Rád bych na úvod podotkl, že přípravy a události před touto recenzí, která neměla být původně ani moje, byly ojedinělé… Téměř měsíc tvůrčí pauzy a spousta událostí mi nyní dávají prostor k tomu, abych se vžil do hudby Alcest tak, jako už dlouho do žádného alba. Nicméně... Nikoho nezajímají mé osobní lapálie, proto jednoduše přeskočíme přímo k předmětu následujících řádků…Neige se postupně od zrodu Alcest pomalu posouvá směrem, který by se dal od hudebníka podobného zaměření těžko očekávat. O to je však poutavější sledovat, jak se vyvíjí a jak stupňuje svou snahu v tom, co vlastně již započal posledním EP „Le Secret“. Dvě skladby, stoprocentně ovlivněné black metalem, ale nasáklé neskutečnou porcí melancholie a náladotvornosti… Obzvláště pak "Le Secret" naznačovalo odklon, který je ještě více dokonán na debutu „Souvenirs d'un autre monde“…
Na NOVÉ Alcest je třeba nahlížet z jiné roviny, nevztekat se, že Neige rezignoval na black metal a nesnažit se v hudbě hledat něco, co tam není. Základní rovina se snaží vycházet z black metalových základů, nicméně vše je zaobaleno v tak rozmanitém a nátlakovém zvuku, že se i potencionální „black metalové“ riffy jednoduše nemusí tvářit ani metalově. Základ vychází z jakési alternativy, která v sobě mísí jak vlivy metalu, tak třeba rocku. Ale nechtěl bych Alcest roku 2007 někam zařazovat, protože to jednoduše nelze. Jen stěží najdete hudbu tak pocitovou a romantickou. Na „Souvenirs d'un autre monde“ není ani krapet surovosti, jediné, co z této nahrávky ucítíte, je právě romantika či veselí. Album nutí přemýšlet, vyvolává dávné vzpomínky, je zádumčivé, přesto však nabízí jakousi naději. Naději, která je vyobrazena v silných melodiích.
Určitě Vás napadlo, jaký je asi vokál… Jestli black metalový nebo takový, jako na zmiňované skladbě z „Le Secret“? Je komplikovanější a dokonale spojený s hudbou… Procítěný a silně interpretovaný. Místy nelze Neigeho hlas rozeznat od něžného pohlaví, které na debutu rovněž hostuje.
Smutné je, že postupem času album ztrácí na síle a odhodlání, zvláště poslední skladba je vcelku zbytečnou. Přesto však koncept chápu… Alcest tvoří svět, který nemá hranic a je jen na Vás, jak si ho vybarvíte. Rozhodně však ne černou, vždy sáhnete po přístupnějších barvách. Není nic komplikovaného přemýšlet nad tím, jakou má pro Vás tento svět hodnotu. Já jako člověk bych chtěl hledat v budoucnosti pozitivní hodnoty a i když se jen těžko vyhnu tomu, co přijde, snažím se radovat i z toho mála, co mám. A o tom je Alcest. O obyčejnosti, o tom, jak být šťastný a jak milovat, jak strádat a jak znovu získávat. I z tohoto pohledu tedy Neige může mnohým z Nás pomoci nalézt harmonii mezi smutkem a štěstím.
Jak tedy vypadá Alcest? Melodicky, umně, hravě a pozitivně. Není skladby ani momentu, který by nechtěl být melodickým a nekvalitním. Je však jen na Vás, jak se s touto změnou a stylem sžijete. Mně výborně nahrává do toho, co právě prožívám. Nutí mě vzpomínat, smutnit, ale zároveň mi dává důležitou naději, abych se neohlížel na to, co se kdysi stalo…
Pokud hledáte ventil a vysvobození, pokud chcete žít s hudebníkem a pokud opravdu stojíte o to, nezaobírat se škatulkami, pak zvolte cestu „Souvenirs d'un autre monde“…
