BLAKAGIR patří k dalším „one man“ projektům, kterým se na polské scéně nebývale daří. Vzpomeňme např. ambientní WOJNAR, starý kořen GRAVELAND, a nebo folkem podlitý SLAVLAND. Zkrátka a dobře, proč se s někým přít a dohadovat v kapele, když si vše mohu „udělat“ sám a dost možná i kvalitněji? Zlatá pravda. V případě BLAKAGIR však vítr fouká především od známějšího projektu HELLVETO, který založil agilní principál L.O.N. Nicméně BLAKAGIR patří v současnosti k jeho druhé míze a album „Carpathian Art of Sin“ je jakýmsi logickým pokračováním toho, co L.O.N. začal na debutovém albu „Nostalgia“. Majestátní „orchestral“ ambient je na novince ještě mnohem nadýchanější a bouřlivější až se skoro zdá, že celé album je jakýmsi temným soundtrackem k nějakému hororu či dramatu. Úplně vidím, kterak se procházím hustým lesem, slunce zapadá a vytí vlků vábí šedé mraky do lesů, kde stejně brzy padne ta nejčernější tma. Zkrátka atmosféra na prvním místě. Zlo? Strach? Nejistota?
A jakými že hudebními nástroji a počítačovými efekty si L.O.N. při komponování hudby pomáhal? Většina skladeb je postavena na klávesách, přičemž mnohem hrůzostrašnější moc má klavír, ze kterého mám při každém poslechu husí kůži. Některé kompozice jsou naopak protkány houslovými party a překvapivě také akustickými vybrnkávačkami. Většinou ale převládá fiktivní hra orchestru, která někdy až zbytečně přebíjí melancholickou atmosféru. Zajímavé také je, že na předchozím albu byly alespoň náznaky recitace v rodném jazyce, kdežto na novince nezaslechnete ani hlásku. Tím spíš, že názvy skladeb jsou v angličtině. L.O.N. zřejmě míří mnohem dál, než za hranice České republiky a z jeho produkce je to jednoznačně znát. Pryč jsou také pohanské motivy, koření zdobící prakticky všechny podobné nahrávky. „Carpathian Art of Sin“ kráčí v tomto ohledu po jiné cestě.
Instrumentální skladby mají skoro až gothický nádech a paradoxní je, že z celkového konceptu nevystupuje žádná, která by byla jakýmsi reprezentativním kouskem. Všechny kompozice mají k sobě hodně blízko a to není zrovna známka nejvyšší kvality. Na druhou stranu fanoušci monotónních hudebních žánrů určitě existují a možná právě pro ně je tato pochmurná sbírka určena.
Otázkou zůstává, zda se podobná hudba dostane k těm posluchačům, kteří ji dokáží dostatečně ocenit. V mých očích je BLAKAGIR velmi zajímavým projektem, kterému však trochu chybí lehkost a poetismus. V tomto ohledu upřednostňuji předešlé album „Nostalgia“, jenž přeci jen nabízelo více osobitosti. Každopádně pro podzimní večery je tato kolekce ideální. Hezky se tedy usaďte, zapalte si svíčku, otevřete si lahvinku červeného vína a v klidu rozjímejte...
