Přátelé, pokud chcete slyšet skutečnou první ligu „pagan“ (uvozovky mají svůj význam!) metalu, zvolte album „Solens Rötter“! Kapela VINTESORG je sice možná málo viditelná, ovšem její nahrávky vždy přinášejí čerství vítr do metalových plachet. Když právě tito Švédové začali tvořit své první pagan/folk metalové kousky, mnozí dnešní hudebníci ještě trápili ve sklepech své ošuntělé španělky. Vůbec bych se nedivil, kdyby první dvě alba sloužila jako inspirační zdroj právě pro mladé začátečníky. Srovnávat však prvotní tvorbu VINTERSORG s tou současnou....to by bylo opravdu hodně odvážné a do jisté míry i zavádějící. Už na předchozím počinu „The Focusing Blur“ kapela ukázala, že ještě více tíhne k progresi, a tak se snad poprvé střetly dva téměř neslučitelné póly. Na jedné straně stále velmi silný vikingský duch, na straně druhé vyšperkovaná instrumentální dovednost, která sahá téměř až k DREAM THEATRE. Některé metalové postupy tak musely zákonitě logicky ustoupit do pozadí. Těžko říci, co na tohle všechno věrní příznivci starých alb. Každopádně tři roky utekly jako voda a VINTERSORG se vyřítili s novou fošnou, která je skutečně excelentní!
Skladby jsou propracovanými kompozicemi, a to do nejmenších možných detailů. V každé najdete spoustu neskutečně krásných nápadů a je skoro s podivem, že se kapele podařilo skloubit „složitost“,melodiku a skutečně působivou atmosféru. Album je sice dosti komplikované (a náročné na poslech), ovšem při větší trpělivosti v něm objevíte skvostné pohanské pasáže při kterých mně osobně naskakuje husí kůže. Pokud jsme na posledních počinech byli v podání VINTERSORG zvyklí na anglické texty, novinka se v tomto ohledu vrací zpět k prvotním kolekcím a nabízí naprosto impozantní švédskou lyriku. Možná i z tohoto důvodu čiší z nahrávky jakési nepopsatelné aroma. Zpěvu je totiž díky naprosté „čistotě“ skvěle rozumět, což je v mnoha případech velké plus. Švédština je totiž ta nadstavba, jenž dává už i tak osobité nahrávce zcela magické kouzlo. Někdy si představuji, že stojím na břehu moře, kde příšerně fučí vítr, nicméně já mám stále nutkání se toulat v blízkosti vody a přitom sledovat, zda se v dáli neobjeví nějaká silná vikingská loď.
Jinak ještě poznámka ke zpěvu. Příznivci „nakřáplé blackové vrány“ si rovněž přijdou na své a vůbec nevadí, že tenhle druh skřehotání lze v případě kapely brát už jen jako doplněk.
A kteréže skladby patří k úplně těm nevydařenějším? Jednoduše bych v návalu nadšení mohl napsat všechny, protože opravdu VŠECHNY jsou stejně skvělé. Po několika posleších jsem však přece jen své favority objevil. Dech beroucí je hned úvodní track „Döpt i en Jökelsjö“, kde VINTERSORG naplno předvádí své úchvatné umění. Hudebních kotrmelců a přemetů je ke slyšení celá řada, obrním se tedy pouze na vychvalování překrásných akustických vyhrávek. Ústřední TOP šlágrem je pak podle mého soudu „Naturens Mystär“, kde se asi nejvíce střetává ryzí pagan metalová minulost se současnou prog metalovou tváří. Špetku black metalu hned poté přisune vichr „Att Bygga En Ruin“, aby se poté hladina moře zklidnila akustickou ukolébavkou „Starolar“.
VINTERSORG jednoduše umějí manipulovat s křehkou hudbou, která se však paradoxně nezlomí ani těmi nejnásilnějšími metalovými výplachy. Album „Solens Rötter“ je zkrátka počinem kapely, která je a vždycky byla mnohem dál, než všichni ostatní. Otázkou je, zda tohle i ostatní posluchači berou jako určité plus. Nicméně mám pocit, že dnes je alespoň hledání osobitosti velmi složité a právě VINTERSORG patří právě k těm vyvoleným, kteří zkrátka umějí. Dokáží totiž vymyslet geniální kompozice a navíc ještě mají neoddiskutovatelné instrumentální schopnosti.
Nemůžu si pomoci, ale i tihle Švédové jsou v mých očích geniální. Mám rád všechna jejich alba a každé aktuální mám nejraději. Jsem neskutečně zvědav v jakém stylovém ranku najdeme VINTERSORG cca. za dalších šest let (jestli to vydrží a z toho všeho se nezblázní). Precizní a úchvatná práce!
