Víte, čemu se říká šok? Asi tak se dá totiž popsat stav, který mne obestíral ve chvíli, kdy jsem si pustil debutové album norské Slavie. V prvních minutách jsem totiž opravdu nevěděl, která bije a co tímto dílkem chtěl básník říci. Protože s tvorbou takového ražení jsem bohužel ještě neměl dočinění, musel jsem se připravit na mírný kulturní otřes. V konečném důsledku mi však vůbec nevadil. Ale hezky po pořádku...Když jsem poprvé uslyšel o Slavii, představil jsem si nějakou extrémně patriotistickou skupinu z Ukrajiny nebo Polska. Jaký však byl můj údiv, když jsem zjistil, že je to one man projekt z Norska! Trochu světla na tuto problematiku vrhlo jméno tvůrce, kterým je Jonas Raskolnikov Christiansen. Říkám si: „ Tak má asi ruské předky nebo je sám z části Rus. A nejspíš bude asi ultrapravičák a patriot.“ A více jsem se tím již nezaobíral. I jal jsem se album pustit. Nedělám si legraci, ale v mžiku mi vlasy zbělely hrůzou a překvapením. To, co jsem zaslechl, nebylo nic jiného, než Dvořákova symfonie Z Nového Světa...zde velmi šikovně a chytlavě zabudovaná. Přiznám se na rovinu: Přílišné „prznění“ klasiky a její míšení s black metalem mi není příliš po chuti, nicméně uznávám, že tohle se opravdu povedlo. Aby toho nebylo málo, po Novosvětské symfonii se reproduktorů zmocnil nechvalně známý řečník Adolf Hitler, který říkal něco o „Totale Kriegu“ a v závěsu za ním napochodoval nekompromisně řezaný black metal. Ale to je ještě zdaleka nebylo vše…
Když to shrnu a rozeberu postupně, Slavia je velmi dobrou ukázkou, jak také lze dělat kvalitní, přesto však surovou a agresivní hudbu. Kytarová práce je příjemně ostrá, divoká…prostě ideální nářez okořeněný notnou dávkou sympatického minimalismu. Každá skladba má zkrátka co říci a je pečlivě vypilovaná. Myslíte, že je to stále málo? No…dále přičtěme naprosto kouzelný a optimistický vojenský pochod německých vojáků na závěru druhé skladby. To je pomalu kapitola sama o sobě, dosti mne pobavil. Jinak překrásně kontrastuje se zbytkem ponurého temného materiálu. Dále to jsou výstřely z děl, bomby a jakýsi orientální motiv s typickým zpěvem. Na závěr této části musím říci ještě jednu podstatnou věc. Vokály jsou v angličtině.
První poslech rozhodně neukáže pravou podstatu díla. Ale jak jsem se prokousával zas a znovu podivuhodným materiálem, začínal jsem doufat, že jde o naprosto povedenou recesi. Protože jestli tohle všechno ten člověk myslí vážně… Inu, proti gustu žádný dišputát.
A jakým kouzlem na nás „Strenght and Vision“ dýchá? Atmosféra války a zmaru perfektně vykreslená, vše takové hezky rozbředlé, potřísněné... Asi jako trsy trávy zbarvené bahnem a zaschlou krví. Posluchač, kterému není cizí kvílivý zvuk nalétávajícího bombardéru a který při slově „válka“ propadne do zuřivého amoku, si jistě přijde na své.
A co bych řekl závěrem?
Bez výčitek svědomí můžu říci, že „Strenght and Vision“ je velmi kvalitním atypickým počinem, který dýchá lehce NS atmosférou a slušnou dávkou recese, který mohu vřele doporučit všem, kteří dávají přednost tomu nejsyrovějšímu a nejbestiálnějšímu černému kovu. Posluchače totiž čeká velmi příjemný a divoký zážitek. Jen bych chtěl předem varovat určitou skupinu lidí, která by nemusela pochopit, co tím básník (autor) chtěl říci. Týká se to zvláště lidí, kteří používají oblíbenou větu „jeho hudba je stejně odporná jako ideologie“, či těch, kteří v zájmu celosvětového „dobra“ nedokáží tolerovat názor někoho jiného, byť mohou být jeho názory sebe extrémnější či podivné. Tak těm dobře radím, aby dali od Slavie ruce pryč, neboť riskují velkou „morální“ i psychickou újmu. Ti ostatní nechť si toto zajímavé dílo vychutnají v plných douškách.
