Člověka může potěšit dobré pití, dobré jídlo, rychlá jízda autem, ovšem metalového fajnšmekra vždycky nejvíc rozradostní kvalitní hudební dílko. Zvláště když se jedná úplně o neznámé jméno odněkud z Tramtárie. Člověk má najednou pocit, že poslouchá přece jen něco nového a neotřelého, nic co by se podobalo tisícům ostatních kapel. A právě podobné radosti mi připravila mladičká australská formace NE OBLIVISCARIS. Ze dne na den se nahrávka „The Aurora Veil“ stala mou ústřední láskou a pokud jsem si z festivalu Brutal Assault přivezl mnoho rozličných nahrávek, nic to není proti tomuto demu, které stěží můžeme považovat za album, a to i přesto, že tři tracky dohromady čítají něco málo přes třicet minut. To ovšem vůbec nevadí, dokonce bych si dovolil tvrdit, že ona půlhodina je v podání Australanů akorát. Navíc je zcela zřetelné, že ve všech třech skladbách se šesti členná sestava doslova hudebně „vyštavila“. Tedy hudebně...struktury všech tří skladeb jsou sladké, slané, kyselé, hořké, horské, studené...ale abychom se také dostali k tomu hlavnímu.
První skladba „Tapestry of the Starless Abstract“ začíná klasickou black metalovu chumelenicí, brzy se slévající v téměř doom metalovou „řeku beznaděje“, kterou navíc ještě víří akustické vyhrávky a housle (vynikající!). Zajímavé jsou také vokály. Black metalový skřehot je často střídán z deathovým chropotem a dokonce i čistým zpěvem. Jedenáctiminutové kompozice však nejsou jen o míchání metalových odnoží. Objevují se zde také jazzové vsuvky, melancholické EMO plochy, unášející celý komparz k břehům avantgardy.
NE OBLIVISCARIS ale nejdou cestou složitosti za každou cenu. Některé kapely o sobě rády čtou, kterak je jejich hudba komplikovaná a náročná, ovšem nikdo si neuvědomuje, že ze všeho toho „jamování“ si posluchač nemusí vůbec nic odnést. Australané se však nečekaně lehce s těmito břemeny mazlí a dokáží tyto dva rozličné světy nezvykle šikovně propojovat. Hudba nepostrádá komplikované party, zároveň přináší i nádherné melodie, u kterých si člověk může téměř zazpívat.
Druhá kompozice se jmenuje „Forget Not“ a přináší ještě větší vůli po experimentování, o čemž přesvědčí především atmosférický úvod. Právě tato skladba je asi nejméně „blacková“. Hodně prostoru dostaly čisté zpěvy, zaslechnout lze také jakousi retro vzpomínku na časy, které v minulosti patřily klasickému heavy metalu.
„As Icicles Fall“ je pak poledním kouskem, stylově nabízejícím mix obou předchozích skladeb. Ke slovu se opět dostávají housle, které spolu s kytarami, tlačí hudbu nazpět k black metalu. Přátelé, tohle je pro „posluchače-hledače“ opravdová lahůdka!
Osobně jsem však rozdrcen především tím, že tahle „krása“ je pouhým debutovým demáčem! Za tuto hudební lahůdku by si pánové zasloužili pozlatit ruce. Dají se vůbec nějaké demosnímky slavných kapel poslouchat? „The Aurora Veil“ je jasně hozená rukavice všem ostatním. Tak teď ať se ostatní předvedou...
