem na zachování melodiky.
Hráčský skill se rozhodně nezapře, jak už je to v tomto žánru nutno.. Bicí přesně odklepávají, není nouze o dvojšlapkové onanie, samozřejmě vše pečlivě odposlechnuto a vyváženo. Baskytara plní svoji funkci s nepříliš překvapivým důrazem na absolutní správnost. Vše šlape jako hodiny pomateného Švýcara se zálibou v ABSOLUTNÍ přesnosti. A tomu všemu vévodí dívčí vokál. A to ne jen tak ledajaký, ona nám tam slečna velmi rozkošně blije. Nečekejme čisté kdákání, vokál se pohybuje ve středních mezích, podobně jako například pánů Satyra nebo Maniaca, bývalého vokalisty slovutných Mayhem. Dívčí hlasivky se však nezapřou a tak nám vychází poměrně originální mix, který místy zní třeba jako dost přitvrzený Marilyn Manson a jindy jako výše zmínění pánové…
Příznivci syrových „vopravdových“ záležitostí ať dají s klidem ruce pryč, hudba prezentovaná Malsain je přístupná, melodická, čistá a velmi hravá. Ale ten, kdo má chuť si poslechnout strašidelněji laděné Satyricon, má jasno…
